Petr Voldán: Konečně vyznamenáni všichni aneb Kam jsme došli
Letos nastává podle autora pondělní glosy pozoruhodná situace - konečně prý snad mohou utichnout vášně kolem tradičního vyznamenávání. Vyznamenáni jsou zřejmě všichni, kteří jsou s touto dnešní akcí spojeni. Ale dovětek v titulku – „Kam jsme došli?“ napovídá, že je to složitější. Víc se dozvíte od Petra Voldána v jeho glose.
Čtěte také
Už bychom se asi divili, kdyby byl kolem tradičního vyznamenávání na Hradě klid. Udiveně bych pátral v kalendáři, jestli je skutečně osmadvacátého října a jestli jsem se někam nepřestěhoval. Protože jsme ale zase o víkendu “cukli” rafičkami nebo zacouvali čísílky na digitálních displejích hodinek při změně času, je všechno v pořádku.
Vlastně skoro všechno. Protože sice nechybí běžný kolorit kolem metálů, známý už hodně let a nejen ze současného prezidentování - vášně kolem seznamu oceněných.
Prezident provokuje nejedním jménem a odezva je podobně halasná
Ale letos jsem se také dozvěděl, že i na druhé straně sálu jsou konečně i spokojení. Nemyslím ty, kteří pozvánku pravidelně dostávají a na předávání vyznamenání chodí.
I letos jsou totiž lidé, kteří by asi na Hradě být z titulu svého postavení nebo vážnosti funkce měli, ale obálku nedostali. Prezident si tak zase vyřizuje účty tam, kde by neměl.
A jsou i tací, kteří jít nechtějí, protože s prezidentem “nepečou”. Snad poprvé jsem ale zaznamenal, že nedostat pozvánku na Hrad při - no je to tak, i když to možná už pár let na první pohled nevypadá - pro stát významné akci, že je také vyznamenání.
Takže je vlastně všechno v pořádku, spokojenost na všech stranách?
Pochopitelně ne. Zdaleka ne. I proto druhá část titulku s otazníkem - “Kam jsme došli?”.
V písničce o učitelce Josefíně se zpívá - Kam jsme došli, kdo to ví, kdopak z vás mi odpoví. Nevím, co mi teď odpovídáte u přijímačů, ale já sám za sebe bych řekl - kamsi do slepé uličky, skoro do pralesa.
Zkrátka někam, co s nejvyššími oceněními příkladných osobností a činů ani s institucemi, které mají požívat vážnosti a respektu - s Hradem a funkcí prezidenta, nemá mít nic společného. Škoda. A teď už klidný a pohodový sváteční den i celý týden.
Související
-
Petr Voldán: Ve vlastní pasti
Titulek dnešní glosy připomíná, že občas sami sebe až přílišnou, na první pohled prospěšnou aktivitou, dostaneme do potíží, které jsme na počátku poněkud podcenili.
-
Petr Voldán: Reprezentace
Reprezentace může být různá a také může mít různé výsledky. Dnešní téma pro autora ranní glosy Petra Voldána.
-
Petr Voldán: Koho do křesla - kozla, vlka nebo lišku?
Stálice letních dnů - téma koho budeme mít v křesle ministra kultury, se znovu vynořila. Prezident odmítá akceptovat návrh sociálních demokratů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
