Polární záři pozoroval už Galileo Galilei a dal jí jméno. Výsledná barva závisí na hustotě vzduchu
Věděli jste, že polární záři pozoroval už Galileo Galilei, a dokonce jí dal jméno? Latinsky aurora borealis. Další vědec, Anders Celsius, si všiml, že při ní „šílí“ kompas, a Christian Birkeland na přelomu 19. a 20. století experimentálně dokázal, že za vším stojí elektrony interagující s magnetickým polem Země.
Přestože je aurora nejčastěji k vidění za polárním kruhem, při silných slunečních erupcích se tento celoplanetární fenomén ukáže i u nás. Je to fascinující připomínka toho, že naše atmosféra není jen vzduch, který dýcháme, ale i ochranný štít reagující na neustálý proud energie z naší nejbližší hvězdy.
Polární záře patří k nejúžasnějším úkazům, které lze na noční obloze spatřit. Tento světelný fenomén vzniká ve výškách od 70 do 1000 kilometrů, kde se částice slunečního větru srážejí s molekulami zemské atmosféry.
Při těchto kolizích se uvolňuje obrovské množství energie ve formě viditelného záření. Výsledná barva pak závisí na hustotě vzduchu a typu excitovaných atomů – zatímco zelená a červená jsou typické pro kyslík v nižších vrstvách, modré a fialové odstíny má na svědomí dusík ve velkých výškách.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
