Podkrkonošská krajina je mým ateliérem i galerií. Při land artu musíte přijmout pomíjivost života
Dnes vám představíme zajímavého člověka a umělce, který začínal street artem, potom přesedlal na land art a stone balancing. Kromě toho i fotografuje, natáčí a ještě se vrhl na literární dráhu a vydal knížku povídek Jdu si pro tebe. Je to všestranný umělec Jan Macek z Trutnova s uměleckým jménem Jean Mack.
Honzo, na začátku bychom mohli vysvětlit, co je to vlastně street art.
Je to pouliční umění, taková odnož graffity a hodně ohleduplná k okolí. Lepí se samolepky nebo se dělá z kartonu, prostě se nepoškozuje nic sprejem.
Viděl jsem, že někdo hodil tenisky zavázané tkaničkami k sobě na elektrické vedení. Ono to tam zůstalo viset a už je to street art.
Dalo by se to říct, ano. V roce 1917 pán jménem Marcel Duchamp vystavil ve Francii pisoár a nazval to uměním. Prakticky od té doby je možné nazvat uměním cokoliv.
Balanceři jsou proti kamenným mužíkům v řekách. Na workshopu vás naučíme vyklidnit se a přitom nic neponičit.
Jan Macek alias Jean Mack, všestranný umělec
Land art, to je tedy přírodní umění?
To je přírodní, krajinné umění. Vzniklo v 60. letech minulého století jako vzdor proti galeriím a obchodů s uměním. Umělci vyšli ven a začali tvořit venku. Používali k tomu přírodní materiály od klacíku po kameny a možná někdy třeba i bagr. Při velkých zásazích do krajiny.
A co je stone balancing?
To je vyvažování kamenů. Jsou to sošky z kamenů, ale nejsou to ony opičí věže, které můžeme vidět různě v korytech řek nebo na hřebenech hor. Je to technika, kterou bych nazval meditační. Relaxační určitě. A někdy by se dalo říct až meditační.
Z kamenů dokážete postavit i bránu, takový oblouk. Prostě jen kladete kámen za kamenem a oblouk drží.
Zrovna u klenby se jedná o nejpevnější nosnou konstrukci v architektuře, takže to drží v podstatě samo.
Vy jste říkal opičí věže. To jsou ti kamenní panáčci. Ale proti nim třeba Krkonošský národní park docela bojuje.
Bojuje a my s tím souhlasíme. Stone balanceři, kteří jsme s Rudou Novákem přitáhli stone balancing do České republiky, tak jsme také proti těmto kamenným mužíkům. Říkáme tomu opičí věže a opravdu se jedná o devastaci českých koryt řek. Doporučujeme lidem, aby si zašli na náš workshop, kde je naučíme krásně se vyklidnit a přitom nic neponičí.
Prý na stone balancing existují dokonce i nejrůznější hřiště.
My jsme to vyvinuli, máme asi tři rozdělaná hřiště. Teď na jaře je doděláme a budeme je prezentovat.
Co jste v poslední době vytvořil v přírodě? Když tak jde člověk přírodou a najednou mu padne do oka něco, o čem si říká, kde se to tady vzalo? A to bude asi vaše práce.
Budu to asi já nebo jeden z mých kolegů z umělecké skupiny Zkamenělí, což je ještě Ondřej Koudelka, kterého zdravím na Vysočinu a Ruda Novák z Trutnova. Mohlo by to být jejich dílo nebo moje. Teď byl podzim a já si hrozně rád hraji s listím. Takže pohrabu někde parčík nebo zahrádku a vytvořím něco zajímavého.
Musíme také říct, že se jedná o pomíjivé umění. Dlouho nevydrží v té přírodě. Není vám to líto?
S tím jsem bojoval hrozně dlouho a je to tedy opravdu boj. A člověk musí přijmout pomíjivost všedního života. Dnes už mi to vůbec nevadí. Když si to tak člověk vezme, je to také součást přírody. Já už jsem s tím smířený.
Vy jste teď napsal svoji první knihu povídek. Je to hezká, kapesní knížka. Proč se jmenuje Jdu si pro tebe?
To je název jedné z povídek. A potom jde také o hiphopový výraz, jakože si jdu pro toho čtenáře.
Kde jste čerpal inspiraci pro knihu? Chtěl jste, aby po vás něco zůstalo, tak jste se rozhodl pro knížku?
To asi není úplně ten důvod, ale je dobře, že po mně konečně něco trvanlivého zůstane. Protože land art opravdu mizí před očima.
