Otce jsem důkladně poznala, až když zemřel. Kateřina Macháčková o rodovém zatížení i deníku z Bohnic

Kateřina Macháčková vyrůstala v umělecké rodině, dětství trávila v divadelních kulisách v Českých Budějovicích a už tehdy si zkoušela dětské role. Herectví však v té době nebylo vnímáno jako seriózní povolání.

„V Rakovníku u babičky byl tehdy pojem herec spíše synonymem pro vyvrhela, komedianta, kterému byl vstup do města zakázán,“ vzpomíná. Cesta k divadlu pro ni ale byla přirozeně prošlápnutá.

Kateřina Macháčková

Na kontě má filmy jako Bylo čtvrt a bude půl, Svatá hříšnice nebo televizní seriál Život na zámku.

V dabingu se její hlas nezapomenutelně zapsal v roli matky Kevina ve filmu Sám doma.

Je dcerou významného divadelního režiséra a herce Miroslava Macháčka a operní pěvkyně Věry Štiborové.

Otce poznala, až když zemřel

Velké téma je její otec, herec a režisér Miroslav Macháček. „Jakmile jsem se dostala někam na školu, byla jsem vždycky považovaná za protekční, přitom jsem s tátou nežila od nějakých pěti let. A to nebyl bulvár.“

Připouští, že kolem jejího táty je něco zvláštního, co ji ovlivňuje dodnes. „Polovina jeho spolupracovníků ho obdivovala a polovina ho nesnášela. A tohle se přeneslo i na nás. Je to nějaké rodové, osudové zatížení.“

Její otec byl hospitalizován v pražských Bohnicích, kde si psal deník. „Když zemřel, dostala jsem se k deníku, a tak jsem ho důvěrně a důkladně poznala.“ Později jí bylo doporučeno jeho zápisky vydat knižně. „ Se synem jsme udělali nějaké korekce. Jeho osobnost mě zaujala. On byl třeba vedoucí světnice. Nikdo to po něm nechtěl, ale on k tomu přistupoval metodicky. Byla to reflexe celé té doby. Rozebíral televizní pořady, byla tam komplexní znalost a jeho postoj.“

Kateřina Macháčková a Oskar Hes|foto:Martin Čuřík

Monodrama v Řeznické

Kateřina Macháčková aktuálně exceluje v Divadle v Řeznické v náročném monodramatu Jeden německý život, které vznikalo v době covidu. Inscenace je inspirovaná nahrávkami se 102letou Brunhildou Pomselovou a během zkoušení prošla radikálním osekáním o všechny plánované projekce i pohyb. „Všechno jsme oklestili. Vlastně jenom sedím a nehýbu se, přičemž text musí vycházet z mého vnitřního scénáře v hlavě,“ popisuje náročný koncept. Na jevišti se za celé představení pouze třikrát napije.

Aby představení působilo autenticky, nečekaně do něj vstupuje sám režisér Radim Špaček, který pokládá otázky ohledně pocitu viny přímo z hlediště. Herečka sice dává přednost věrnému znění textu, ale umí případně i improvizovat.

V rozhovoru přiznává, že si práci nosí i domů. „Nemám žádný očistný rituál, mám to naopak pořád v sobě. Přemýšlím, kde jsem udělala nebo neudělala chybu. Vykládám si na to i karty ještě v noci. No jsem šílená a je to stále horší,“ usmívá se.

Postrach pro studenty

Kateřina Macháčková kromě hraní učí také na Pražské konzervatoři a netají se tím, že je na studenty přísná. Klade důraz na hereckou poctivost, disciplínu, techniku a špičkové provedení hereckého výkonu. „Občas se střetávám s tou studentskou ležérností. Taky nečtou, takže s nimi pracujeme zevrubně. Mám kolegu Pavla Šimáka, to je ten hodnej a já jsem ten ras.“

Je také součástí přijímací komise. „Učím patnáctý rok a cítím ten pokles všeobecných znalostí. Je nesmírně důležité, aby děti při monologu znaly celou divadelní hru a netahaly si pouze úryvky z internetu. Jsou důležité i ty okolnosti té hry. Jinak je to dost povrchní,“ zdůrazňuje.

Největší rozdíl mezi svou a současnou generací vidí v pokoře. „My jsme byli vděční a poslouchali, byli jsme aktivní a nabízeli věci. Někteří dnešní maturanti ještě čtrnáct dní před zkouškou neznají text. Převládá taková ledabylost. Když se jim něco povede, poleví.“ V této souvislosti připomíná zásadní radu svého otce: „Když večer zažijete s celým souborem úspěch, můžete to oslavit, ale druhý den ráno musíte začít nanovo.“

Jak pozná talent? Kde si prověřila žánr stand-upu? Jak reaguje, když si divák třeba zívne? Kolik zvládne představení měsíčně a jak to jde skloubit s učením? Poslechněte si v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem.