Obyvatelé Alexandrie si teď mohou dopřát jízdu luxusní tramvají

Pohodlně se usadit do polstrovaného křesílka, objednat si ke stolku kávu, vyndat si z poličky knížku a nechat se přitom dovézt až domů. Takhle si teď cestují tramvají v egyptské Alexandrii. Poklidná kavárna na kolejích není sice pro každého, zájemců je ale dost.

Světoví výrobci tramvají se snaží nabídnout co nejtišší moderní vozy, ale tady v Alexandrii jako by se za těch 155 let mnoho nezměnilo. A vlastně je otázkou, jestli poslední zdejší novinka je krokem dopředu, nebo spíš ohlédnutím pěkně zpátky.

Na tramvajovém obratišti ve stínu několika palem a také minaretu mešity Káida Ibráhíma vyčkává trochu jiná, pěkně opravená tramvaj oblých tvarů ze šedesátých let.

Čtěte také

Tyhle vozy německé výroby zmizely z alexandrijských ulic poměrně nedávno. Vozy ale zůstaly stát ve vozovnách a teď zažívají zmrtvýchvstání.

Luxus na kolejích

Po nástupu si musím chvíli ujasňovat, kde to vlastně jsem. Tohle rozhodně není běžná alexandrijská tramvaj nacpaná lidmi a dětmi, kteří tělo na tělo jedou z práce a ze školy.

Interiér tramvaje působí na první pohled luxusním dojmem

Okna mají vínově červené záclonky, polstrovaná dřevěná křesílka jsou potažená koženkou stejné barvy prošívanou zlatými knoflíky a na podlaze leží koberec. Ze stropu tramvaje visí jakoby vánoční řetězy a blikající barevné žárovičky. A jako vrchol luxusu pouští průvodčí na zavěšených monitorech filmy a videoklipy.

A už se dáváme do pohybu… Skládací dveře zůstávají za jízdy otevřené, takže to příjemně pofukuje.

Čtěte také

Okénko do starých časů

„Tuhle tramvaj si člověk užívá, hlavně moje generace. Mladým to nic neříká, ale třeba já mám k tramvajím vztah. Do školy jsem jezdil ještě těmi starými dřevěnými vozy,“ pohupuje se starší, decentní pán za jízdy v křesílku.

Vozy německé výroby zmizely z alexandrijských ulic poměrně nedávno, aby se na ně teď zase vrátily, ovšem ve speciální úpravě

Před sebou má dřevěný stoleček a na něm zlatě vyšívaný ubrousek. No jistě, je to čínský výlisek z plastu, a na něm ve váze krásná kytice růží - ovšemže také z plastu.


Tramvaje vyjely do alexandrijských ulic v roce 1863, tedy o dvanáct let dřív než do těch pražských. Druhé největší egyptské město tak má jeden z nejstarších tramvajových provozů na světě.

„U zastávky Sídí Gábir tehdy končila zástavba. Dál už jela tramvaj pouští, tehdy tam ještě žádné domy nestály,“ vzpomíná postarší cestující.

„Průvodčí taky byli jiní než dnes. Byli slušně oblečení – v uniformě a s brašnou. A když jsem jel sám, říkali: Nech si peníze s kup si za ně nějakou dobrotu,“ dodává s tím, že při jízdě touhle tramvají se trochu vrací do oněch starých časů. „Zaplatím za to pět liber, ale užiju si to.“

Levnější než taxi

A pro těch pět liber, což je asi pět korun, ale zároveň desetinásobek jízdného v normální tramvaji, si teď přichází průvodčí. Na rozdíl od svých kolegů v běžných tramvajích má uniformu a kravatu, takže starší pán je spokojený.

Na zastávce nastupuje paní s taškou s chlebem a rajčaty. „Nejdřív se mi ten nápad moc nelíbil. Rozděluje lidi podle toho, kolik mají peněz. Spousta lidí zůstane na zastávce,“ vypráví mi paní Heba.

Sama nastoupí do jakékoliv tramvaje, potřebuje prostě jet a pět liber zaplatit může. „Je to pohodlné, člověk si sedne a je to levnější než taxi,“ loučí se.

Jízda zvláštní historickou tramvají stojí 5 egyptských liber, což je desetinásobek běžného jízdného

Pojízdná kavárna

Konečně se dávám do řeči i s průvodčím Ahmadem. Vypráví, že tenhle projekt začal před dvěma roky. A má úspěch. Vždycky, když se vybere dost peněz na jízdném, zrekonstruuje se za ně další vůz.

Na zadní plošině je bar, kde Ahmad připravuje čaj nebo kávu, a u dveří je polička s knihami a novinami.

Čtěte také

„Dělám průvodčího už tři roky. Vystudoval jsem Obchodní fakultu. Myslel jsem, že budu dělat něco jiného než průvodčího,“ uvádí mě Ahmad těsně před konečnou zpátky do egyptské reality.

Jsme na konečné. Ahmad ještě bere tágo a jde ručně přestavit výhybku do smyčky.

autor: mac
Spustit audio