Ojedinělý výjev, křesťanský bojovník z dílny Matyáše Bernarda Brauna podstupuje omlazovací kúru
Teď se vypravíme na Kuks, což je místo magické a přitažlivé, často se říká, že jde o jeden z nejpůsobivějších barokních areálů v Česku. Letošní turistická sezóna tam začala už 1. dubna.
A protože tam také započaly restaurátorské práce na téměř 8 metrů vysoké soše velkého křesťanského bojovníka v centru bylinkové zahrady, tak kromě kastelána Libora Švece dorazil do rozhlasového studia i restaurátor Michal Polák.
Jak zatím vypadá ta letošní sezóna, pane kasteláne?
Libor Švec: Zahájili jsme sice na apríla, ale nebyl to apríl. A mohu říci, že návštěvníci do Kuksu opět jezdí. Máme otevřeny všechny čtyři expozice každý den kromě pondělků od 9 do 17 hodin a sezónu mohu zatím hodnotit jako dobrou. Přeje nám počasí o víkendech, máme spoustu lákadel, už u nás byly například zahradnické trhy, přišlo bezmála 4 000 návštěvníků a Kuks opět ožil. A čeká nás spousta dalších akcí.
Na soše malého křesťanského bojovníka jsou obličejové partie zpracovány portrétně, mohl by to tedy být hrabě Špork.
Michal Polák, restaurátor
Co se to tedy teď odehrává v bylinkové zahradě? Je socha tam socha velkého křesťanského bojovníka.
Michal Polák: Je to velká socha z dílny Matyáše Bernarda Brauna a je zajímavá tím, že jde o ojedinělý výjev. Křesťanský bojovník se vlastně nevyskytuje v sochařství v Čechách ani nikde ve světě, většinou je jen zachycen v rytinách a ojediněle v malbách.
Čtěte také
Ovšem vy máte na Kuksu hned dva. Jeden je malý a druhý velký.
Libor Švec: Malý křesťanský bojovník, který byl původně také určen do Braunova Betléma, stojí na nádvoří. Loni se nám také povedlo tuto sochu restaurovat. A velký křesťanský bojovník, který v Betlémě stával, byl v polovině 18. století přesunut do bylinkové zahrady.
Slyšel jsem, že snad by tím bojovníkem měl být sám hrabě Antonín Špork?
Libor Švec: Spíše se jedná o jakousi autostylizaci hraběte Šporka, ale v podobě malého křesťanského bojovníka. To už je spíše takový středověký rytíř. A co se týká velkého křesťanského bojovníka, tam už to je opravdu větší socha.
Michal Polák: Protože jsem měl při práci na soše malého křesťanského bojovníka možnost prohlédnout si obličejové partie, tak lze opravdu uvažovat o tom, že jsou zpracovány portrétně. Není to běžná práce na anonymní tváři bojovníka, ale jsou tam rysy, kterého odpovídají tomu, že by to mohl být hrabě Špork.
Čtěte také
Pojďme tedy k tomu velkému bojovníkovi. V jakém stavu je? Protože socha je téměř 300 let stará, kdy ji Matyáš Braun vytvořil?
Michal Polák: Socha je datována letopočtem 1732 a samozřejmě prodělala spoustu zásahů nejen restaurátorských. Ale tím, že je umístěna v exteriéru, tak vlivem povětrnosti došlo k různým proměnám materiálovým a jejímu poškození.
Čím jste začal, když jste k soše postavili lešení? Co vás zajímalo jako první? Byl to meč?
Michal Polák: Úplně první probíhá restaurátorský průzkum, kdy se člověk musí seznámit s památkou, musí si udělat názor na to, v jakém stavu je a co se vše se odehraje. Konkrétně u křesťanského bojovníka bylo prvním krokem sejmutí meče. Ten restauruje kolega zabývající se kovy. Meč byl sejmut, restaurátor si ho odvezl do ateliéru a v současnosti na něm probíhají práce. A já jsem přistoupil k čištění povrchu sochy, tedy zbavení kamene biologického napadení. To znamená mechy, řasy, lišejníky.
Opravdu můžeme říci, že nejen sochy v Kuksu, ale i sochy v Betlémě byly barevné. Takže jejich estetická hodnota byla úplně někde jinde.
Libor Švec, kastelán Hospitalu Kuks
Co barvy? Protože ona ta socha prý byla původně barevná.
Michal Polák: Socha byla barevná, většina soch byla barevná, v podstatě už od starověkého Egypta se drží tradice, že sochy jsou barevně zpracovány. Známe mnoho příkladů z interiéru, z kostelů, kde nás to ani nepřekvapí. Většinou nás to překvapí v exteriéru, protože na to nejsme zvyklí. Tam se ty barevnosti nedochovaly. Tady konkrétně na křesťanském bojovníkovi jsou dochovány fragmenty, v určitých partiích jsou drobné pozůstatky barevných vrstev.
