Oheň je velká černá můra kosmických posádek. 54. výročí tragédie americké kosmonautiky Apolla 1

27. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy První posádka programu Apollo, která tragicky zahynula 27. ledna 1967 - Zleva: Virgil Grissom, velitel mise Apollo-1, Edward White a Roger Chaffee

Naším hostem je Milan Halousek, popularizátor kosmonautiky a člen České astronomické společnosti. Protože důvodů k setkání je 27. ledna hned několik. Je to jeden velký experiment, který skončil dnes v noci a potom i jedno velké, bohužel smutné výročí, které souvisí s tématem, které jsme zvolili a tím je oheň a hoření ve vesmíru. 

Popularizátor kosmonautiky Milan Halousek z České kosmické kanceláře

Milan Halousek (* 1961, Pardubice)

jeden z předních českých popularizátorů kosmonautiky je předsedou vzdělávacího spolku Kosmos-news, který si klade za cíl popularizaci kosmonautiky především mezi školní mládeží, ale i širokou veřejností. Milan Halousek je také předsedou Astronautické sekce České astronomické společnosti, zakládajícím členem českého Kosmo Klubu a členem Astronomické společnosti Pardubice.

Co to vlastně skončilo dnes nad ránem?
Dnes v noci zanikl nad Tichým oceánem americký náklaďák, který vozí k Mezinárodní vesmírné stanici zásoby. Kabina lodě Cygnus, což by nebylo tak zajímavé, zaniká pokaždé, když se vrací zpátky. Shoří v horních vrstvách atmosféry a několik zbytků dopadne do prázdné části Tichého oceánu. Ale tato mise byla zajímavá tím, že se Cygnus odpojil od Mezinárodní kosmické stanice už 6. ledna a od toho data létal ve volném režimu samostatně vesmírem a probíhala tam řada experimentů. Nejdůležitější experiment se jmenoval Saffire a byl zaměřen na hoření v atmosféře.

Oheň se ve stavu beztíže chová výrazně jinak. Není tam dynamické hoření jako na Zemi. Vědci ještě všechny procesy podrobně zkoumají.
Milan Halousek, popularizátor kosmonautiky

Zkoumal hoření ve vesmíru.
Hoření ve stavu beztíže. Na palubě byly simulovány podmínky, jaké budou při letech pilotovaných kabin do hlubokého vesmíru. Bylo tam asi 34 procent kyslíku v atmosféře a zhruba o polovinu snížený tlak. To znamená, že podmínky hoření byly významně v uvozovkách zlepšené proti tomu, co se děje na Zemi. Zatím samozřejmě nemáme výsledky, je to přeci jen velice krátká doba od ukončení toho experimentu, ale vědcům to přinese spoustu nových informací o tom, jak se chránit před ohněm ve vesmíru.

Čtěte také

Ochrana je asi nejdůležitější, protože oheň ve vesmíru může být velmi tragický. Předpokládám, že v kosmické lodi je spousta kyslíku.
Kyslík sám o sobě není hořlavý, přesto hoření značně podporuje a umožňuje všem hořlavým materiálům na vzduchu intenzivněji hořet. Na vesmírné stanici dýchají v podstatě atmosféru podobnou naší pozemské, tedy zhruba 20 procent kyslíku, zbytek dusík. Tlak je o něco nižší než máme my tady na Zemi. Ale důležité je, že oheň se ve stavu beztíže chová výrazně jinak. Není tam ono dynamické hoření jako na Zemi. Vědci ještě moc dobře tyto procesy neznají, takže tyto experimenty jsou velmi důležité. Oheň je jedna z nejhorších černých můr, které může potkat posádku jakéhokoliv kosmického dopravního prostředku.

Nákladní loď Cygnus NG-14, na jejíž palubě byl i speciální experiment Saffire-V zaměřený na studium hoření a šíření požáru a jeho splodin ve vesmíru

Jak se tedy oheň chová ve stavu beztíže? Není tam to krásné plápolání jako u táboráku nebo v krbu?
Plápolání ohně je způsobeno tím, že teplý vzduch stoupá nahoru a těžší chladný vzduch se nasouvá do spodní části. Ve vesmíru ale nemáte nahoře a dole, tam je v podstatě zjednodušeně řečeno, jedno, jak je co těžké. Takže v úplně ideálních podmínkách stavu beztíže by vyhořela po zapálení sirky jen taková kulička těsně kolem onoho zapáleného bodu. Tam by se spotřeboval veškerý kyslík, a protože by se tam nenasouval nový, tak by to mělo samo zhasnout.

Čtěte také

Taková je teorie. A praxe?
Praxe je trošku jiná. Na stanici nebo kde jsou lidé ve vesmíru, musí cirkulovat vzduch, který je tam nuceně poháněn, aby si posádka nevydýchala kolem sebe kyslík. Musí se tam stále popohánět a nasouvat nový kyslík, což je právě problém i při hoření. Navíc dynamika toho hoření není ještě úplně ideálně prozkoumána a stále vědce něčím překvapuje.

