Polární ekoložka Marie Šabacká: V ledovcích můžeme číst jako v historické knížce

Mým hostem je polární ekoložka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze Marie Šabacká. Dětství prožila v turistických oddílech a ve skautu. Má kapitánské zkoušky a říká, že už odmala vnímala, že má racionálnější myšlení než většina ostatních lidí.

Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V roce 2022 obdržela Cenu za komunikaci změny klimatu, kterou uděluje Informační centrum Organizace spojených národů v Praze a Učená společnost České republiky.

Kdybychom si mohli troufnout, tím narážím na tvůj původ v Českých Budějovicích, parafrázovat Cimrmany, na kterém ledovci, když už ne v Českých Budějovicích, by chtěl žít každý mikroorganismus?

Mikrobioložka Marie Šabacká při práci

Mikroorganismům se paradoxně na ledovcích moc líbí. Já myslím, že většina posluchačů, když si představí ledovec, si ho představí jako velkou nehybnou hmotu, na které těžko něco skutečně žije, protože podmínky jsou tam dost nehostinné, je tam velká zima. Zároveň si umíme představit, že tam není moc co jíst, nejsou tam žádný živiny. To prostředí se taky poměrně hodně mění, třeba v létě hodně taje, zatímco v zimě, zvlášť pokud jste v polárních krajích, tak je tam velká tma a velká zima. A to se ještě bavíme jenom o povrchu.

Ve chvíli, kdy se dostáváte dovnitř do toho ledu, jsou podmínky čím dále extrémnější. To znamená, že tam už třeba není vůbec světlo, není tam ani kyslík, ale paradoxně mikroorganismům se tam líbí a jsou tam doma.

Mikroorganismům se paradoxně na ledovcích moc líbí.

Zároveň ono se jim nelíbí nikde jinde. My jsme si ještě relativně donedávna mysleli, že nějaký život, který existuje v těchto extrémních podmínkách, je taková náhodná okupace. Jako turisté, kteří tam přijedou, na chvíli tam pobydou, ale vlastně by preferovali být někde jinde. A ukazuje se, že to tak není, že to je pro ně skutečně domov. A líbí se jim tam.

Existuje nějaký mikroorganismus, který žije v Arktidě, Antarktidě nebo v polárních tropických oblastech a potkáme ho i u nás?

Ano, existují. Určitě máte určité typy bakterií, které můžete najít na různých místech. Jsou vlastně řasy, které jsou barevné, tak ty u nás můžeme vzácně najít třeba na sněhu v létě, když se dokáže držet sníh. Třeba Sněžné jámy se někdy zabarví dočervena tím, že na sněhu začnou růst tyto řasy. Ony jsou to normálně zelené řasy, ale v době, kdy na ně svítí příliš moc sluníčka, které má hodně UV záření, které poškozuje naši DNA, nebo poškozuje jakoukoliv DNA, tak se před tím potřebují chránit. Takže si vytváří tenhle pigment, takový v podstatě by se tomu dalo říct opalovací krém. Je to karotenoid, který je právě úplně červený.

Mikrobioložka Marie Šabacká

Marie, říkáš, že ledovce jsou jako Alexandrijská knihovna, která hoří.

Tohle jsem hodně říkala v souvislosti s tropickými ledovci. Na velmi vysokých horách i v tropech skutečně může vznikat zalednění. Jsou to ledovce, o kterých víme velmi málo. Zároveň ledovec je vlastně taková historická knížka. Jako můžete vrtat ve stromech a z letokruhů můžete usoudit, jaké bylo vlastně klima na Zemi v minulosti, tak můžete v ledovcích.

Ledovec se mohl tvořit třeba tisíce a v nějakých případech i statisíce let. A vy můžete jít vlastně do minulosti, získáváte takzvaná proxidata. To znamená, to je podobně jako u těch stromů, kdy vy z velikosti letokruhů určujete, jestli byla třeba teplá léta, studená léta a tak dále.

Máme spoustu způsobů, jakými se koukat na to, jaké bylo klima v minulosti. Jsou to mořské sedimenty, jsou to korály, prostě spousta druhů měření. Ale ledovce nám mohou dávat tyhle nepřímé důkazy, ale zároveň jsou zdrojem i přímých dat, protože se v nich schovávají bublinky se vzduchem, který je vlastně vzorek atmosféry v době, kdy se ledovec vlastně uzavřel, kdy se ten led uzavřel. To znamená, že v nich můžeme číst jako v historické knížce.

Ledovec se mohl tvořit třeba tisíce a v nějakých případech i statisíce let.

