Ondřej Sezima pomáhá na Moravě: Naživo nevidíte jen obrázky, osobně vnímáte špínu a cítíte smrad
S úžasem stále sledujeme, co se odehrálo a odehrává na jižní Moravě, kterou zasáhlo ničivé tornádo, jev v našich končinách nevídaný. Okamžitě se zvedla vlna solidarity a na kontech nejrůznějších sbírek se už podařilo nashromáždit snad rekordní počet peněz, mnohem víc než při povodních. Spousta lidí také odjela osobně na Moravu pomáhat.
Mezi těmi, kteří vyrazili na Moravu pomáhat, jsou i hasiči Královéhradeckého kraje, kteří se tam v různých intervalech stále střídají. A jedním z nich je psycholog Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje Ondřej Sezima.
Kdy jste vyrazil na Moravu a kam?
Vyjel jsem na Moravu ještě v pátek pozdě večer a nakonec jsem dorazil do obce Hrušky, kam jsem byl zařazen hlavním koordinátorem. Tam jsem potom strávil čas až do pondělí.
Stres často z lidí dostane to nejlepší. Klepou se, tečou jim slzy, ale přitom jsou schopni reagovat na výzvy záchranářů a spolupracovat.
Ondřej Sezima, psycholog Hasičského záchranného sboru Královéhradeckého kraje
Někteří z vašich kolegů říkali, že to, co tam viděli, bylo tisíckrát horší než to, co viděli předtím v televizi nebo v novinách na obrázcích. Jak jste to vnímal vy?
Odjel jsem relativně rychle a ani jsem příliš nestihl vstřebat informace z médií. Tedy nevím, jestli je to horší. Samozřejmě je tam osobní zkušenost, člověk nevidí jen obrazy, ale také vede rozhovory s těmi lidmi. Osobně vnímá tu špínu, cítí zápach. To všechno k tomu naživo patří.
Čtěte také
Co vás napadne, když si vzpomenete na své první okamžiky na místě?
Musím říct, že první den byl pro mě trochu jiný. Takovým koordinačním místem byl místní krizový štáb, což byl obecní úřad a můj první dojem byl, že jsem viděl plno lidí, jak z obce, tak i dobrovolníků, kteří chtěli pomoci. Shlukovali se poblíž toho obecního úřadu a už tam dorážela materiální pomoc. Takže pro mě byl zejména první den obrovský cvrkot, pohyb a aktivita lidí.
Co je vaším úkolem? Vy jste na Moravě nabízel i psychologickou pomoc lidem.
Přesně tak. Psychologická služba Hasičského záchranného sboru je při těchto událostech velkého rozsahu pověřena tím, aby koordinovala právě tuto pomoc. To znamená, automaticky se sestavují týmy z hasičských, ale také policejních psychologů a dalších interventů. A já už jsem dostal instrukci, že právě v obci Hrušky budu koordinovat pomoc. To znamená, budu mít na starosti každý den konkrétní skupinu lidí, kteří potom chodí do terénu a vedou s lidmi rozhovory.
Jak vnímali situaci samotní lidé postižení tornádem? Jsou tyto tragické události v něčem podobné?
Je to určitě v něčem podobné, v podstatě je to akutní stresová reakce. Lidé se velmi rychle dostávají do stavu, kdy mobilizují svoje síly. Někdy má veřejnost představu, že osoby propadají panice nebo hysterii, a že situaci nezvládají. Ale velmi často stres funguje tak, že z vás dostane to nejlepší, a to už od první chvíle. Takže oni jsou sice rozrušení, vidíme to na nich, že se klepou a třesou, tečou jim slzy, ale přitom jsou zpravidla schopni se velmi dobře zapojit do situace, reagovat na výzvy záchranářů a hasičů, spolupracovat. To znamená, že stres je mobilizuje a 90 procent lidí funguje, možná desetina z nich je v dysfunkci. A je dobré tyto lidi zachytit a psychologicky s nimi pracovat.
Zmínil jste slovo interventi. Můžeme vysvětlit, co to přesně znamená?
Interventi jsou lidé, kteří jsou připraveni pomáhat rozhovorem a ptát se na psychosociální potřeby lidí. A já bych chtěl říct, že my máme tyto interventy vyškolené i u Hasičského záchranného sboru. Tedy na Moravu opravdu směřují hasiči, kteří mají za sebou kurzy a jsou vzdělaní v tom, jak dobře reagovat na potřeby lidí. A měl jsem tam k dispozici i další interventy z řad policie nebo od neziskových organizací, které se také zaměřují na psychosociální pomoc.
Čtěte také
Máte nějaký konkrétní příběh z Moravy, který vám utkvěl v hlavě?
Příběhů slyší lidé z médií mnoho, ale já bych si vybral trochu jiný příběh. Příběh paní starostky obce Hrušky, protože ona sama byla přímo zasažena, její dům přišel o střechu a byla tak vystavena obrovské zátěži. Přesto začala na obecním úřadě koordinovat pomoc a reagovala na výzvy a požadavky občanů. Pro ni to bylo hodně náročné, protože musela opravdu potlačit své osobní prožívání, své emoce a starosti a zcela se věnovat ostatním lidem. Měla samozřejmě kolem sebe další výborné lidi z obce, takže na to nebyla určitě sama. Nicméně si myslím, že její příběh si zaslouží veliké uznání.
Spíte teď v noci klidně?
Musím říct, že když jsem se vrátil z Moravy, tak jsem opravdu neměl potřebu sledovat příliš média a vracet se k těm událostem. Chtěl jsem si zachovat vzpomínky tak, jak jsem je osobně zažil. Pro mě ve vzpomínkách převažují pozitivní emoce. Ač to utrpení lidí bylo obrovské, tak jsem viděl obrovskou pomoc na místě a velikou solidaritu. Za tuto zkušenost jsem velmi vděčný.
Celý rozhovor s Ondřejem Sezimou spojený s příběhy prvních dnů na Moravě po ničivém tornádu si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Skupiny hasičů z Trutnova a z Hradce Králové jsou připraveny vyrazit na pomoc obcím na jižní Moravě
Česká republika má za sebou druhou bouřkovou noc v řadě. Bouře s tornádem na jihu Moravy si vyžádaly nejméně tři lidské životy a stovky zraněných, škody jsou obrovské.
-
Krajem se přehnaly bouřky, které připravily tisíce lidí o elektřinu. Další mohou přijít v podvečer
Energetici celé dopoledne intenzivně pracovali na odstranění poruch, způsobených nočními bouřkami. Po nich se ve východních Čechách ocitlo bez proudu na 3 000 domácností,
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
