Pokladem je pro mě celé ohromné bohatství všech našich archivů, říká trutnovský archivář Roman Reil
Podíváme se do archivu a představíme vám práci archiváře. Našeho dnešního hosta nejvíce přitahují obory, jako je textilní průmysl, hornictví nebo sklářství. Roman Reil pochází z česko-německé rodiny z Radvanic na Trutnovsku, archivářem je přes 35 let a Státní okresní archiv v Trutnově vede už více jak 32 let.
Musím říct hned na úvod, že jsem vás chtěl překvapit. Vy pocházíte z Radvanic na Trutnovsku, což je pár kilometrů od Jívky, kde jsem pět let jako malý kluk žil, protože rodiče tam dostali své první umístění jako učitelé po vysoké škole. Jenže jsem vás vůbec nepřekvapil, protože vy jste si to našel a překvapil mne.
Poněvadž jsem věděl, že jste žil pět roků v Jívce. Před časem jsme chystali o Jívce publikaci, podobně jako k jiným obcím, soustřeďujeme se spíše na bývalé německé obce. Tak jsem si říkal, vezmu knihu o Jívce a pana Schmidta překvapím.
V 15 letech jsem studoval materiály k dějinám rodné obce, k Radvanicím. Po mnoha letech jsem se stal šéfem instituce, kde jsem bádal.
Roman Rejl, archivář Státního okresního archivu v Trutnově
Povedlo se vám to velmi. Děkuji za knížku o Jívce. Co jste tedy našel o mé rodině a o rodičích v kronikách a archivech?
My nejsme žádným tajným, nýbrž veřejným archivem, tedy dozvíme se maximálně to, jak jste se učil. Protože jedním ze zdrojů, které máme k dispozici, jsou školní kroniky, a pokud jsou dochované také školní katalogy. Tam se to dá samozřejmě zjistit. Myslím, že vaši rodiče byli v Jívce v letech 1982 až 1987. V roce 1988 pak odcházeli do Hradce Králové. Víc vám asi v tuto chvíli nepovím.
Čtěte také
Jak jste se dostal k povolání archiváře?
Už odmalička jsem inklinoval k historii a ke starým papírům, poněvadž jsem vždy u babičky hledal něco na půdě. A nakonec to došlo tak daleko, že jsem tíhnul k archivnictví, což se dalo studovat v Olomouci a potom také v Ústí nad Labem. Takže jsem skončil nejdříve profesně jako podnikový archivář v Texlenu Trutnov v letech 1990 až 1993 a potom jsem se přihlásil do výběrového řízení a skončil jsem v trutnovském archivu, kde pracuji dodnes.
Vzpomínáte si na svůj pocit, když jste se poprvé podíval do archivu?
Ano, vzpomínám si na to, jako by to bylo dnes, poněvadž to bylo na Babí, což je vesnice, dnes už součástí Trutnova, kde v bývalé škole sídlil okresní archiv. Dalo se tam dostat jen asi dvakrát nebo třikrát denně autobusem, moc badatelů do zapadlého Babí nechodilo, tak 30 badatelů ročně. A mezi nimi já. Bylo mi tenkrát 15 nebo 16 let a studoval jsem materiály k dějinám své rodné obce, k Radvanicím. A po mnoha letech jsem se stal šéfem instituce, kde jsem bádal.
Archiv patří mezi paměťové instituce, jako jsou muzea, galerie nebo knihovny. A shromažďuje doklady o lidské činnosti.
Roman Rejl, archivář Státního okresního archivu v Trutnově
To na vás možná koukali, protože tak mladí studenti asi příliš do archivu nechodili, ne?
Pamatuji si historku, kdy se mne vedoucí archivu ptala, jestli vůbec mám občanský průkaz? Tak to začínalo. Přes dějiny své rodné obce.
Čtěte také
A začínal jste v archivu podniku Texlen.
V texlenském archivu, ano. Po roce 1989, když profesor Wolf, který tam dělal přede mnou, skončil a šel dělat v Texlenu náměstka. Věděl o mně, že chci archivařinu dělat, že mě to zajímá a sáhnul po mně. Tak jsem se dostal do podnikového archivu, což je také zajímavé, poněvadž jsem se zkontaktoval se všemi předky podnikatelů, které jsme tam archivovali. Němečtí továrníci, Faltys, Walzl, Etrich, na Úpicku Moravec, Oberlender, Těmín. Všechny jsem se snažil zkontaktovat a získat od nich další doklady do archivu. Většinou jsem kontaktoval jejich potomky a občas jsem od nich i něco získal.
