O zákonech olašských Romů

18. listopad 2017

Olašští Romové považují za největší křivdu zákaz kočování z roku 1959, který je donutil usadit se. Dodnes ale žijí po svém. Mají řadu pevně daných, ale pro ostatní lidi nepochopitelných zvyků, například placení za nevěstu. V následujícím příspěvku zpovídala Iveta Demeterová pana Mira, který ke komunitě patří. Zajímalo ji například, zda si olašský Rom může vzít ženu z jiné komunity nebo i z majority:

„Nebývalo to zvykem, ale dnes se to stává, že se to míchá. Nejen s olašskými cigány, ale i s bílýma. Dnešní Olaši už nejsou čistokrevní, jak tomu bývalo ještě před třiceti, čtyřiceti lety. Dnes je to pomíchané – Olach klidně žije s cigánkou nebo s bílou.“

Olašští Romové o svých tradicích a zákonech neradi mluví mimo svou komunitu.

„To je pravda. Olaši oproti Romům svoje tradice ještě ve zbytku drží. Dokud jsou mezi nimi staří. Problémy, když se něco stane mezi Olachy, řeší rada starších nebo ti, kteří jsou k tomu oprávnění. A když proběhne olašský soud, je to jako kdyby vás odsoudil soudce.“

Když je tedy člen komunity odsouzen romským soudem, rada starších mu uloží trest, který musí dodržet. Co odsouzený provedl za přečin a jaký mu byl udělen trest, se dozví i širší část komunity.

„To je jako by ho vyloučili z romské komunity. Žádný olašský Rom se s ním nesmí bavit, nikdo, ani jeho rodina. Jedině doma jeho manželka nebo děti, ale bratranci, sestřenice, blízká rodina – s nikým nesmí mluvit. Ti, kteří by to porušili, by totiž byli také vyloučeni z romského olašského života.“

Když už je trest na určitou dobu uložen, může si dotyčný po nápravě požádat o prominutí trestu?

„Záleží na tom. Pokud se zjistí, že se polepšit a že nedělá problémy, tak se to po určité době někdy stává. Záleží na trestu a na tom, co udělal. Stát se může i to, že má trest na rok, a když se polepší, zkrátí mu to na půl roku.“

Provinilý člen, když je vyloučen, je po udělení trestu prakticky odtržen od celé olašské komunity.

„Zkrátka když ho někdo potká ve městě, nesmí s ním mluvit. Nemůže si k žádnému Romovi ani přisednout, nesmí na oslavy, svatby ani křtiny.“

Co se tedy stane, když vyloučený člen potřebuje nutnou životní pomoc?

„V těchto věcech by mu zase pomohli, ale to neznamená, že by za svůj prohřešek dál mezi Romy nepykal. Zákony jsou tradice a musí se dodržovat. To by si pak každý mohl dělat, co by chtěl.“

Mají olašští Romové opravdu takový strach a respekt k tomuto soudu?

„Jo. Každý normální Olach se toho bojí. Víte, co to je, když se s vámi nikdo nemůže bavit? Žádný Rom, ani kamarád? Co potom? S kým se budete bavit, když jste olašský Rom?“

Jak se nazývá tento respektovaný romský soud a rozsudek?

„Romano krisi.“

Kdo vybírá radu starších, která u soudu zasedá?

„Ti už jsou určeni. Jsou to ti nejvznešenější a nejstarší.“

A co si můžeme představit pod pojmem nejvznešenější?

„Udělali něco pro Romy a umí mezi ně přinést dobro, zabránit problémům. Něco dokázali.“

V radě starších zasedají jen respektovaní muži. Žena v takovémto soudu nezasedne. Její úlohou je starat se o manžela a o domácnost. Ještě mě zajímalo, jaké problémy se u soudu, kterému se říká Romano krisi, řeší?

„Například aby nedělali problémy, aby se zkulturnili a častá je nevěra. Kvůli nevěře bývají největší problémy.“

autor: ide
Spustit audio