Pokud pracujeme s přírodou, tak máme vždy naději. Ona umí dělat zázraky, věří zemědělec Václav Jirka

Než vyjedeme na pole, co dělají vaše včelky?
Včelky jsou z letošního jara trošku nešťastné, protože nám každý den prší a teploty nejsou úplně tak vysoko, jak by včelky potřebovaly. Takže se létat moc nedostanou.

Václav Jirka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jiřina Šmídová,Český rozhlas

Medu bude letos dostatek? Co myslíte?
To ještě nemůžeme říct. Určitě nějaký bude, ale je otázka, jaké množství. Uvidíme, co ještě počasí udělá, protože včelky občas umí i zázraky a příroda také. Ještě neházíme flintu do žita, ale teď už je asi jasné, že květového medu, kterého bývá nejvíc, bude méně než v loňském nebo předloňském roce. Ještě je před námi čas medu medovicového a lesních porostů, uvidíme, jak se počasí dál vyvine.

Všechno v přírodě a v zemědělství zapadá do sebe. A pokud něco vypadne, tak se může projevit problém i někde úplně jinde.
Václav Jirka, včelař a odborník v precizním zemědělství

Jsou podle vás včely základem našeho hospodářství v přírodě?
Hlavně jsou její nedílnou součástí. Nejde říct asi úplně základem, ale prostě všechno v přírodě a v zemědělství zapadá do sebe. A pokud něco vypadne, tak se může projevit někde jinde problém.

Čtěte také

Luděk Homoláč: V zemědělství pracuje posledních 90 000 mohykánů. Musíme si vychovat dobré nástupce

Mnozí mluví o včelách jako o tvorech, díky nimž příroda zkrátka lépe a více kvete.
Je to tak. Jsou součástí hmyzího společenstva a bez hmyzu bychom prostě měli přírodu minimálně jinou, ne-li horší.

Včely si asi nemohou moc vybírat lokalitu, kde zrovna jim člověk postaví domečky. Ovšem potom hnojení, postřiky a případné pesticidy pro ně asi nebudou úplně ideální.
Musí se samozřejmě pracovat tak, jak je nařízeno, a jak je výzkumem potvrzeno. Práškovací letadla nám už moc nelétají. V podstatě se už používají jen na úplně časné jarní přihnojení porostů, když se tam traktor ještě nedostane. Letecké chemické postřiky na ochranu rostlin už jsou v Evropské unii zcela zakázány.

Je pravda, že někde už je půda zkrátka poškozená, protože hnojení nebývá úplně optimální? Slyšela jsem, že někde chybí už i mikroorganismy. Půda má jinou barvu. Je to pravda nebo jde o poplašné zprávy?
Bude to zase lokalita od lokality. Nezáleží jen na tom hospodaření, ale i na typu půdy, co se tam na ní děje, co se na ní historicky událo. Tohle vše se dá hodnotit přístroji, vědeckými metodami, laboratorním zkoušením. Je jasné, že intenzivní zemědělství, které tady máme zhruba od začátku minulého století, tak se nějakým způsobem projevuje. Technika se nám zvětšuje a je těžší, vstupy byly velice intenzivní, což souviselo po druhé světové válce se snahou zajistit dostatek levných potravin. Tedy něco se tam děje, ale od toho máme vědce a vysoké školy, aby nám vysvětlili, jak to dělat jiným způsobem. Ale tak, abychom přírodu nepoškozovali a zároveň získávali kvalitní a pokud možno dostupné potraviny pro všechny.

Čtěte také

„Cítím se nebesky“, říká první předsedkyně představenstva zemědělského družstva u nás Monika Nebeská

Co to s vámi dělá, když třeba několik let po sobě vidíte na poli růst řepku a kukuřici?
Se mnou osobně to nedělá celkem nic, protože já se trošku v těch postupech orientuji. Takže vím, že se to dá dělat. Řepka je velmi výrazná svým kvetením, takže to potom vypadá, že je úplně všude, ale je jí v podstatě maximálně 10 procent, možná dnes už i méně. A rozhodně není každý rok na stejném poli, to ani nejde, agrotechnické postupy tohle nedovolují. A přírodní postupy to přímo zapovídají, protože kdybychom jednu plodinu dávali každý rok na stejné pole, tak se nám tam namnoží mikroorganismy, které jí škodí. A ta rostlina bude mít čím dál menší výnosy.

Kterou plodinu vy osobně vidíte na poli nejraději?
To se nedá říct. Ty plodiny tam patří všechny a je potřeba je prostě na pozemcích střídat. To znamená, že musíme mít celé spektrum plodin, protože jeden typ může půdu vyčerpávat, zatímco jiný typ, jako třeba luskoviny nebo okopaniny jí pomáhají. Základem zemědělství je střídání plodin na pozemcích.

