Otužováním k filmové roli. Ve snímku Poslední závod hraje postavu Václava Vrbaty Vladimír Pokorný

23. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vladimír Pokorný ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Natáčí se nový český film s názvem Poslední závod. Vypráví skutečné události legendárního lyžařského závodu, při kterém v roce 1913 zahynuli v Krkonoších Hanč a Vrbata. V hlavní roli Bohumila Hanče se představí Kryštof Hádek. A do role Václava Vrbaty si režisér Tomáš Hodan vybral herce Vladimíra Pokorného, který je dnes naším hostem.

Jste daleko jste s novým filmem?
Jsme už v úplně závěrečné fázi, já už jsem dokonce úplně skončil s natáčením, teď v pondělí jsem měl poslední natáčecí den. Film se dotočí v nejbližších dnech, kdy se ještě v Luhově točí poslední části interiéru Labské boudy.

Před dvěma lety jsem vystudoval DAMU a nastoupil do divadla v Plzni. Tohle je můj první film a rovnou taková velká a pěkná role.
Vladimír Pokorný, herec

Je to pro vás první velká filmová role?
Ano. Já jsem teprve před dvěma lety vystudoval na DAMU a potom jsem nastoupil do divadla v Plzni. Od té doby jsem se věnoval hlavně divadelnímu herectví a tohle byla první větší filmová příležitost. Předtím jsem točil jen menší epizodní role pro televizi. Ale tohle byl první film a rovnou taková velká a pěkná role.

Čtěte také

Jak se vám hraje Václav Vrbata, jedna z hlavních rolí ve filmu?
Je to zapeklité, ale hraje se mi dobře. Jak to říct, dost mi to usnadňuje kolektiv mnohem zkušenějších kolegů, kteří jsou velmi přátelští, nápomocní a kamarádští, takže se pracuje skvěle. Tedy pro mě to byly ideální podmínky. Ale co jsem tam vytvořil, to budou muset posoudit diváci.

Proč jste se dal vlastně k divadlu a šel na divadelní akademii? Jako kluk jste třeba recitoval básničky?
Vůbec. Já jsem se k divadlu dostal vlastně omylem. Protože já jsem do svých 18 let tancoval. A potom jsem se zranil, takže jsem musel tanec opustit. Nastoupil jsem na 2 roky na VŠCHT na chemickou analýzu potravin a byl jsem tam nešťastný. Tenkrát se mi vůbec moc nedařilo, nevěděl jsem, co dál dělat. A potkal jsem jednou holku, která se mnou pracovala v kavárně, Anežku Rosolovou, ta měla vystudovanou DAMU. Řekla mi, jestli bych nechtěl zkusit přijímačky na DAMU. Pomohla mi s tím a dostal jsem se na školu. Tak to začalo. A najednou jsem zjistil, že to je přesně co chci dělat celý život.

Hned vám řekli, že vás berou?
Přijímačky na DAMU jsou tříkolové, takže jsem se tím nějak probil, ale kdybych se tam nedostal na první pokus, tak vzhledem k okolnostem bych se už podruhé nehlásil. Asi bych tu odvahu nesebral. Takže to byl zázrak.

Čtěte také

A co divadlo? Jste dva roky po škole, kde jste už hrál?
Svoji úplně první příležitost na hostování jsem dostal v pražském Divadle Ungelt, kde hrajeme s Táňou Vilhelmovou a s Jirkou Langmajerem inscenaci Skleněný strop. Hned potom jsem dostal nabídku na angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde jsem za ty dva roky nastudoval nějakých 12, 13 postav. A k tomu pravidelně hostuji v Praze, se spolužáky jsme založili divadelní spolek Maso, který působí v pražském Divadle NoD, máme za sebou už 3 premiéry a teď připravujeme další. A zrovna jsem také začal zkoušet na letní scénu Musea Kampa inscenaci Werich.

To jste toho stihl za ty dva roky docela dost.
Tak ono to je už 2,5 roku. A režiséři mě docela vytěžovali. Je pravda, že od té doby, co skončila škola, tak jsem se vlastně nezastavil.

V roli Václava Vrbaty jste stěžejní scény natáčeli v zimě na horách. Dokázal byste převyprávět ten skutečný, historický příběh, jak to tenkrát bylo?
Ano, dokázal.

