Petr Voldán: Konečně vyznamenáni všichni aneb Kam jsme došli

Jedenáctou milost prezident Miloš Zeman udělil muži, který neplatil alimenty. Na snímku během udělování státních vyznamenání
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jedenáctou milost prezident Miloš Zeman udělil muži, který neplatil alimenty. Na snímku během udělování státních vyznamenání

Letos nastává podle autora pondělní glosy pozoruhodná situace - konečně prý snad mohou utichnout vášně kolem tradičního vyznamenávání. Vyznamenáni jsou zřejmě všichni, kteří jsou s touto dnešní akcí spojeni. Ale dovětek v titulku – „Kam jsme došli?“ napovídá, že je to složitější. Víc se dozvíte od Petra Voldána v jeho glose.

Už bychom se asi divili, kdyby byl kolem tradičního vyznamenávání na Hradě klid. Udiveně bych pátral v kalendáři, jestli je skutečně osmadvacátého října a jestli jsem se někam nepřestěhoval. Protože jsme ale zase o víkendu “cukli” rafičkami nebo zacouvali čísílky na digitálních displejích hodinek při změně času, je všechno v pořádku.
 
Vlastně skoro všechno. Protože sice nechybí běžný kolorit kolem metálů, známý už hodně let a nejen ze současného prezidentování - vášně kolem seznamu oceněných.

Prezident provokuje nejedním jménem a odezva je podobně halasná

Ale letos jsem se také dozvěděl, že i na druhé straně sálu jsou konečně i spokojení. Nemyslím ty, kteří pozvánku pravidelně dostávají a na předávání vyznamenání chodí.

02897230.jpeg

I letos jsou totiž lidé, kteří by asi na Hradě být z titulu svého postavení nebo vážnosti funkce měli, ale obálku nedostali. Prezident si tak zase vyřizuje účty tam, kde by neměl.

A jsou i tací, kteří jít nechtějí, protože s prezidentem “nepečou”. Snad poprvé jsem ale zaznamenal, že nedostat pozvánku na Hrad při - no je to tak, i když to možná už pár let na první pohled nevypadá - pro stát významné akci, že je také vyznamenání.

Takže je vlastně všechno v pořádku, spokojenost na všech stranách?

Pochopitelně ne. Zdaleka ne. I proto druhá část titulku s otazníkem - “Kam jsme došli?”.

V písničce o učitelce Josefíně se zpívá - Kam jsme došli, kdo to ví, kdopak z vás mi odpoví. Nevím, co mi teď odpovídáte u přijímačů, ale já sám za sebe bych řekl - kamsi do slepé uličky, skoro do pralesa.

Zkrátka někam, co s nejvyššími oceněními příkladných osobností a činů ani s institucemi, které mají požívat vážnosti a respektu - s Hradem a funkcí prezidenta, nemá mít nic společného. Škoda. A teď už klidný a pohodový sváteční den i celý týden.

Spustit audio

Související