Planetární ochrana. Do atmosféry Země každý rok vstupují desítky tisíc tun kosmického materiálu
Podle zpráv z amerického vesmírného úřadu NASA se k naší planetě blíží asteroid o velikosti pařížské Eiffelovy věže. Měl by nás ale bezpečně minout v sobotu 11. prosince, kdy bude Zemi nejblíže. S Milanem Halouskem, popularizátorem kosmonautiky a členem České astronomické společnosti, si povídáme o tom, jak naši planetu před vesmírným nebezpečím ochránit.
Milan Halousek (* 1961, Pardubice)
je jeden z předních českých popularizátorů kosmonautiky. Od roku 2001 je organizátorem dnes již největšího středoevropského setkání zájemců o pilotovanou kosmonautiku KOSMOS-NEWS PARTY, kterého se ravidelně účastní řada českých i zahraničních odborníků a hostů.
Je lidstvo na takové vesmírné hrozby už lépe připraveno? Co to k nám teď letí?
Letí k nám asteroid, který má označení 4660 Nereus. Je pojmenovaný podle starořeckého mořského boha Nerea. A říká se, že je ohromný. Ve skutečnosti tomu tak v rámci onoho mezihvězdného materiálu není. Ovšem z pohledu toho, kdyby měl dopadnout na Zemi, tak by to samozřejmě velké bylo. On je dokonce výrazně větší než Eiffelova věž.
V sobotu 11. prosince proletí bezpečně kolem Země asteroid 4660 Nereus. Máme spočítané, že se do roku 2100 sedmkrát vrátí.
Milan Halousek, popularizátor kosmonautiky
Podle posledních měření má asteroid zhruba 500 metrů, kdežto Eiffelovka má včetně antény na vrcholu 324 metrů. Ale tento asteroid nás neohrozí, nemusíme se bát. Tuto sobotu bezpečně proletí ve vzdálenosti zhruba 2,5 milionu kilometrů od Země. Ale je to pořád potencionálně nebezpečný asteroid, protože se dostává do oblasti zhruba 7,5 milionu kilometrů od Země, kde už se asteroidy klasifikují jako potenciálně nebezpečné a sledují se.
Čtěte také
Prý se bude na tomto asteroidu zkoušet i nějaká planetární ochrana Země? Vzpomněl jsem si na známý film Armagedon s Brucem Willisem. Tam letěli k asteroidu a pomocí nukleárních pum ho odklonili. To se bude dít něco podobného?
Zatím to, co uměl Bruce Willis v Armagedonu, neumíme. Ale na konci listopadu vystartovala mise sondy, která se jmenuje DART. A ta mi míří k jinému, výrazně menšímu asteroidu, nebo přesněji ke dvojici asteroidů, takovému dvojasteroidu. Je to planetka Didymos, která má takový malý měsíček a ten se jmenuje Dimorphos. Má zhruba 160 metrů v průměru. A do něj sonda v září příštího roku narazí. Vědci budou sledovat, co náraz malinké sondy do tohoto ne příliš velkého, ale proti sondě výrazně většího asteroidu, udělá. Představa je taková, že bychom měli zjistit, jaké energie při onom nárazu vzniknou a jestli se podaří aspoň nepatrně vychýlit tento měsíček ze jeho dráhy. Což by potom později bylo důležité v případě, že by opravdu některý z asteroidů mířil k Zemi. Stačí v podstatě nepatrné vychýlení v řádu milimetrů, ale při těch velkých vzdálenostech kudy asteroidy letí, je to hodně. Samozřejmě se bavíme o asteroidech, které objevíme včas, nikoliv v těsné blízkosti Země.
Čtěte také
To už by se potom nestihlo.
Pak už by bylo pozdě. Tedy při těch dlouhých cestách asteroidů i v uvozovkách milimetrové vychýlení by mohlo znamenat záchranu nebo zánik Země.
Sonda DART by měla na Dimorphos dopadnout v září 2022. A jak se bude ten dopad sledovat a veškerá měření dělat?
Budeme mít fotografie ze sondy před dopadem a současně s touto sondou letí ještě malinká fotografická sondička, obě byly vypuštěny společně. Je to italská sonda, která nafotografuje to místo dopadu. Tedy vědci budou znát stav před a po. A potom budou moci měřit. Je to první pokus o odklon, takzvaný kinetický impact. Je to začátek planetární ochrany. Aby nás v budoucnosti nepotkalo to, co už planetu Zemi několikrát zasáhlo.
