Petr Voldán: Vesnici chybí už snad jen metro
Máme za sebou další víkend. Těšíme se na něj mnozí po celý týden už i proto, že ujedeme z měst někam na venkov nebo do přírody, zkrátka za trochou klidu. Jenomže ne vždycky se to povede.
Cvrlikání ptáků, švitoření dětí, vítr co se honí v korunách stromů. Idylka se zvuky, které nedráždí ani neruší, naopak - navozují příjemnou náladu. To je víkendový sen mnoha z nás. A kvůli takové atmosféře se pátek co pátek tisíce lidí vydávají na chaty, chalupy, míří na víkend do přírody. Zažít změnu z uhoněného a hlučného týdne.
Ale kápněte božskou - bylo tomu včera i v sobotu skutečně tak? Nebyl ten víkendový obrázek poněkud jiný? Nevzalo si až moc z nás s sebou příliš těch těžko opustitelných, nerozlučných a už nepostradatelných společníků z rádoby moderního světa? Není málo takových.
Přijedou na venkov a přesednou z osobního auta na čtyřkolky. A za řidítky burácejících strojů brázdí nejen vesnické i polní cesty. Randál motorů se tluče o stromy v lesích a zvěř i ptactvo mizí do úkrytů a asi se paradoxně teší, až skončí víkend a nastane klid všedního dne. Kdo netúruje čtyřkolku nebo motorku, rozeběhne sekačku, strunovku, pilu či jiný stroj nebo přístroj. Výsledek je ale zase jen jeden - klid pryč a hluk v převaze.
Odpočinkem je pro jiné i hudba. Co vás ale nemá - nikoli pohodovka, na venkov se stěhují festivaly a co hůř - produkce pod širým nebem, které duněním reproduktorových soustav málem trhají tašky ze střech domů. Ve městě by to nešlo, na soukromých loukách,které ale berou soukromí desítkám kilometrů okolo ano. Obrany není stejně jako klidu po několik dnů.
A dalo by se ještě pokračovat. Ale asi stačí - znáte to ostatně kolem sebe dobře z vlastní zkušenosti. Nejsem škarohlíd ani bručoun, jen připomínám, že si tu modernost světa představujeme někdy poněkud zvláštně a už se bez ní nehneme skoro na krok. Vláčíme si ji za sebou skoro všude - ale naštěstí zase začíná být moderní klid a sem tam ticho.
Když už to málem vypadá, že nám i mezi loukami nebo na návsi snad chybí už jen metro. A tak už raději klidné pondělí i celý týden.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
