Obyčejně neobyčejný život. Veselovští si plní sen, na statku hospodaří s úctou k přírodě a tradicím
Den je podzimně vymalovaný, slunce se ve svěžím povětří popásalo na loukách a pastvinách odvážně zvlněné krajiny na rozhraní Podzvičinska a Podkrkonoší. Začínám mít příjemné tušení, že natáčení této rozhlasové Návštěvy bude za odměnu. To se mi při setkání s Radoslavou a Josefem Veselovskými, s jejich třemi dětmi, s Josefovou sestrou Hankou a s prarodiči za chvíli opravdu potvrzuje.
Jak si plní své sny nejen v Lukavci - Dobši, ale i v Bezníku, v chaloupce, kde jsme se na začátku sešli, o tom všem je pořad, který vám redaktorka Vlaďka Wildová nabízí k poslechu.
Ve všem nepříjemném, co nás kdy potkalo, se vždy utvrdíme v tom, že dobrý člověk ještě žije. A že pomáhat si je správná cesta.
Radoslava a Josef Veselovští
Na začátku bylo rozhodnutí odejít z Prahy. Před sedmi lety pak Radoslava a Josef koupili první kravičky, před pěti lety zakotvili v Dobši, části obce Lukavec na Hořicku. Pastviny mají také v Bezníku, kde teď v roubené stavbě po předcích žijí Josefovi rodiče se svou dcerou Hankou.
Čtěte také
V Bezníku mě usadí ke stolu hojnosti s potravinami, které si sami vyrobili. Můžu tak okusit buchty s tvarohem, stejně tak chléb s máslem, housky, jablečný mošt, gorbáčky a skvělý polotvrdý farmářský sýr, který může i zrát. Tak i takhle se plní sen o soběstačnosti, říkám si.
Ještě letos nebo nejpozději na jaře plánují Veselovští otevřít malou sýrárnu. Po delším váhání si na ni přeci jen vzali dotaci. Josef také uzavřel pracovní kapitolu řemeslníka a hodinového manžela: „Na dvou židlích se při hospodaření zkrátka sedět nedá.“
Propojení příběhem s telaty
O rodině Veselovských jsem se dozvěděla čirou náhodou. Zprostředkovalo mi je listování zářiovými Bělohradskými listy, kde byl příběh o tom, jak chytali stádo uprchlých telat.
Zjistila jsem, že se potřebuju vrátit ke kořenům, dělat obyčejný věci, protože o tom život je. Chci žít obyčejný život.
Radoslava Veselovská
Vtipný, upřímný i pokorný článek vyvrcholil poděkováním těm, jež pomohli: „Jsme vděční, že svět ještě není ztracený a lidé nejsou lhostejní k tomu, co se kolem děje. Naopak, pomohli jste nám velmi a my jsme moc rádi, že jsme si vybrali tak krásné místo pro život. Ve všem nepříjemném, co nás kdy potkalo, se nakonec vždy jen víc a víc utvrdíme v tom, že dobrý člověk ještě žije a že pomáhat si navzájem je správná cesta.“
Jak to vše bylo, to si poslechněte
Dozvíte se i o chvílích, kdy jsme se společně toulali kolem pastvin v Bezníku, inspirovali se poklidem kraviček jerseyek, které prostě nemají proč spěchat.
Uslyšíte o dalších rodinných plánech, pozdraví vás děti Fanda, Josefínka, Anežka a Josefova mladší sestra Hanka, i její maminka. A také babička Hanka, bylinkářka.
Všechno se děje tak, jak má…
Rodina Veselovských zaujme mimořádným vztahem k přírodě, k tradicím, návratem do míst, kde žili a hospodařili jejich předkové. A pro někoho možná i bláznivou snahou „být soběstační“.
Čtěte také
„Zjistila jsem, že se potřebuju vrátit ke kořenům, dělat obyčejný věci, protože o tom ten život je. Není podle mě o tom, že budu chodit do práce a vydělávat na to, abych splácela hypotéku. Chci žít obyčejný život,“ dodává Radoslava nejen za sebe, ale i za Josefa.
A oba jsou prý šťastní jako blechy, protože se jim splnil sen. Můžeme trochu závidět, ale hlavně jim přát, ať v plnění svých dalších snů celá rodina zdárně pokračuje.
-
Hradecké minuty
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
