Představujeme vám! Portrét herečky Anny Ferencové, dcery slavného Ference Futuristy

31. květen 2020

Anna Ferencová se ve skutečnosti jmenuje Anna Fialová, pseudonym Ferencová přijala po svém otci, kterým nebyl nikdo jiný než slavný Ferenc Futurista, herečkou byla také matka Anna Tichá. Anna Ferencová zemřela 10. května 2020 krátce před svými 93. narozeninami.

Když Anna oznámila, že bude studovat herectví, řekl jí otec, že jí přerazí nohy. Vystudovala herectví na Pražské konzervatoři a první angažmá získala v zájezdovém Vesnickém divadle, krátce pak působila v Krajském oblastním divadle v Olomouci.

Studie Městského divadla v Pardubicích od architekta Antonína Balšánka z roku 1906

Na bezmála čtyřicet let spojila pak Ferencová svůj osud s Pardubicemi a v letech 1951-1989 hrála ve Východočeském divadle. Nikdy si nestěžovala na nelehký úděl herečky oblastního divadla a na Pardubice nedala nikdy dopustit, touto scénou navíc v průběhu let prošla řada významných osobností a setkání s nimi považovala Ferencová za inspirativní.

Během 38 let zde ztvárnila nespočet rolí, připomeňme alespoň Helenu ve Snu noci svatojánské, Porcii v Kupci benátském, Natašu ve Třech sestrách, Kleopatru v Caesarovi, Sofoklovu Antigonu, Kněžnu v Lucerně, Aristofanovu Lysistrátu, Gizelu v Kočičí hře, Irinu v Rackovi či Madame Pinchardovou v Ťululum.

Kdo byl někdy ve Východočeském divadle v Pardubicích, určitě bral za tuto kliku

Sepjetí s mimopražskou scénou se nicméně podepsalo na téměř mizivé participaci Anny Ferencové ve filmu a televizi. V průběhu 50. až 70. let hrála jen dvě epizodní role ve filmu, pravidelně ji ale později začal k natáčení zvát režisér Vít Olmer (Skleněný dům, Jako jed, Co je vám doktore?).

autoři: Český rozhlas Hradec Králové , baj
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.