Od největších muzeí národních, až po ta nejmenší, regionální a soukromá, všechna dnes mají svátek

18. květen 2021

Muzeem se v antickém světě rozumělo „sídlo múz", které po staletí bylo určeno především sbírkám zajímavých a vzácných předmětů. I když má dnes také úžasnou roli vzdělávací, dokumentární i zábavnou, péče o historické poklady zůstává posláním nejdůležitějším. 

Právě nové sbírkové prostory dostalo vrchlabské Krkonošské muzeum téměř jako dar k dnešnímu Mezinárodnímu dni muzeí. Vejdeme tam tedy teď s ředitelkou Blankou Zázvorkovou a s Eliškou Pilařovou.

Čtěte také

Srdce každého muzea, to jsou jeho sbírky. Tedy to, co návštěvníci většinou ani nevidí. I když Krkonošské muzeum ve svých čtyřech historických domech má jeden otevřený depozitář.

Ale tady je úplně nová stavba, rekonstrukce s přístavbou a zbrusu nový depozitář.
„Je to naše velká radost a splnění i obrovského přání. Já jsem nastoupila před 25 lety a už tenkrát to byl jeden z hlavních úkolů, získat nové prostory. Teď jsem u toho a jsem moc ráda. A myslím si, že všichni kolegové také."

Co všechno je v tomto nádherně opraveném domě?

„Základem jsou samozřejmě depozitáře. A získali jsme i jakýsi bonus, nové konzervátorské pracoviště, digitalizační pracoviště, místa pro badatele a zázemí pro kurátory sbírek. Takže my teď budeme se sbírkami pracovat na jednom místě."

Čtěte také

„Tak to dosud nebylo, vždy jsme v klášteře ve Vrchlabí nosili sbírkové předměty z těch klimatizačních podmínek, které byly v depozitářích, do vytopených kanceláří, což nebylo úplně ideální. Tady můžeme udržovat teplotu, vlhkost, máme tady posuvné regály, takže prostory využijeme na maximum."

„I když depozitář není přístupný veřejnosti, tak při nějaké příležitosti připravíme pro zájemce možnost, aby se podívali dovnitř. Sbírky máme už z asi 80 procent zdigitalizované. Ale přeci jen na živo je to něco úplně jiného."

Konkrétně fotografie, to je fond Blanky Zázvorkové.
„Na fotografie tady máme chladící box, kam můžeme umístit barevné materiály, které vyžadují nižší teplotu než ostatní papírové pozitivy."

Čtěte také

Nebudeme prozrazovat nic konkrétního, ale muzeum má také dobré zabezpečení.
„To samozřejmě musí být."

V přízemí budovy je konzervátorská dílna a v ní František Nič, konzervátor a restaurátor. Právě pracuje na jedné krkonošské skříni.
„Je tam nápis, rok 1826. Už je to skoro hotové, ještě se musí udělat trošku patina a výmalba."

S Janou Skálovou jsme naposledy hovořily o mapách. Tady ovšem vidím mapu plastickou.
„To je obrovská a také velmi těžká mapa, která má přijít do nové expozice. Nejdřív jí musí kolega zpevnit rám a potom se bude muset očistit, dotmelit a domalovat. Nám to tady vyhovuje, protože tady máme dost míst a je tu i krásné světlo. My jsme spokojení."

autoři: Eliška Pilařová , baj
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.