Petr Voldán: Můj zpravodajský křest ohněm, to bylo hysterické šílenství kolem úmrtí princezny Diany
Český rozhlas Hradec Králové dnes ve studiu přivítal rozhlasového kolegu Petra Voldána, bývalého šéfa zahraniční redakce Českého rozhlasu, který byl sám dlouhá léta zahraničním zpravodajem a jehož hlas se ozýval pravidelně z Moskvy, Pobaltí, z Afghánistánu, ale i z Londýna.
Dnes nás bude zajímat hlavně Londýn. Protože ty jsi tam Petře nastupoval, jestli se nepletu, přesně na den, dá se říct, před 22 lety. Je to tak?
Tak už jsem tam pár dnů, ale hodně málo dnů, byl. A toho 30. srpna 1997, jako je dnes, jsem netušil, co mě večer, až půjdu spát, co mě čeká. A kdo mě probudí.
Jak to probíhalo?
Protože na přelomu právě té noci opustila princezna Diana se svým přítelem Dodim al-Fayedem hotel Ritz v Paříži a snažili se uniknout paparazziům. A po půlnoci havarovali v tunelu Alma v Paříži. Tento tunel změnil atmosféru nejen v Británii na hodně dlouhou dobu, dá se říct skoro až doteď. Ale změnil hlavně můj rytmus života na začátku zpravodajského postu. Protože já jsem musel nechat úplně všeho. A nastoupil jsem v podstatě do permanentní služby s domácí redakcí v Praze. Protože samozřejmě taková událost, to bylo zpravodajství v jednom kuse. A bylo to v podstatě i tak trošku takové hysterické šílenství.
Diana byla nazvána princeznou lidských srdcí. Myslím, že přes všechny výhrady, které k ní spousta lidí měla, si takové označení zaslouží.
Petr Voldán, publicista a bývalý rozhlasový zpravodaj ve Velké Británii
Ty si vzpomeneš na svoji první reakci? Byla spíš pragmatická, jako zpravodaje a reportéra? Nebo tam byly i nějaké počáteční emoce. Prvně to byl určitě šok.
Byl to šok. Jednak to bylo v noci, takže mě probudil telefonát. Potom byly první zprávy takové trošku zmatené, že se stala havárie, ale neví se přesně, jak je to s Lady Dianou. Takže a teď co dřív. Kde a z jakých zdrojů brát informace. Protože tehdy se psal rok 1997, internet už jsme měli, ale nebylo toho kdovíkolik. Mobilní telefony byly také kratší dobu. Takže to byl docela kvapík. A teď kam dřív. Jestli se vydat k Buckinghamskému paláci, kde se začaly vršit po čase hory květin.
Čtěte také
To si pamatujeme z televizních obrazovek.
Nebo, jestli jít za lidmi a ptát se jich co a jak? Nebo sledovat oficiální reakce, protože ona sice přišla z Buckinghamu reakce a soustrast samozřejmě hned. Ale pak se královský palác odmlčel a nastaly mu krušné časy.
Zavládlo velké naštvání ze strany společnosti na britskou královnu, na panovnici, že se k takové události ani nevyjádřila.
Oni byli zrovna na Balmoralu ve Skotsku. A tam šlo o to, že společnost čekala něco výrazného od královny. Ale samozřejmě ono se to s tím úřadem až tak úplně neslučuje. A královna v tom mírně řečeno laicky trošku bruslila, jak se k tomu postavit. Paradoxně v té době, na rozdíl od současnosti, kdy brexit zvyšuje rating monarchie, tak tenkrát měla monarchie popularitu hodně dole. Potom si ale královna uvědomila, že síla příkladu Diany byla velká, a že se ona k tomu musí nějakým způsobem postavit. Tak se vrátila do Londýna a dokonce rozhodla o tom, že vlajka na Buckinghamském paláci bude na půl žerdi.
O tom byly neskutečné diskuze.
Já si vzpomínám, že na téma vlajka ano, nebo ne. A názory, že to má být, nemá být, proč to tam není, co je za tím, jestli je to součást oněch spikleneckých teorií, že se to Buckinghamskému paláci svým způsobem hodilo. Protože aby si, byť rozvedená manželka následníka trůnu, brala Egypťana, muslima, tak to bylo neskutečné.
Tam se dokonce vyrojila teorie, že s ním byla těhotná, a tak musela tajná britská služba zasáhnout.
Tak přišla zpráva koronera, že nic takového nebylo. Samozřejmě na tom se bulvár živí. A je zajímavé, že my máme britskou společnost, tak trošku za takovou distingovanou, ale ono je to o stereotypech. Ona svým způsobem po těch drbech a po tom zákulisí prahne. Prahne i po tom bulváru, který je ale trošku jiný, než náš bulvár. Ale to by byla jiná kapitola. Samozřejmě spousta lidí vyrazila do Harrodsu. Já jsem si stylově přinesl jeden hrníček.
Musíme připomenout, že Harrods je obchodní dům.
To je obchodní dům, který patřil otci Dodiho, partnera Diany. Teď už jim nepatří, prodali ho. Takže to byla opravdu taková trošku až hysterie.
Vzpomínám si ještě na projev královny Alžběty II., kdy velmi emotivně sdělila národu: teď k vám mluvím nejen, jako královna, ale také jako babička.
Myslím, že mluvila velice dobře. A dokázala si v tu chvíli pozici zase trošku vrátit. Ona dokonce ocenila kvality Diany, které tam určitě byly. Ona byla pro britskou společnost taková rozporná postava. Část lidí v Británii ji brala, i pod dojmem různých afér nafukovaných bulvárem, jako takovou fyflenku. Ale část lidí chápala její lidskost. Protože ona, byť měla šlechtické tituly, tak začínala svoji dráhu jako pečovatelka, potom učitelka mateřské školy. Ona dokázala s lidmi normálně mluvit.