V tropech, tolik takových zdrojů pro tyhle informace nemáme. Ledovce jsou tam samozřejmě mnohem mladší než třeba ledovce v Antarktidě, zalednění je tam kratší, ale na ledovci se ukládají informace, když třeba někde vybuchne sopka, tak se tam uloží ten prach, když zemědělci začnou vypalovat deštné pralesy, tak se to tam uloží. Je tam spousta materiálu a informací, ze kterých vy můžete číst. A právě zrovna specificky v tropech ten led je vzácný a mizí nám před očima, ale my jsme ho vlastně ještě nepopsali a nepoznali.

Co všechno se děje v bezprostředním okolí tajících ledovců v Alpách a jakou souvislost to může mít s životem třeba na druhém konci planety?

Tak ty souvislosti jsou. Když skončíme u těch horských ledovců, které nám jsou třeba relativně blíž, tak ty samozřejmě výrazným způsobem ovlivňují tu okolní oblast. Ledovec si vytváří určité mikroklima, protože je bílý, je studený, odráží velkou část toho záření, to znamená, že on vlastně ochlazuje to okolí. Má vysoké albedo.

Ve chvíli, kdy ten sníh zmizí a změní se led, tak albedo se sníží, když tam není ledovec vůbec, je tam skála, tak ještě více, oblast se ohřívá. To je vlastně jeden z důvodů, proč Arktida se otepluje výrazně rychleji, protože tam právě ztrácíme velkou ledovou pokrývku na moři.

Mikrobioložka Marie Šabacká vyráží do oblastí, kde je velká zima

Ledovec je často zdroj pitné vody v horských oblastech, kde jsou obecně zdroje chudší než třeba někde, když bydlíte někde u moře. To znamená, že je to zdroj pitné vody, která ale není jenom pitnou vodou, ale je to také zdroj pro zemědělství, vodní elektrárny, napájí to právě velké evropské řeky.

Ledovec funguje jako zásobárna vody v době, kdy je třeba velmi sucho a nejsou dešťové srážky, tak je to ten stabilní odtok vody, který napájí řeky. Ve chvíli, kdy ledovce začnou hodně tát, tak je často ten problém, že vody je příliš moc, že může docházet třeba i k nějakým povodním. A okolí ledovců je často takové velmi nestabilní. Dochází třeba k velkým sesuvům a kolapsům, ať už ledovců nebo ledového podloží. Ale zároveň, když ledovec zmizí, tak zase vyschne vlastně zdroj vody.

Za kterou zprávu, která je výsledkem vaší práce, je nutné dávat skutečně tři vykřičníky, abychom si ji zapamatovali a dokázali si v hlavě srovnat důsledky?

Já bych chtěla říct, že mám někdy pocit, když mluvíme o polárních krajích, tak možná může vzniknout v lidech dojem, že je to opravdu něco, co je nám pořád jako potenciálně velmi vzdálené. Alpy už nám jsou nějakým způsobem bližší, ale pořád asi si běžný člověk těžko umí představit, jak to vlastně ovlivňuje jeho život.

Velké změny v polárních krajích je dobré dát do českého kontextu. Máme velké vlny veder, vysychají studny.

Takže si myslím, že když se třeba mluví o těchto velkých změnách v polárních krajích, tak je důležité dát to do nějakého českého kontextu, že je to pořád všechno důsledek stejného problému, které způsobuje to, že tady máme třeba v létě vlny veder, po kterých prokazatelně umírají lidé, nebo že to třeba vede k tomu, že lidé nemají dostatek vody ve studních, nebo naše zemědělce trápí sucho. To je vlastně všechno jenom manifestace toho stejného problému.

Poslední otázku klade umělá inteligence. Kdybys mohla na chvíli přivézt jednoho člověka z úplně jiného světa do Arktidy, aby pochopil, proč tam jezdíš, koho bys vzala a co bys mu ukázala jako úplně první?

Já bych asi vzala nějaké dítě, které představa polárních krajů láká a chtělo by se tam podívat. Mohla bych mu zprostředkovat ten zážitek a možná v nich probudit tu touhu po poznávání tohoto místa a třeba takhle nastartovat jejich dráhu, posunout je tímto směrem. Protože já jsem jako dítě strašně ráda četla o polárních krajích a fascinovalo mě to, kdybych měla tu příležitost to vidět dřív než v dospělosti, tak si myslím, že bych to velmi ocenila.

Alpy bez ledu do 30 let? Proč je ledovec silným symbolem klimatické změny? Jak je to s táním ledovců v Arktidě a Antarktidě? O které místo v Antarktidě nebo Arktidě se bojí vědci nejvíce? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.