Čtěte také
Když si představím barevnou sochu, tak se mi v hlavě vybaví trpaslík. Takže sochy tenkrát vypadaly jako dnešní trpaslíci?
Libor Švec: Podobu polychromovaného trpaslíka máme v expozici, takže návštěvník si může udělat představu, jak sochy vypadaly ve vrcholném baroku. A jejich barevnost zjišťujeme i z různých vedut, které máme v Kuksu. Opravdu můžeme říci, že nejen sochy v Kuksu, ale i sochy v Betlémě byly barevné. Takže jejich estetická hodnota, myslím, byla úplně někde jinde.
Nedokáži si to představit, že to bylo vše barevné.
Libor Švec: Dnes mají lidé spíše představu romantických zašedlých soch, ale bylo tomu jinak. Sochy byly vždy součástí a spíše doplňkem architektury a u nás opravdu byly barevné.
Použitý kámen je křemičitý a má částečně i křemičité pojivo, neobsahuje živec a je hodně odolný. Nicméně trhliny je potřeba řešit.
Michal Polák, restaurátor
V soše musí být za těch 300 let jistě i nějaké trhliny a ty je zapotřebí zajistit, aby se kámen nerozpadl. Je to tak?
Michal Polák: Ano, jsou tam trhliny, tzv. lasy, které jsou specifické pro tento druh kamene. Použitý kámen má dobrou odolnost, je křemičitý a má částečně i křemičité pojivo, neobsahuje živec a je hodně odolný, nicméně trhliny se přirozeně v pískovci vytvářejí a je potřeba to řešit. Už v minulosti je předchozí restaurátoři řešili, vkládali tam pomocné spony, dělali různé výplně. A já budu nyní prověřovat stav těch výplní a spon. Pravděpodobně se spony budou nahrazovat, protože jsou bronzové a dochází tam k probarvování okolního kamene. Takže je budeme měnit za nerezové.
Čtěte také
Co je na restaurování tak velké pískovcové sochy to nejtěžší nebo nejošemetnější? Co všechno se může stát? Může se socha rozpadnout, když do ní klepnete?
Michal Polák: Může se rozpadnout, ale tomu by měl restaurátor předejít. Už v restaurátorském průzkumu se snaží odhalit případné procesy, které by mohly vést ke zkáze. A snaží se tomu předejít. To znamená, že pokud budu řešit partie, které jsou ohroženy trhlinou, tak si je předem zajistím tak, aby při vyjímání pomocných spon nedošlo k uvolnění kamene nebo k něčemu ještě horšímu.
Jak dlouho restaurátorské práce na bojovníkovi potrvají?
Michal Polák: Naplánovány jsou práce do léta, do července. Samozřejmě může se stát vlivem počasí, že dojde k jejich prodloužení, nebo technologie bude trošku zlobit. Může se to tedy protáhnout, ale předpoklad je, že do léta by mělo být hotovo.
Čtěte také
Jaké jsou letošní novinky na Kuksu, pane kasteláne? Co jste připravili?
Libor Švec: Mám radost z toho, že socha, která je umístěna v centrální části bylinkové zahrady, kterou máme přístupnou volně zdarma každý den, tak návštěvníci zahrady vidí v přímém přenosu na vlastní oči práci restaurátora. A myslím si, že tyto odborné práce jen tak nikde neuvidíte. A letošní hlavní novinkou je, že v bylinkové zahradě budeme provázet. Návštěvníky bude provázet zahradník v měsících od června do září, kdy je zahrada opravdu nejbujnější. Můžete se objednat jako skupina na prohlídku, dozvíte se historii areálu zahrady, ale i třeba práci zahradníka na historické zahradě. Myslím si, že to je zajímavá záležitost, co Čech, to zahradník. V naší zahradě, kde máme 144 záhonků a přes 400 druhů rostlin, se každý dozví něco nového.
Webové stránky hospitálu Kuks vám poskytnou všechny potřebné informace.
Lidé se o zahradu zajímali, tak jste to uchopili a budou řízené prohlídky.
Libor Švec: My dále odpovídáme na všetečné dotazy a je to radost, která nám dává zpětnou vazbu, že se lidé vrací a zahrada se jim líbí. Další novinkou je určitě nabitý kulturní program, na našich webových stránkách či na sociálních sítích můžete vše aktuálně sledovat. A sezónu, pokud se podaří, prodlužujeme až do konce listopadu, kdy máme ještě o víkendech otevřeno. A taková ještě osobní radost, naše bylinkářství na nádvoří slaví letos 10 let od svého zrodu. Takže určitě zvu návštěvy i našeho bylinkářství na nádvoří.
Také se určitě přijedu podívat. A třeba se stihnu ještě podívat, jak pracujete na soše velkého křesťanského bojovníka. Restaurátor Michal Polák a Libor Švec, kastelán Hospitalu Kuks, byli dnes našimi hosty. Děkuji za rozhovor. Na shledanou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
