Petr Voldán: Zkratkou rychleji na onen svět

Dvacet devět lidí přišlo v minulé roce o život po střetech s vlaky. Když odečteme ty, které do kolejišť přivedl sebevražedný úmysl. Těch devětadvacet zbytečně ztracených životů je i tak hodně. Tím spíš, že za ně většinou může zbytečný spěch ve spojení s ignorací pravidel. Téma dnešní glosy Petra Voldána.

Čtěte také

Už i letošní rok píše další kapitoly do knihy zbytečných obětí nehod na železnicích. Jak na přejezdech, kde neuvěřitelný hazard řidičů začíná být snad národním sportem, tak také tam, kde lidé přecházejí koleje na místech zakázaných a prokazatelně smrtelně nebezpečných.

Tak jako mnozí piráti silnic ignorují leckde i dvojité plné čáry s vnitřním odůvodněním, že čára není zeď, tak podobně hazardéři přehlížejí zákazy přechodu kolejí. S nabubřelým pocitem neohroženosti a oblíbenou, byť chabou výmluvou, že se přece dovedou rozhlédnout, přeskakují koleje, klopýtají po kolejištích, obcházejí zábrany, přelézají zábradlí a dovedou i prostříhat ploty. Jen aby nemuseli jít třeba jen dvacet, třicet metrů dál, kde je přecházení bezpečné. Kde dokonce mnohde jsou i podchody nebo přechodové lávky. Kdo by se tam táhnul, že?

Vážná dopravní nehoda ve Stolíně, části Červeného Kostelce

V aktuálních diskusích o nehodách na železnici zaznělo i pár zcela nepochopitelných nápadů a vysvětlení. To nejhloupější je ztráta času při použití bezpečné, ale trochu delší cesty. Pár sekund, i kdyby několik minut, jako možná zkratka k invalidnímu vozíku nebo rovnou na onen svět, to je tedy vskutku úspora životně důležitá.

Podobně jako řeči - já si dávám pozor, já se i dvakrát rozhlédnu

Další podivná logika - pomohlo by víc podchodů pod železničními tratěmi. Někde možná, ale neumím si představit, že všude, kde jsou vyšlapané pokoutné trasy ignorantů, bychom kopali podchody. Navíc je stejně frajeři - frajerky nevyjímaje - zhusta ignorují.

Čtěte také

A že kdesi podchod mají, ale je “nevábný” - to má být argument? To je tak těžké s tím něco udělat, i když hrozí opětovné nájezdy vandalů?
 
Někdy je nepochopitelně zvláštní naše snaha umetat cestičky ignorantům, hazardérům, lidem s notorickým odporem k dodržování pravidel. Kvůli zběsilým řidičům kácíme vzrostlé stromy u silnic daleko za příkopy, místo výstražných červených světel musíme stavět závory a ani ty nestačí, tak je asi budeme pancéřovat.

Přestavujeme jezy, aby se hazardéři netopili. Jenže zájemců o zkratku na onen svět nějak neubývá. Kdepak je asi chyba? Ale teď už klidné pondělí i celý týden.

autoři: Petr Voldán , baj
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.