Petře, pro tebe to tedy byl křest ohněm, obrovský, zpravodajský kolotoč. Ty jsi říkal, že se teď aktuálně snad chystá nějaký muzikál o Dianě.
BBC zveřejnila před pár dny, že muzikál o Dianě, nebo o tom příběhu Diany, má být lakonicky nazvaný Diana, a měl by opanovat příští rok scénu na Broadwayi. Takže to je další echo těch dnů před dvaadvaceti lety.
Pojďme se vrátit zpátky do roku 1997, možná i k pohřbu. Protože ten byl velkolepý. Všichni jsme to sledovali na televizních obrazovkách. A ty si to sledoval přímo v londýnských ulicích.
Já jsem to sledoval na ulici. Měl jsem přesně podle itineráře, nebylo to daleko, od té trasy jsem tehdy bydlel asi čtyři minuty, kde ten konvoj projížděl směrem k Althorpu. Bylo to opravdu něco neskutečného, tři miliony lidí v ulicích a půlka Británie, asi třiatřicet milionů lidí u televize, to Británie dlouho nezažila. Nevím, jestli vůbec do té doby. A pak nastalo další šílenství, protože ve chvíli, kdy Dianu pohřbili v Althorpu na ostrůvku uprostřed jezírka, tak bylo vyhlášeno, že se tam lidé mohou přijet podívat. Ale samozřejmě ten zájem byl tak obrovitý, že byla otevřena jen nějaká internetová brána, kde se daly zamluvit vstupenky na určitý čas dopředu. Já jsem tu vstupenku přinesl ukázat, shodou okolností to bylo téměř po roce, je na něm datum červenec 1998. Vyrazil jsem se tam podívat. Samozřejmě z toho byl Zápisník zahraničních zpravodajů a pár fotografií.
Je to taková zvláštní záležitost, držet ty fotografie v ruce.
Ale podívat se třeba na sídlo, kde Diana vyrůstala, a odkud pocházela, bylo velice zajímavé. Protože britský aristokratický venkov zajímavý je. A takhle to pokračovalo s příběhem Diany v podstatě dál.
Udělali jsme hezkou vzpomínku na Dianu, princeznu lidských srdcí, jak o ní tenkrát řekl myslím premiér Tony Blair.
Já myslím, že Diana, přes všechny výhrady, které k ní spousta lidí měla, si to zasloužila.
Já jsem se tě ani nezeptal, jaké jsi měl léto a co tě čeká v nejbližší době? Potkávali jsme tě v seriálu o kávě a kavárnách východních Čech a také v pravidelných glosách. Hezké léto jsi měl?
Já jsem měl příjemné léto. Zakončené tím, že se nám vdala dcera, která zrovna právě v té době prožívala to, co teď školáci, pár dnů do začátku školy. A protože tam předškolní rok začíná ve čtyřech letech a škola od pěti, tak ona se chystala na první předškolní rok a byla velice nervózní. Protože byla v naprosto cizím prostředí, pak měla ve třídě asi 20 různých národností. Shodou okolností její spolužák ze základky, se kterým chodila do školy, teď přiletěl do Prahy podívat se na její svatbu. A povídali jsme si o čem jiném, než o brexitu. Tak to dopadlo.
Čtěte také
To je téma, které samozřejmě hýbe evropskou společností na všech frontách. O tom si můžeme taky popovídat, až to nastane. Protože to pravděpodobně díky současnému premiérovi brzo nastane.
Ve chvíli, kdy máme politiky, jako je Boris Johnson nebo Donald Trump, tak můžeme čekat jen to nejhorší, obávám se.
Co dalšího tě čeká v nejbližší době, kromě návratu tvé cestovatelské talk show Na cestách s Petrem Voldánem do našeho vysílání? Pojedeš někam na cesty zase?
K talk show se vrátíme pokračováním vyprávění Pavly Jazairiové, která je neřízená střela mezi cestovateli a výborná novinářka. Potom bude další pokračování o výpravě Monoxylon III s docentem Tichým z královéhradecké univerzity. A já osobně se chystám odletět do Gruzie na tři týdny, kde bychom rádi natočili 13 dílů dalšího pokračování ostravské série Postřehy odjinud. Tentokrát o Gruzii.
Tak šťastnou cestu. Moc se na to všechno s tebou těšíme. Petře, moc děkuji, že jsme dnes zavzpomínali na princeznu Dianu. Je to právě dvaadvacet let, co v Paříži tragicky zemřela.
Přesně tak. Děkuji za pozvání, na shledanou.
Související
-
„Živel“ Pavla Jazairiová vidí svět v detailu i souvislostech. A novou knihu jí nadiktoval pes Figaro
Tentokrát cestujeme doslova, ale abych to vysvětlil - vypravili jsme se totiž na cestu my. A s rozhlasovým mikrofonem jsme navštívili Pavlu Jazairiovou přímo u ní doma.
-
Co má společného dnešní škola v Africe s naší první republikou? Petr Voldán zpovídal Jirku Rosu
V pondělí 5. listopadu po 18. hodině byl na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové v pořadu Na cestách s Petrem Voldánem velvyslanec České Skalice pro Afriku Jiří Rosa.
-
Měli bychom se umět opírat o svoji historii, pokud za to stojí
Do talk show Na cestách s Petrem Voldánem v pondělí 4. června po 18. hodině jsem si pozval Františka Kinského. A povídali jsme si nejen o putování po světě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
