Poslední hladomor na českém území přispěl k masovému rozšíření pěstování brambor
Poslední velký hladomor na českém území začal v roce 1770. Na jeho počátku byla mírná a deštivá zima, březnový sníh, následné povodně a po nich sucho. Rozbahněná půda znemožnila rolníkům orat i zasít, a proto se začalo ze sýpek vydávat také obilí určené jako osivo, což krizi v dalších letech prohloubilo. Obilí totiž v českých zemích tvořilo velkou část zemědělské produkce.
Následník trůnu Josef II. se v létě setkal na jednání v Uničově s pruským králem Fridrichem II., a když zjistil, jak rozsáhlý hladomor je, požádal císařovnu Marii Terezii o zásah. Byl zakázán vývoz obilí a naopak do Čech a na Moravu se začalo dovážet obilí z jiných částí říše a dokonce i z Egypta. Ani to ale nestačilo.
Během roku 1771 hladomor vrcholil, podlehly mu stovky tisíc lidí. Zlepšení přinesla až úroda roku 1772, lidé však vinou hladu, vysílení a nemocí stále umírali. Vládl všudypřítomný nárůst kriminality a vesnice obcházely houfy žebráků.
Nedostatek potravin a počínání šlechty vedly během hladomoru k povstáním venkovských nevolníků. Vrchnost je však krutě potlačovala a jejich strůjce často čekalo mučení. Venkovské nepokoje neustaly ani po roce 1772 a k uklidnění přispěl až patent o zrušení nevolnictví.
Hladomor přispěl k masovému rozšíření pěstování brambor, plodiny nenáročné a odolné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