Tvůrci filmu musí být v současné chvíli možná jedni z největších odborníků na to, co se tenkrát v roce 1913 v Krkonoších odehrálo.
Věřím tomu, že minimálně režisér Tomáš Hodan, který zároveň napsal scénář, je určitě edukovaný. Protože na tom pracoval 7 let. My ten film vlastně točíme v takové retrospektivě. V padesátých letech Emmerich Rath vypráví jako topič na Luční boudě, co se tenkrát v roce 1913. Bohumil Hanč slíbil své ženě, že už nebude dál závodit. Ale byl to sedminásobný mistr Koruny české a nebyl tady nikdo lepší, tak po něm chtěli, aby běžel závod 50 km, což byla taková česká rarita.

Čtěte také

Poprvé za celé léta tam dostali Němce Bartela, které byl zase šampion Německa. Do té doby Němci bojkotovali české závody a vůbec je nejezdili. Tak všichni chtěli, aby Hanč závod běžel, aby vyhráli Češi. On se nakonec nechal ukecat a celé to skončilo tragédií. Závodníci vyběhli za krásného počasí jen v košilích, ovšem rychle se zhoršilo počasí a všichni účastníci vzdali, jen Hanč běžel dál. A potkal se tam s kamarádem Vrbatou, který mu dal svůj kabát, aby ho podpořil. Potom se oba ve vánici ztratili a oba tam umrzli.

Jaké bylo natáčení těch stěžejních scén? Letos byla v Krkonoších krásná zima, plno sněhu. Skoro možná jako v tom roce 1913, ne?
Bylo to výborné, protože nám opravdu vyšlo úplně skvěle počasí. Nejvíc jsme se báli, že tam nebudeme mít ideální podmínky, ale měli jsme úplně vše, co jsme potřebovali, od krásného počasí až po nejhorší bouřky. To byly asi ty nejtěžší dny, když se točily scény smrti, když Vrbata hledá Bohumila Hanče. Tato scéna se točila konkrétně na Zlatém návrší, což je hřeben docela vysoko, byla hrozná vichřice a do toho to ještě kluci od speciálních efektů dokrmovali velkými větráky, aby to vypadalo jako opravdový blizard.

Kryštof Hádek a Jaroslav Plesl (Ořovský) při natáčení filmu Poslední závod

Takže jste si užil opravdovou vichřici.
Já jsem tam byl jen v košili a měl jsem ještě něco hrát. Tak jsem v tu chvíli spoléhal zcela na režiséra, že hlídal, co dělám. Protože já si vůbec nejsem jistý, co jsem tam vlastně předvedl.

Prý jste si také otužovali a chystali dopředu na své role.
To otužování bylo důležité. Ani ne tak v tom, že bychom lezli do studené vody, ale spíš jsme se tak psychicky připravili, že to může být ještě horší. Že ta zima může být větší. V tom to bylo dobré.

Odmala jsem s rodiči jezdil na hory. Umím na lyžích, na prkně, na běžkách. Takže jsem se s postavou Vrbaty sžil poměrně rychle.
Vladimír Pokorný, herec

Máte vztah k lyžování a k horám?
Veliký. Já jsem s rodiči odmala jezdil na hory. Máme chatu v Jizerských horách kousek od přehrady Souš. Jezdím na lyžích, na prkně, na běžkách, na většině z toho jsem instruktor. Takže jsem se s postavou Vrbaty sžil poměrně rychle. Navíc při této roli nebylo potřeba zase velkých lyžařských dovedností, protože on nezávodil. Ostatní kluci to měli mnohem složitější.

Čtěte také

Jste modrooký blonďák, to máte také s Vrbatou společného?
Nevím, jaké měl Vrbata oči, ale blonďák to byl. A byl také tak podobně hranatě krabicovitý jako já. Akorát byl takový vykulenější, v tom si zase tak podobní nejsme, ale v něčem ano.

Kdy zase začnete hrát divadlo?
Byla veliká náhoda, že se mi teď v pondělí ozvali z letní scény Musea Kampa v Praze z inscenace Werich a už včera jsem měl první zkoušku. Takže věřím, že začnu hrát divadlo poměrně záhy, až to půjde. 13. června by to mělo mít premiéru a já doufám, že už se divadla otevřou.

A kdy budeme moci vidět film Poslední závod v kinech?
Poslední závod, jestli se nepletu, by měl mít premiéru 24. února 2022.

Jakub Schmidt a Vladimír Pokorný ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tam uvidíme Vladimíra Pokorného jako Václava Vrbatu. Tak ať se to povede. Těším se, že se tady třeba zase za rok, až bude film premiérován, znovu potkáme.
Moc rád.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související