Přetížené a pod tlakem, nedoceněné doma i v práci? České ženy pohledem psycholožky Jany Kastnerové
Pracujeme na plný úvazek, usilujeme o kariérní růst, chceme mít čas na přátele, na koníčky, a k tomu držíme péči o děti i o rodiče. Moderní žena je ve stálém rozporu mezi touhou být dost dobrá ve všech rolích a realitou enormního přetížení.
Čtěte také
Dvě ze tří českých matek se prý cítí psychicky přetížené. Téměř polovina jich bojuje s úzkostmi, depresemi nebo vyhořením. Proč máme pocit, že musíme zvládnout všechno? A jak vystoupit z kolotoče workolismu a sebedokazování, abych se nesesypaly?
Hostem radioporadny je psycholožka Jana Kastnerová. Čísla průzkumu jsou docela neúprosná, přetíženo se cítí 62 procent českých matek. Pozorujete to také ve své praxi?
Řekla bych, že mentální přetížení zažívají nejen ženy, ale také muži. Je to takový celosvětový, možná celospolečenský fenomén a je potřeba se mu věnovat. Ale proč musíme vše stihnout? Mám pocit, jako kdybychom chtěli doběhnout nové technologie, které rostou a vtahují nás, my s nimi musíme držet krok, máme takový pocit.
Já vždy říkám, pojďme zkusit si vybrat věci, které chceme. Pojďme se radovat ze života, pojďme ho naplnit smyslem.
Mgr. Jana Kastnerová, psycholožka
Ovšem lidská bytost má svoje přírodní limity, stejně tak i naše mysl na množství zpracování informací. Dnes máme svět informačního boomu, rozvoje moderních technologií a máme potřebu všechno zpracovat a zvládnout. Do toho se potom přičítá i chuť zvládat více rolí.
Čtěte také
Jsou tady výzvy, které chceme naplnit, chceme být dost dobré ve všem, což samozřejmě pro mě jako psychoterapeutku je také o tom, že to má nějaké podhoubí. Takže každý máme nějaký svůj příběh, kde jsme se buď o sobě naučili, že jsme dost a máme hodně lásky, nebo také máme pocit, že nejsme dost dobří a musíme svoji kvalitu dokazovat nejen sobě, ale všem okolo.
A není to nové, nepřináší to s sebou nová doba, protože přeci jen ženy nedostávaly dříve tolik příležitostí, jako je tomu dnes? Snaží se některé možná dohnat muže a k tomu mají ještě další a další povinnosti. Takže si nejsem jistá, jestli s tím všichni umí dostatečně dobře pracovat. Evropský průměr ukázal nespokojených 41 procent žen a u nás je to tedy více.
Je tam jistě i nějaký historický kontext, ale já nerada srovnávám různé doby, protože každá doba měla své výzvy. Vždy byla žena postavena před určité skutečnosti a možná musela i zastoupit muže.
Skutečně v sobě máme strach, že nestihneme nejen povinnosti, ale my máme strach, že nestihneme všechny možnosti radostí.
Mgr. Jana Kastnerová, psycholožka
Údajně to míří do období průmyslové revoluce, kdy muži odešli do fabrik a žena si musela se vším poradit sama a chopit, co se stalo. A když se podíváme na dnešní dobu, tak žijeme ve společnosti, která má obrovské možnosti a my skutečně máme v sobě strach, že nestihneme nejen povinnosti, ale my máme strach, že nestihneme všechny možnosti radostí.
Čtěte také
Já vždy říkám, pojďme zkusit si vybrat věci, které chceme. Pojďme se radovat ze života, pojďme ho naplnit smyslem. Pojďme klidně pracovat, pojďme podnikat. Máme možnost to dělat a prožívat, ale máme také omezení, takže někdy si budeme muset říci dost.
Jsme nenasytní, a to je ego doby. Já klientům říkám, pojďme do toho dát srdce, když už padám na ústa a už opravdu nemůžu. A mám pocit vyhoření mentálního i fyzického. Tak si prostě narazila nebo narazil na limit. A to neošidíme, to nejde, tak to máme nastavené.
A pak je to o tom, co je naše priorita. Být zdravá, mít psychickou kondici, zvládat mateřství, užít si děti, dát jim ze sebe péči? A to mohu jedině, když budu v dobré kondici. Takže za jakou to je potom cenu? Co ještě můžu? Je třeba vycítit svoje možnosti a vnímat priority.
Celou radioporadnu s psycholožkou Janou Kastnerovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
