Ostrov tundry uprostřed Evropy. Magické Krkonoše, jediné místo setkání alpských a severských druhů

20. květen 2021

Vypravíme do našich nejvyšších hor, do Krkonoš, kde před pár dny oslavili 58 let od vyhlášení Krkonošského národního parku. Jsem moc rád, že můžu gratulovat přímo řediteli Správy Krkonošského národního parku Robinu Böhnischovi, který přijal naše pozvání.

Robin Böhnisch ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Robin Böhnisch (*23. 11. 1976 Vrchlabí)

český pedagog, ochránce přírody a politik. V letech 2003 až 2017 byl poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ČSSD. Od ledna 2018 zastává funkci ředitele Správy Krkonošského národního parku.

Měli jste možnost ono výročí aspoň trošku oslavit?
Teď zrovna není dobrá doba na hromadné oslavy, ale oslavili jsme to, řekněme, prací. Otevřeli jsme nový depozitář Krkonošského muzea. Krkonošský národní park je mezi českými národními parky trochu specifický v tom, že kromě přírody pečuje také o paměť hor a provozuje Krkonošské muzeum, které má své pobočky v Jilemnici, ve Vrchlabí a v Pasekách nad Jizerou.

Krkonošský národní park je specifický v tom, že kromě přírody pečuje také o paměť hor a provozuje Krkonošské muzeum.
Robin Böhnisch, ředitel Správy KRNAP

Máme asi 41 000 nejrůznějších sbírkových předmětů, malovaný nábytek, obrazy, ale třeba i korálky z historické výroby v Krkonoších. Všechny předměty byly umístěny různě po pronájmech a teď jsme jim byli schopni konečně nabídnout opravdu prostor 21. století s restaurátorskými dílnami a sklady, prostory pro přijímání nových sbírkových předmětů. Jsme velmi rádi, že konečně máme takové moderní zařízení.

Ministr životního prostředí Richard Brabec slavnostně otevřel nový depozitář Krkonošského muzea Správy KRNAP

Tedy to byl opravdu dárek k 58. narozeninám Správy Krkonošského národního parku. Když se podíváme do historie, co tenkrát k vyhlášení Krkonoš národním parkem?
Bylo to vyvrcholení daleko starších snah chránit krkonošskou přírodu. Z těch jasně dokumentovaných známe už výnos Pražského královského místodržitelství o ochraně krkonošské flory, ten byl vydán už v roce 1903. A samozřejmě hodně vzpomínáme na hraběte Harracha, který v roce 1904 vyhlásil na svých pozemcích v Labském dole první krkonošskou rezervaci a své lesníky pověřil rolí strážců. A potom to byl třeba botanik prof. František Schustler ve 20. letech 20. století, který už tehdy navrhl velký národní park, který by zahrnoval i Jizerské hory. To se zatím nepovedlo, ale v roce 1963 tedy tehdejší vědci a ochranáři dosáhli vyhlášení národního parku alespoň na území vlastních Krkonoš.

Čtěte také

Daří se chránit tento jedinečný poklad naší země?
Je to velmi náročné, ale samozřejmě daří se. Ona se i samotná filozofie ochrany přírody vyvíjela nejen od toho roku 1963, ale už i od roku 1963 z takového romantizujícího konzervátorství a ochrany krásných rostlin a známých živočichů, se dnes posouváme k ochraně celých společenstev a velkoplošných území. Protože teprve na nich má ochrana jednotlivých druhů rostlin a živočichů smysl.

O výjimečnosti Krkonoš jsme mluvili i s panem Maternou ze Správy KRNAP, který se účastnil expedice na Špicberkách. On říkal, že bohatství nejvyšších českých hor je i v tom, že se v mnohém podobají krajině za polárním kruhem. Je to největší výjimečnost Krkonoš?
Určitě to mezi ně patří. My rádi ke jménu Krkonoš přidáváme, že jsou unikátní, jedinečné a magické. Protože je to ostrov tundry uprostřed Evropy, na kterém - a jinde na světě se tak neděje - se potkávají druhy severské a alpské.

V Krkonoších je unikátní spojení severoevropského malého ostružiníku moruška a kleče, nikde jinde na světě takové společenstvo nepotkáme.
Robin Böhnisch, ředitel Správy KRNAP

V Krkonoších je to například unikátní spojení severoevropského malého ostružiníku moruška a kleče, nikde jinde na světě takové společenstvo nepotkáme. Té tundry je něco přes 40 km2, je to opravdu ostrůvek uprostřed Evropy. Ale není to jen severská tundra, je to kombinace soužití člověka a přírody. Vytvoření květnatých luk je nejen přírodovědecký, ale i kulturní fenomén, starý nějakých 500 let. Louky by bez člověka neexistovaly a jsou předmětem ochrany národního parku.

