Odborníci vrátili šlechtičně Magdaleně Grambové tvář. Teď chtějí získat ze zubu její kompletní DNA
Archeolog Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou Bohumír Dragoun stojí za myšlenkou vrátit tvář Magdaleně Grambové, šlechtičně, která do Vamberka přivezla krajkářské umění. Společně tak budeme rozplétat záhadu jedné z vambereckých mumií. O tomto projektu teď dokonce vyšla i zajímavá knížka.
V rukou držím knihu s názvem Magdalena Gambová: Návrat tváře. Tak to je ona, na titulní straně?
Doufáme, že to je ona. Máme nějaké indicie, které nám říkají, že z 80 procent se koukáme do tváře paní Grambové.
Jistě za tím stál velký kus práce a také úžasný příběh. Můžeme připomenout, kdo byla Magdalena Grambová?
Magdalenu Grambovou máme spojenu s krajkářstvím, ale málokdo se zamýšlel nad jejím životem jako takovým. Ona pocházela z poměrně významné rodiny z oblasti dnešního Švýcarska, žila okolo Bodamského jezera. A její rodina měla pro toto období zvláštní kurz, snažili se být vzděláváni. Byli to lékaři, purkmistři, pracovali ve státní správě, když to řeknu v uvozovkách, tak ta rodina měla velkou úctu k vzdělání.
Pokud se nám podaří získat celou DNA, tak bychom ji porovnali s žijícími potomky. A měli bychom jistotu, že máme Magdalenu Grambovou.
Bohumír Dragoun, archeolog Muzeu a galerie Orlických hor
Slečna Magdalena se narodila někdy okolo roku 1610, bohužel nevíme přesné datum, dokonce nevíme ani konkrétní manželský pár jejích rodičů. Máme tři možné páry, které se nám podařilo zjistit, že mohly být jejími rodiči. A byla provdána za Kašpara Gramba, což byl zase pro změnu novošlechtic, jeho tatínek snad byl povýšen do šlechtického stavu, a on byl vojákem, stejně jako jeho táta. A byli fanatickými katolíky. Tedy dívka se z protestantské rodiny provdala do katolické rodiny. A možná to byl trošku i záměr, aby si její rodina pojistila přístup k čím dál víc katolickému císařskému dvoru.
Čtěte také
A protože její manžel byl úspěšný, získal vamberecké, kostelecké a opočenské panství, tak ona přišla na Vamberk, do našeho kraje, do Podorlicka. Jenže asi s manželem příliš dobře nevycházeli, protože když umíral, tak sepsal závěť. Ta stanovila, že jeho děti mají dostat majetek, jezuitská kolej má získat majetek, ale na manželku zapomněl. A ještě tam byl dovětek, že pokud by děti přestoupily k jiné než ke katolické víře, tak má propadnout jezuitům. Ale ona se velmi dobře vyznala v zákonech a bojovala o majetek, dokonce se jí podařilo vysoudit čtvrtinu majetku. S těmi jezuity v podstatě válčila po 30 let.
Jak vás napadlo vrátit jí zpátky tvář? Protože ona je asi nejslavnější ze všech vambereckých mumií. Ty jsou tedy teď převezeny do broumovského kláštera z krypty kostela svatého Prokopa ve Vamberku.
Seděli jsme před třemi lety s kamarády a věděli jsme, že do Čech přijede Cicero Morales. To je Brazilec, 3D designér, člověk, který vypracoval takovou metodu pro lékaře, podle které se nechá například rekonstruovat po autonehodách čelist a podobně. A začalo se to používat pro i rekonstrukce obličejů, je to taková vylepšená Gerasimova metoda, kdy dokážete rekonstruovat podle svalových úponů a podle tvaru kostí, jak konkrétní člověk mohl vypadat.
Povedlo se takto zpodobnit třeba svatou Ludmilu.
Ano, svatou Ludmilu také dělal a nyní pracuje pro britské muzeum, tedy je to opravdu velmi výrazná světová osobnost. On měl tenkrát přijet do Čech, ovšem bohužel kvůli covidu přijel o dva roky později. Ale říkali jsme si, že by to bylo skvělé. Komunikovali jsme spolu a povedlo se nám zajistit, že se na tu naši dámu podíval a zrekonstruoval její obličej.
Čtěte také
Jak těžké bylo ten obličej zrekonstruovat? Protože první velkou překážkou bylo, že v rakvi s ostatky Magdaleny Grambové nebyla její hlava. Je to tak?
Krypta byla otevřena roku 1890 a potom od roku 1954 byl tam veřejný návštěvnický provoz. A někdo asi z nějaké klukoviny prostě vzal její lebku a hodil ji do osária v kostnici na hromadu dalších lebek a dal jí do rakve lebku jinou, mužskou. Naštěstí se to dalo velmi dobře poznat, protože ta mužská lebka byla ze země, takže krásně světlá, zatímco lebka domnělé paní Grambové měla na sobě pozůstatky kůže.