Vy jste své první povídky zkoušel dát na Facebook. Jak dopadly v sociální síti?
Právě relativně dobře. Já jsem byl až překvapený, že se to lidem líbí a že to vůbec dočítají, protože některé jsou opravdu dlouhé. A Facebook není úplně formát na to přizpůsobený. Mě to určitě potěšilo. A dá se říct, že i nakoplo. Já bych onu knihu nevydal bez komentářů pod těmi povídkami.
Lidé mi mé historky nevěřili. To byl jeden z důvodů, proč jsem je začal sepisovat. A vznikla knížka povídek Jdu si pro tebe.
Jan Macek alias Jean Mack, všestranný umělec
O čem povídky jsou?
Všechny jsou ze života, všechny se staly. Ale lidé mi to nevěří. To byl také jeden z důvodů, proč jsem je začal sepisovat. Protože mi prostě spousta lidí ty příhody nevěřila.
To jsou tak neuvěřitelné?
Těch povídek je 13, co jsou v knížce. A tak tři, čtyři jen tak někdo asi nezažil.
Řekněte alespoň jednu.
Jednou nás okradla asi dvoumetrová želva. To bylo ve Spojených státech amerických na ostrově, Krajní břehy se jmenuje. Dříve tam přistávaly španělské lodě, když se kolonizovala Amerika. Je to krásný ostrov.
JAN MACEK
krajinný umělec, propagátor stone balancingu a člen umělecké skupiny Zkamenělí. Pochází z Trutnova, kde také žije a tvoří. Od street artu plynule přešel k land artu. Jeho "malířským plátnem" je podkrkonošská krajina, o které tvrdí, že je jeho ateliérem i galerií.
Takže se i čtení vaší knížky člověk i pobaví.
Určitě. Je to kniha, která by měla vykouzlit úsměv na rtech. Jsou tam dvě, tři povídky, který jsou trošku drsnější. Ale nechtěl jsem, aby to byla úplně hořká kniha. Takže je to vyvážené. Jako život. Na jednu stranu legrace, na druhou stranu i vážné věci, které člověka potkávají.
Už jste knížku pokřtili?
Ano, křtili jsme ji na Listování v Trutnově, což je parádní formát, který pořádá kamarádka Bára Chmelíková. Vždy přijede autor a zalistujeme knihou. Nebo přijdou herci a sehrají nějakou etudu z knížky. Vždy to trvá tak hodinku a čtvrt a je to opravdu příjemný formát.
Zeptám se, jak se lidem líbí ilustrace, protože i ty jste do knížky udělal vy. Byla to trošku z nouze ctnost?
Určitě. Já jsem chodil za svými přáteli výtvarníky, kteří ilustrují literaturu. A oni neměli čas, před Vánoci toho mají hodně, nebo neměli chuť už nic ilustrovat. Asi dva nebo tři mi dokonce řekli, že například Antoine de Saint-Exupéry, autor Malého prince, nebo J. R. R. Tolkien, autor Pána prstenů, si své prvotiny ilustrovali sami. Tak jsem to zkusil taky. Vzal jsem fixu a maloval.
Prý se takovým kresbám říká prdek?
Ano, je to zkratka, složenina ze slov profesionální dětská kresba.
Je jich v knize spousta a jsou opravdu krásné. Moc děkuji za rozhovor, naším hostem byl dnes všestranný umělec a teď také spisovatel Jan Macek z Trutnova. Ať se knížka líbí čtenářům.
Já vám děkuji. Na shledanou.
Související
-
Jedno z nejstarších měst v Podkrkonoší hlídají obři
Začneme takovou malou hádankou. Poznáte, kam vás dnes vezmeme? Je to město, které leží v krkonošském podhůří, na soutoku řeky Labe a potoku Čistá, je to jedno z nej...
-
Rtyně v Podkrkonoší, to je brána do Jestřebích hor a...
Dnes vás vezmeme na výlet a bude to konkrétně do Rtyně v Podkrkonoší, protože ve studiu už teď vítám starostu této obce Zdeňka Špringra.
-
Jaký byl dopad třicetileté války na celé Podkrkonoší? Ve Vrchlabí o tom mají výstavu
Letos je tomu 400 let, co vypukla třicetiletá válka. Ve Vrchlabí je ve Čtyřech historických domcích k vidění výstava, která vám přiblíží tuto dávnou kapitolu naší historie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