Takový náraz vesmírného tělesa v minulosti znamenal pravděpodobně vyhynutí dinosaurů?
To je asi ten největší zásah v poslední etapě historie naší Země. Jinak samozřejmě známe také například čeljabinský a tunguzský meteorit. Ale je potřeba si uvědomit, že čeljabinský meteorit, který před pár lety způsobil vytlučení oken ve stotisícovém městě Čeljabinsk v Rusku, byl kámen o velikosti zhruba 30 metrů. Tunguzský meteorit vědci odhadují na něco málo přes 100 metrů. Takže to byly relativně malé objekty. Samozřejmě yucatanský meteorit, který způsobil vyhynutí dinosaurů a dopadl do Mexického zálivu, byl asi výrazně větší kámen.
Čtěte také
Ale kamenů kolem Země létá, dá se říct, v podstatě každodenně několik. Když bychom si vzali vzdálenost mezi Zemí a Měsícem, tu nejbližší vzdálenost kolem Země, tak jen v letošním roce, a to ještě nemáme konec roku, v této oblasti prolétlo 152 asteroidů. Skoro polovinu z nich jsme zaregistrovali až po tom, co minuly Zemi. A jenom několik hodin předem jsme jich zjistili 32. To už jsou ovšem časy, když už se s tím nedá nic udělat.
Tak se mi zdá, že máme na planetě Zemi docela štěstí v tomhle směru. Protože třeba na Měsíci je kráterů po dopadu asteroidů daleko víc.
Na Měsíci a na Marsu. To je dané tím, že nemají v podstatě atmosféru, respektive Mars ji má velice slabou. A ty malé asteroidy, které shoří v naší atmosféře, na Měsíc dopadnou a způsobí tam malé krátery. Ono se to zdá drastické, do atmosféry Země každý rok vstupují desítky tisíc tun kosmického materiálu, ale drtivá většina shoří. Občas některý bolid dopadne, ale když dopadne, tak to je opravdu kamínek o velikosti několika centimetrů.
Čtěte také
Sledujeme tyto vesmírné hrozby důkladněji a soustavně, abychom odhalili potencionálně nebezpečné asteroidy dřív?
Tyto věci sledujeme důkladně, ale bohužel těch šancí moc nemáme. Pokud letí ze směru jakoby od Slunce, tak to prostě pozemské dalekohledy neuvidí. Uvidí je právě až v okamžiku, kdy proletí kolem Země a dostanou se na trasu, která není přesvětlená. Obráceně, pokud letí z tmavé části oblohy, tak jsme schopni je zjistit pár dní předem. Ono je důležité to vědět, i když nás minou a nic se nestane. Protože jsme pak schopni predikovat, spočítat další návraty. Třeba u tohoto asteroidu 4660 Nereus už máme spočítané jeho návraty až do roku 2100. Víme, že se sedmkrát vrátí k Zemi. A dokonce víme, že v roce 2060 to bude přesně na svatého Valentýna. Proletí ve vzdálenosti pouhých 745 tisíc kilometrů. To jsou zhruba dvě vzdálenosti Země Měsíc. To už bude opravdu hodně blízko.
Naším hostem byl popularizátor kosmonautiky a člen České astronomické společnosti Milan Halousek. Celý rozhovor je k dispozici v našem audioarchivu.
Související
-
Popularizátor kosmonautiky Halousek: Nedělejme z letů do vesmíru atrakci podobnou Matějské pouti
V posledních týdnech se odehrálo několik důležitých milníků v dobývání vesmíru. Mohli jsme si trošku připadat jako v dobách, kdy se vůbec první člověk do vesmíru podíval.
-
O takovou krásu se zbytečným svícením připravujeme, lituje astrofotograf Horálek
Astronom, astrofotograf, cestovatel a spisovatel Petr Horálek nás zavede ke hvězdám. Jeho fotografie vybral úřad NASA už několikrát jako prestižní astronomický snímek dne.
-
Milan Halousek: Od listopadu 2000 pořád na Zemi někdo chybí. Lidé nepřetržitě létají vesmírem
Podíváme se do vesmíru, konkrétně na Mezinárodní vesmírnou stanicí ISS, kde se stále něco děje. Od poloviny října je na stanici nová posádka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
