Počátky Sokola v Hradci Králové připomínají narození Járy Cimrmana. Neví se, kdy ten nápad vznikl
Dnes si v radioporadně zacvičíme. Alespoň pomyslně. Mnozí z vás to znají dobře, protože jsou sokolové už třeba od dětství. Ve studiu vítám náčelnici Sokolské župy Orlické Elišku Meclovou. Budeme se bavit o sportovních aktivitách, protože začátek školního roku a sokolské heslo zní: ve zdravém těle zdravý duch.
Pojďme představit Sokolskou župu Orlickou a hradeckého Sokola, který pod župu patří. Co všechno máte na starosti?
Jako náčelnice Sokolské župy Orlické mám na starosti všestrannost. To znamená všechny ženské složky napříč celou župou, od těch nejmenších dětí až po nejstarší seniory. V podstatě v mé gesci by mělo být starat se o to, jakým způsobem cvičí, co potřebují, co jim může župa nabídnout, v čem pomoci a tak dál.
V dnešní době se bohužel vytrácí přirozený pohyb. Už i jen chůze začíná být kolikrát nedostatková pro mladou věkovou kategorii.
Eliška Meclová, náčelnice Sokolské župy Orlické
Hradecký Sokol má bohatou a dlouhou historii.
Počátky Sokola v Hradci Králové připomínají poněkud narození Járy Cimrmana. Protože se přesně neví, kdy se tu o tom začalo hovořit. Mluví se o letech 1864, 1865 nebo 1866. Když si představíme, jak vypadal Hradec Králové v té době, byla to pevnost obehnaná hradbami, kdy veškerý život se odehrával pouze na kopci.
Čtěte také
Přesto se do Hradce dostávají různí buditelé a vzdělavatelé, vzpomeňme třeba na Klicperu, Ciglera, Pospíšila a zejména Václava Červeného. To byl podnikatel, který vyráběl hudební nástroje, ale byl to zároveň nadšený Sokol. U něj doma se pravděpodobně scházeli nadšenci, kteří přemýšleli, jak ustavit jednotu sokolskou v Hradci Králové, k čemuž došlo definitivně roku 1866.
Původně se cvičilo ve škole, ale sokolové samozřejmě toužili po vlastní sokolovně. Mnozí možná netuší, že pozůstatky té první sokolovny se dodnes nachází na Kavčím plácku, je tam tedy víceméně jen průčelí. Nicméně při třídění archivu župy Orlické se nám podařilo objevit fotografie z konce 19. století, takže víme, jak vypadal interiér sokolovny, jaké tam bylo nářadí.
Do Sokola chodí cvičit už úplně nejmenší děti. Jak to vypadalo dříve? Bylo to hlavně pro dospělé?
V počátcích byl Sokol zaměřen pouze na muže. Postupně se k nim přidali dorostenci, ženy začaly cvičit asi sedm let po založení Sokola. Nicméně veřejná vystoupení pro ženy byly až počátkem 20. století. Žactvo máme doloženo v roce 1920, kdy cvičili na sletě.
V počátcích byl Sokol zaměřen jen na muže. Postupně se k nim přidali dorostenci, ženy začaly cvičit sedm let po založení Sokola.
Eliška Meclová, náčelnice Sokolské župy Orlické
Ale o složce rodičů a dětí musíme hovořit až na přelomu 70. a 80. let, kdy v rámci cvičení tzv. základní a rekreační tělesné výchovy, která jakoby suplovala Sokol, protože ten v té době nebyl povolen, bylo záměrem zapojit i batolata a předškolní děti.
Čtěte také
Takže v roce 1980 se na spartakiádě objevuje první skladba pro rodiče a děti. Pak v roce 1985 a od devadesátých let už je složka rodičů a dětí pevně zakotven v běhu sokolských cvičení, včetně následných předškolních dětí a na to navazující žactvo.
Cvičíme s dětmi od dvou let a je tam nutná dopomoc. Mohou přijít rodiče i prarodiče, nebo tetičky či strýcové, pokud si na to troufnou. Máme s tím bohaté zkušenosti. Já bych toto cvičení velmi doporučila, protože děti se tam naučí mnoha dovednostem. Osahají si nářadí v tělocvičnách, jako jsou lavičky, žíněnky, žebřiny, kruhy, velmi oblíbené trampolíny.
Ale mám dobrou zkušenost i v tom, že se děti učí, jak stát ve frontě. Protože když musejí čekat, než na ně přijde řada na nářadí, tak se samozřejmě musejí cvičit v trpělivosti a to je určitě dobrá věc. A potom samozřejmě následný přechod do předškolních dětí, kde už cvičí bez rodičů, učí se samostatnosti. Potom od 6 let mohou přejít do žatva, kde mohou pokračovat až třeba do 18 let.
Čtěte také
Proč je důležité už od toho nejmladšího věku pohybovou aktivitu u dětí podporovat?
V dnešní době se bohužel vytrácí přirozený pohyb, kdy už i jen chůze začíná být kolikrát nedostatková pro mladou věkovou kategorii. U malých dětí se setkáváme i s různými zkráceními svalových struktur, výkonnost je potom samozřejmě nižší.
Pochopitelně za hodinu a půl cvičení nemůžeme dělat zázraky, ale pokud si všimneme, že dítě začíná mít nějaký problém, ať už s páteří nebo s nohama, tak upozorníme rodiče, nejsme tam od toho, abychom děti napravovali. Ani to není možné z časových důvodů.
Ale snažíme se využívat různé cviky i balanční, využíváme různá náčiní, jako třeba overbally, švihadla a tak dále, aby děti posilovaly jednotlivé svalové struktury a měly pohyb skutečně všestranný.
Je to i o tom návyku, děti mají pravidelnou tělesnou aktivitu. Mohou si vyzkoušet i různá nářadí, ke kterému se třeba už běžně nedostávají. Takový přeskok přes kozu z našich škol vymizel, cvičení na kruzích nebo na hrazdě, kde je zapotřebí i silová průprava, to bohužel mnozí nezažívají. Většinou se preferují míčové hry. A to si myslím, že je špatně, že je to škoda.
Celou sokolskou radioporadnu s náčelnicí Sokolské župy Orlické Elišku Meclovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