Pojďme představit Okresní archiv v Trutnově.
Když to vezmu oficiálně, tak archiv patří mezi paměťové instituce, jako jsou muzea, galerie nebo knihovny. A shromažďuje doklady o lidské činnosti. Nejstarší materiály máme od 14. století až do současnosti. Kdybychom to měli změřit, tak je to více jak 5 km archivního materiálu. A od roku 2002 jsme součástí Státního oblastního archivu v Hradci Králové. Do této velké instituce patří další okresní archivy v Královéhradeckém a Pardubickém kraji. V rámci sítě archivů po republice jsme součástí rezortu ministerstva vnitra. Přestože se o tomto rezortu spíše mluví nebo píše v souvislosti s hasiči či s policií, tak i my jsme jeho součástí. Zhruba 1 500 archivářů pracuje po celé republice.
Všichni zaměstnanci archivu v Trutnově, ale nejen tam, po celé republice, jsou srdcaři a práce je baví. Je to na té práci i vidět.
Roman Rejl, archivář Státního okresního archivu v Trutnově
Co vás na archivnictví nejvíc baví? Protože je to dobrodružství, zjišťovat informace?
Začal jsem dělat tuto práci, poněvadž mě bavila. Musím říci, že všichni zaměstnanci, kteří pracují u nás v archivu v Trutnově, ale nejen tam, po celé republice, jsou srdcaři a práce je baví. A na té práci je to potom i vidět. Dostal jsem se k tomu prostřednictvím nějakých starých dokumentů, které jsem vypátral. Nemohl jsem toho mnoho dohledat o dějinách mé rodné obce, protože toho bylo napsáno málo, tak jsem se pustil i do zpracování dějin obce. Archivář je člověk mnoha povolání, poněvadž děláme jak manuální práce, když je zapotřebí, tak i vysoce odbornou práci, která je potom zhodnocena prostřednictvím publikací.
Čtěte také
A spolupracujeme s nejrůznějšími vědeckými institucemi. Když to řeknu ve zkratce, zabýváme se třemi věcmi. Je to hlavně předarchivní péče, dohled nad institucemi, které mají vyřazovat materiál do archivu, a pak jsou samozřejmě archiváři od toho, aby zpracovávali shromážděný materiál. A další důležitá a zajímavá věc je tzv. postarchivní péče. Což je prezentace, přednášky, publikování, prostě vše, co se týká archivů a jejich využití.
Jmenoval jsem hornictví, textilní průmysl a sklářství, obory, které vás baví. Souhlasí to?
To mě samozřejmě baví, to mám buď zpracováno, nebo rozpracované. A pokud se někde něco zajímavého najde, což nemusí být jen u nás v archivu, ale snažíme se bádat a pátrat i v zahraniční. Byli jsme nedávno ve Wroclawi, poněvadž tam je spousta materiálu k našemu regionu. Prostě děláme, co můžeme. Pravidelně jezdíme například každý rok týden studovat do archivu ve Vídni. Možná nevíte, že ve Vídni je Trutnovské náměstí.
Čtěte také
Kde se tam vzalo?
Je to na počest jediné vítězné bitvy u Trutnova za války v roce 1866. Tedy na počest této vítězné bitvy Rakušáci pojmenovali jedno z náměstí ve Vídni.
A kdybych se zeptal na nějaký v uvozovkách poklad, který jste za ty roky našel?
Poklad je vlastně vše, co se u nás shromažďuje. Přijde vždy doba, která žádá určitý druh materiálu. Písemnosti, přišly restituce, rehabilitace, navracení občanství atd. Doba vždy s sebou přináší nějaké požadavky na archivy, aby byly využívány. Pokladem je pro mě celé archivní bohatství v rámci všech archivů. Ale kdybyste se zeptal mě osobně, co je pro mne velký poklad, tak to byla velká radost, když se rušily okresní úřady a my jsme převzali na poslední chvíli materiál mlýnů. To znamená všechnu vodoprávní agendu mlýnů na okrese Trutnov. Což jsou úžasně kolorované plány. Když vidíte, jak to všechno vypadalo, mnohdy už k tomu není žádná jiná dokumentace, žádné fotografie a ty plány jsou nádherné, tak vám srdce plesá.
Říká náš host, vedoucí Státního okresního archivu v Trutnově Roman Reil. Moc děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