Čtěte také

Mimochodem, je ještě pořád sníh v těch nejvyšších partiích hor?
Ano, vrátili jsme se nějakých 14, 15 let zpátky, kdy to ještě bylo normální. Zase po dlouhé době ještě v Krkonoších na mnoha místech leží sníh a konečně se do podzemí doplňuje voda, která nám léta letoucí chyběla.

Voda teče a zurčí, je to krásný zvuk, který k jaru patří.
Ano, patří k horám, patří do divoké přírody. Někdy se nás přestupci, které stíháme za to, že vnikají do klidových území, tak se nás ptají, čemu tam vlastně škodí, čemu ubližují, když jdou po sněhu, že příroda je ukrytá pod sněhem. Ale v návštěvním řádu a třeba i v lesním zákoně se říká, že se zakazuje rušit klid a ticho. Tyto zvuky a klid patří k přírodě.

Čtěte také

Letos jsme kvůli ochranným opatřením dokonce vůbec nemohli několik týdnů vyrazit do Krkonoš. Trutnovsko bylo úplně odříznuto od světa. Tak mě zajímá, jak to vnímáte, jako ředitel instituce, která má přírodu chránit. Chyběli vám turisté?
To je takřka Sofiina volba. Ono platí obojí. My máme návštěvníky v Krkonoších rádi, soustředíme se na ně a připravujeme pro ně infrastrukturu, samozřejmě především pro pěší návštěvníky, ale stále víc se objevují cyklisté. Vývoj návštěvnosti se během covidové doby v Krkonoších zvláštně vyvíjel. Loňské jaro bylo zprvu velmi klidné, potom se lidé začali objevovat v prostorách, kde rostou bledule, užívali si zelenou přírodu. A zvláštní byla zima, když se neotevřely sjezdové areály, tak lidé vykoupili v celé republice skialpové sety, ani v půjčovnách se nedaly skialpy sehnat. A bohužel se nám vypravili do klidových území, která jsou vyhlášena především pro ochranu velmi vzácného tetřívka, ale i pro další druhy zvířat. Takže jsme s tím měli starost. Stejně jako horská služba, která byla zvyklá zasahovat na sjezdovkách a tentokrát musela vyrážet do volného terénu, což není vůbec jednoduchá záležitost.

Čtěte také

S čím vyhlížíte letošní turistickou sezónu, která už je na spadnutí? Jaká podle vás bude v Krkonoších?
Vycházíme ze zveřejněných statistik, že jedna třetina, možná i víc, lidí se chystá na domácí dovolenou. Lidé si předběžně domlouvají ubytovací kapacity ve známých krkonošských střediscích, ale jsou to zatím jen takové telefonické dotazy, nejde o definitivní potvrzení, takže očekáváme, co bude. Připravujeme se na to, že se lidé vydají zase k pramenům Labe, na Sněžku.

Na tradiční turistická lákadla.
Přesně tak. Nechceme nic podcenit a nechceme úplně opouštět naše plány, které máme i se Svazkem měst a obcí Krkonoše. To znamená zavést návštěvníky do velmi atraktivních míst v nižších polohách, aby se podívali na církevní a technické památky. Aby ochutnávali místní originální krkonošské produkty, kterých je stále víc, aby navštěvovali také naše hospodáře, které chceme v horách udržet.

12 milionů návštěvníků za rok dělá z českého krkonošského parku třetí nebo čtvrté nejnavštěvovanější velkoplošné chráněné území na světě.
Robin Böhnisch, ředitel Správy KRNAP

Prostě návštěvníky rozprostřít po horách, aby všichni nemířili jen k prameni Labe. My jsme se bavili tuším v roce 2018, když jste nastupoval do ředitelské funkce Krkonošského národního parku, tenkrát to bylo snad 6 000 000 turistů ročně, kteří přijedou do Krkonoš. Je to tak?
Často uvádíme dvě čísla, která jsou velmi různá a lidi to mate. Udáváme počet jednotlivých návštěvníků, to znamená, řekněme, v uvozovkách rodných čísel. A uvádíme takzvané osobodny, protože návštěvníci se u nás nějaký čas zdrží, vyrazí do hor každé ráno a pohybují se v nich. Tedy to druhé číslo je pro nás významnější a to se pohybuje kolem 12 000 000 lidí za rok na české straně. Což z českého parku dělá třetí nebo čtvrté nejnavštěvovanější velkoplošné chráněné území na světě.

Jakub Schmidt a Robin Böhnisch ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Robin Böhnisch, ředitel Správy Krkonošského národního parku, byl naším dnešním hostem.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související