Je to na každém z nás. Když se všichni nezamyslíme nad tím, jak využíváme přírodu, tak se asi těžko budeme posouvat dál.
Václav Jirka, včelař a odborník v precizním zemědělství

Zemědělství 21. století má moderní vymoženosti. Precizní zemědělství, to je odborný termín, co přesně znamená?
Precizní zemědělství je jedním z těch moderních trendů zemědělství, které nám mohou pomoci produkovat kvalitní potraviny, aniž bychom příliš zatěžovali přírodu. Je založeno na vědeckém pokroku a začalo se rozvíjet zhruba od poloviny 90. let minulého století, když začal velký boom elektroniky a robotizace. Senzory a satelitní systémy, v podstatě se dá říci, že my za ty desítky let výzkumu dnes víme, kolik přesně která rostlina v které své růstové fázi potřebuje třeba živin, jací ji ohrožují škůdci nebo choroby. A zároveň máme už vyvinuté systémy, které dokáží poznat, co rostlině schází, kolik v daný okamžik potřebuje živin. A tím pádem jí můžeme právě těmi našimi technickými prostředky dodat přesně tolik živin, kolik rostlina potřebuje.

Pokud se na pole podíváme očima satelitu, můžeme zjistit, co přesně potřebují rostliny v různých částech pozemku|foto:Trimble

Vše je i na dálkové ovladače, ta robotizace je neskutečná.
Robotizace nám v posledních letech do zemědělství velmi vstupuje. A v České republice jsme v tomto opravdu na špici, protože už provozujeme několik robotických systémů. Například velká většina traktorů dnes už má autopilota.

Víte ovšem, kolik lidí připravíte o radost, že se neprojedou traktorem?
Ten autopilot se ale může samozřejmě vypnout.

Některá města už přistupují i k tomu, že chtějí půdu pronajímat jen těm, kteří o ni budou pečovat za daných podmínek. Je to správný trend?
Je to samozřejmě právo vlastníka půdy. Je ale otázka, jestli se to potom tomu, kdo na půdě bude hospodařit, vyplatí. Samozřejmě vše souvisí s penězi, jestli se konkrétní plodina provozovateli vyplatí pěstovat.

Čtěte také

Nejmodernější roboti se starají o krávy v malém rodinném kravíně v Radimi nedaleko Jičína

Je pravda, že je zemědělství hodně závislé na evropských dotacích?
Zemědělství je dnes velice ovlivňováno evropskými dotacemi, je to v podstatě v Evropské unii největší balíček v rozpočtu. Takže zemědělci se musí řídit tím, co nařizují předpisy Evropské unie. Tedy tím, za co dostanou zaplaceno. Je to nastaveno tak, aby byly potraviny dostupné pro každého, a tím pádem jsou relativně levné, ač se to možná někomu nezdá. A dotace zařizují, aby zemědělci prosperovali.

Většina z nás pamatuje dobu, kdy jsme skutečně byli soběstační. Teď se hodně produktů dováží ze zahraničí, je nějaký údaj o tom, čeho máme dost a co nám naopak chybí?
Každý rok vycházejí statistiky a můžeme říci, že se to hodně změnilo. V některých tradičních plodinách nebo potravinách už nejsme soběstační, v jiných stále ano. Jsme soběstační například v obilovinách nebo v máku, kterého jsme jedni z mála pěstitelů, jsme soběstační v hovězím mase, možná v mléce. Ovšem v takové tradiční potravině, jako je vepřové maso, tam už soběstační nejsme, chov vepřů je prostě neefektivní. Podobné je to v zelenině a ovoci, ty se k nám asi budou dovážet. I když zase existují nové moderní trendy pěstování zeleniny, které souvisí s precizním zemědělstvím.

Čtěte také

Chovají se zemědělci ke krajině ohleduplně nebo je zajímají jen co největší výnosy?

Jezdíte hodně přednášet do škol. Láká dnešní děti zemědělství, aby tam šly s touhou něco změnit?
Lidí, kteří pracují přímo v zemědělství, je dnes velice málo, udává se něco okolo 1,5 procenta občanů České republiky, což je obrovská změna oproti třeba době do poloviny minulého století. Myslím, že mladí lidé by se o zemědělství měli začít zajímat právě z důvodu, že práce v tomto odvětví je dnes hodně propojena s moderními technologie, s počítači. Pracoviště traktoristy dnes vypadá trošku jako nějakého ajťáka, je tam několik displejů, člověk musí znát ovládání mobilního telefonu, aby dokázal ovládat samotný traktor.

To ale vypadá, že v oboru bude nakonec víc lidí vzdělaných v moderních technologiích než těch, kterým voní hnůj.
Stát se to může, ale bez toho to nejde. Pokud bude zemědělec pracovat na své farmě, tak bude muset ovládat jak biologické základy, protože je potřeba vědět, co rostliny a zvířata potřebují, ale zároveň pokud bude chtít využívat moderní trendy, tak se bude muset orientovat i v počítačích nebo v satelitních mapách. A to mu pak může pomoci k tomu, aby pracoval v zemědělství efektivně, aby mu to přinášelo zisk. A zároveň abychom s přírodou pracovali tak, jak si zaslouží. Aby nám zůstala nadále zachována.

Václav Jirka a Pavla Kindernayová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Jiřina Šmídová,Český rozhlas

Je to asi na nás všech, abychom se o to postarali, pokud se chceme mít dobře a chceme, aby se dařilo i zemědělství.
Přesně tak. Ve vztahu k přírodě je to na každém z nás, nejde to prostě zařídit mávnutím kouzelného proutku třeba z Evropské unie nebo těmi dotacemi. Pokud se každý z nás nezamyslí nad tím, jak využívá přírodu, tak se asi těžko budeme posunovat dál.