Pokud nejsme úplně v pohodě, máme větší tendenci alkoholu neodolat, říká zkušená adiktoložka
Může být léto bez alkoholu tím nejkrásnějším? Takové je téma dnešní radioporadny. Léto je čas dovolených, grilování a setkávání s přáteli, ale také čas, kdy se alkohol stává běžnou součástí zábavy mnohých lidí. Kde je hranice mezi příležitostným popíjením a cestou závislosti? Jak si užít léto bez rizika, že se alkohol stane naší nutností?
Ve studiu vítám zkušenou adiktoložku Petru Havlíkovou. Letní pití pro radost a na pohodu? Ano, nebo ne?
Záleží, o jaké skupině lidí mluvíme. Pokud budeme mluvit o běžných konzumentech, kteří se nepotýkají s žádným druhem závislosti, tak jednou za čas, ano, je to možné. Pokud budeme ale hovořit o lidech, kteří alkohol zneužívají, tak pal jednoznačně ne. A pokud budeme mluvit o mladých lidech, tak z mého pohledu také určitě ne.
Pokud chci na nějaké akci pít, protože jsem potom zábavnější či společenštější, tak už tam je disbalanc závislosti.
Mgr. Petra Havlíková, adiktoložka
Myslíte si, že léto je tím rizikovějším obdobím, kdy k alkoholu tíhne většina společnosti více než jindy?
Rizikovější je v tom smyslu, že v létě je alkohol dostupný na každém kroku. Jdete po městě, jsou tam zahrádky a stoly jsou obložené vínem nebo pivem. Takže ta konfrontace je častější. Když půjdete někam na festival, vlastně na jakoukoliv akci, tak lidé si nosí drinky. Tedy primárně je konfrontace s alkoholem častější.
Čtěte také
Můžeme ale odolat. A říci, ne, já nechci.
Asi nejdůležitější je si říci, proč nechci nepít, proč jsem se pro to rozhodl? To je nejzákladnější aspekt, který je důležité si už na začátku říci. A když už si ho řeknu a vím jej tak potom, když už jdu na nějakou akci, kde alkohol teče proudem, tak mít možnost odejít, když už se tam nebudu cítit v pohodě.
To je důležité si uvědomit předtím, než na tu akci vůbec odejdu. Udělat si screening toho, jak se cítím, jestli je se mnou všechno v pohodě, nebolí mě nic fyzicky ani psychicky, nemám žádný splín. Protože pokud nejsem úplně v pohodě, tak v přítomnosti alkoholu máme větší tendenci mu neodolat.
Zaujalo mne, že si máme položit otázku, proč nepít. Možná si spíše mnozí říkají, proč vlastně chci pít?
Je to o tom screeningu. Pokud si udělám nějaký rozbor toho, proč na chci na nějaké akci pít, co to se mnou dělá? Jsem pak zábavnější nebo jsem společenštější? Pokud si na to odpovím, ano, tak už tam je disbalanc závislosti.
Čtěte také
Pokud tíhneme k tomu v uvozovkách benefitu z alkoholu, znamená to, že si o sobě myslím, že jsem nespolečenský a tím pádem alkohol zneužiji k tomu, abych byl.
Kde leží hranice mezi společenským pitím a začínající závislostí? Poznáme to na sobě?
Myslím si, že dost často to buď nepoznáme, nebo to nechceme poznat. To je krok číslo jedna. A pokud jde o konzumenty, které pijí příležitostně, nepijí každý den, dají si opravdu jen při zvláštních akcích, tak bych řekla, že je to ještě v normě společenského pití.
Ale člověk, který potřebuje pití denně, nebo často, nedokáže si představit nějakou akci bez alkoholu, začíná být svým způsobem nervózní, často má tendenci předpíjet se ještě doma, aby potom na té akci vypil stejné množství jako ostatní. Už s nějakou hladinkou na akci přichází.
Celou radioporadnu s adiktoložkou Mgr. Petrou Havlíkovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