Zajímavý je i název lodi Cygnus, onoho kosmického náklaďáku. Ten prý souvisí s jednou astronautkou, která právě zahynula ve vesmíru?
Společnost Northrop Grumman, která náklaďáky Cygnus do vesmíru vysílá, má takovou zvláštní tradici, že každou loď pojmenovává po někom zajímavém. A konkrétně tato loď se byla pojmenovaná po Kalpaně Chawlaové, což byla americká astronautka, která zahynula 1. února roku 2003 v troskách raketoplánu Columbia, který se rozpadl těsně před přistáním.

Čtěte také

Pojďme ještě k dalšímu smutnému výročí, které se také týká ohně v kosmu.
Byl to 27. leden roku 1967. Dnes si připomínáme 54. výročí největší tragédie americká astrokosmonautiky spojené s ohněm. Byla to havárie a smrt posádky Apolla 1, první posádky, která měla vyzkoušet novou kabinu Apollo. 27. ledna při rutinní zkoušce ještě na Zemi posádka seděla v kabině natlakované čistým kyslíkem. Vše bylo hermeticky uzavřeno, jako by to byl start, byla to kompletní generálka.

Kompletní zkouška startu.
V kabině došlo k zajiskření nějakého prodřeného kabelu a ta jiskra zapálila kabinu plnou čistého kyslíku. Byla tam spousta hořlavých materiálů, posádka neměla vůbec žádnou šanci se dostat z kabiny ven. Otevírání kabiny bylo nastaveno tak, že to trvalo 90 vteřin v normálních podmínkách. V tomto případě byla posádka už po 10 vteřinách v bezvědomí. A po několika dalších desítkách vteřin umírá.

Požár je vždy špatná věc. A v kosmickém prostoru, kde nemáte možnost nikam utéct, jste tam uzavřeni, tak je oheň velice nebezpečný.
Milan Halousek, popularizátor kosmonautiky

Pojďme říct něco o posádce, protože to byli kosmonauti, kteří měli i prvenství.
Byla to špičková, v podstatě nejvýznamnější americká posádka. Především Virgil Grissom, špičkový americký astronaut, který letěl na druhou misi prvních kabin Mercury. Letěl v první kabině Gemini. A měl letět v první kabině Apolla. Kdyby se nestala tato tragédie před 54 lety, tak by prvním člověkem na Měsíci nebyl pravděpodobně Neil Armstrong ale právě Virgil Grissom.

Americký astronaut Jerry Linenger na palubě orbitální stanice MIR při likvidování následků požáru z 24. 2. 1997

Také na kosmické stanici Mir se odehrál jeden významný požár.
Pokud máme od Rusů všechny informace k dispozici, a já myslím, že teď už máme, tak se tato událost odehrála v únoru 1997. A byla vlastně jedinou událostí s ohněm ve vesmíru. Na palubě velké ruské orbitální stanice Mir došlo k zahoření patrony z přístroje, který je recykloval a vyráběl kyslík. Došlo k tomu proto, že nabitá patrona byla znečištěna už z pozemské výroby nějakou příměsí. Došlo k zahoření, ale Rusové to bagatelizovali, že šlo o provozní nehodu. Je pravda, že se oheň podařilo po 90 vteřinách uhasit, ale 90 vteřin je ve vesmíru strašně dlouho.

Čtěte také

V té době bylo na palubě Miru 6 kosmonautů, 4 Rusové, Američan a Němec. A právě tito zahraničí astronauté mluvili o velkém požáru, o šlehajících plamenech do vzdálenosti dvou metrů, o nebezpečí prohoření, propálení obvodového pláště Miru. Myslím si, že to byl opravdu velký problém. Naštěstí se ho povedlo zvládnout. Ukázalo se, že všechny postupy, které byly v té době proti požáru naplánovány, tak přestaly fungovat, protože šíření ohně bylo úplně jiné, než se předpokládalo. Především klimatizace ve stanici Mir rozfoukala během několika málo vteřin oblak dýmu po celé stanici a nebylo prakticky nic vidět.

Požár a otevřený oheň ve vesmíru v kosmické lodi je opravdu velmi nebezpečná věc. Proto se také konal i experiment, který dnes nad ránem skončil.
Požár je vždycky špatná věc. A v prostoru, kde nemáte možnost kamkoliv utéci, jste uzavřeni v relativně malém prostoru a kolem sebe máte nepřátelské prostředí v podobě kosmického vakua, tak je oheň velice nebezpečný.

Milan Halousek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Milan Halousek, popularizátor kosmonautiky a člen České astronomické společnosti, byl naším dnešním hostem. Děkuji za rozhovor.
Děkuji za pozvání, na shledanou a hezký den.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související