Napadá mě tedy, jestli jste opravdu našli tu pravou lebku?
Určitě ano. Protože antropolog ji velmi dobře proměřil a kloubní jamky zapadají do čelisti, která zůstala u toho těla. Celé to krásně vycházelo, to jsme zvládli.
Čtěte také
Jakými metodami jste potom přišli na tu její podobu?
Především jsme se chtěli ujistit, že opravdu máme Magdalenu Grambovou. Nemáme stoprocentní jistotu. U kosterních ostatků je to obecně velmi těžké určit, takže jsme jí udělali DNA, což je také u mumifikovaných těl docela problém, protože většinou plísně DNA odstraní a sežerou. Tedy udělali jsme jí DNA ze zubu, což nám určilo haploidní skupinu, která je pro naši oblast v období, které sledujeme, poměrně vzácnou. Ona je vzácná dnes obecně v celé Evropě. Ale ukazuje nám, že pochází někde z oblasti Německa.
Prý i šneci vám nějak pomohli?
Šneci nám zase pomohli určit oblast původu, protože oni do sebe načerpají to, co je v zemi, to záření. Stejně i člověk do sebe načerpá záření v dětství a podle toho se určí množství stroncia, stopových prvků v těle a v ostatcích. A můžete zjistit, kde se ten člověk narodil a kde žil v dětství. Seberou se staré šnečí ulity a na základě toho se to určí.
Čtěte také
Potom tedy porovnáte kosti Magdaleny s nějakou šnečí ulitou?
Ano. A tím pádem my můžeme říct: ona šnečí ulita je určitě místní a pokud by ty údaje seděly naprosto stejně, tak víme, že je z místa i kostra. Ale v našem případě tedy Magdalena nepochází z místa, nepochází stoprocentně ani z Belgie a nemůžeme vyloučit oblast Švýcarska.
Co se pak dělo dál?
Potom proběhlo naskenování. To byla výzva, protože se většinou dělají nemumifikovaná těla, takže pro antropologa Cicera Moralese to bylo trošičku složitější. Zůstaly tam nějaké tkáně a to se samozřejmě nedá odstranit, musíte se chovat pietně. A potom on rekonstruoval na výsledku 3D scanu, který je naprosto přesný, její obličej.
Když se na ni podíváte, líbí se vám Magdalena?
Vypadá velmi přísně a má velký předkus, skoro o tři čtvrtě centimetru. Tedy ve své době to asi žádná kráska, ale určitě to byla charismatická žena. Podle jejích činů musíme soudit, že to byla ženská, která si dovedla poradit.
Jak bude výzkum dál pokračovat? Vyšla už úžasná knížka o tomto zajímavém projektu.
Knížku jsme vydali, ale pořád ještě náš projekt není u konce, máme ještě jeden cíl. Pokud se nám podaří získat celou kompletní DNA ze zubu, který máme, tak bychom ji chtěli porovnat s žijícími potomky po ženské linii. A tím pádem bychom měli stoprocentní jistotu, že máme Magdalenu Grambovou.
Muzeum krajky Vamberk
nabízí návštěvníkům jedinečnou expozici, která ozřejmuje vývoj české krajky až do současné doby. Představuje staré lidové krajky, vývoj krajkářství pod vlivem odborného školství od konce 19. století, je zde zastoupena tvorba zakladatelských osobností české moderní krajky a práce jejich žákyň, především v souborech krajkových děl, která reprezentovala stát na světových výstavách EXPO.
Celý rozhovor s archeologem Bohumírem Dragounem o Magdaleně Grambové si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Vamberecké Muzeum krajky chystá změnu. Nabídne nové exponáty i paličkování spojené s příběhy lidí
Muzeum Krajky ve Vamberku na Rychnovsku přestavuje po šesti letech hlavní expozici. Návštěvníkům nabídne exponáty z celkového pohledu a zasadí je do určitého období.
-
V Muzeu krajky ve Vamberku na Rychnovsku pečují o důkazy velké šikovnosti našich krajkářek
V Muzeu krajky ve Vamberku letos dokončili přestavbu expozice v přízemí budovy. Exponáty, které byly vystavené několik let, teď krajkářky čistí a ukládají do depozitářů.
-
Muzeum krajky ve Vamberku v části nové expozice představí především jemné secesní krajky
Muzeum krajky ve Vamberku na Rychnovsku dokončilo další část nové expozice v prvním patře. Ta se zaměřuje na období secese a nabízí především jemné a květinové vzory.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
