O různých podobách lásky – k Bohu, Zemi, potokům a rybám, ale i k mrtvé básnířce

Básník Radek Štěpánek se ve svém fejetonu vrací k letošní Bílé sobotě, kdy spolu s ostatními zpíval v kostele sv. Petra a Pavla v Nové Říši: „Sešli svého ducha, Pane, a obnov tvářnost Země.“ Velikonoční vigilii má rád, protože ho zakotvuje ve světě živlů, připomíná naše místo na světě a sounáležitost s ostatními stvořeními. Radkovi se přitom míhají před očima konkrétní obrazy z jeho života – třeba to, jak v dětství chodil chytat hrouzky do potůčku nedaleko jejich zahrady. Byl křišťálově čistý a žila v něm i spousta raků říčních. Jak je to dnes?

ostrov Lesbos|foto:Unsplash, Licence Unsplash, ©

Ke studentce Divadelní fakulty JAMU Kristýně Fantové zase od „náctiletého mládí“ promlouvají verše starořecké básnířky Sapfó z ostrova Lesbos. Svůj vztah k ní označuje za „lásku k mrtvé básnířce“. V pásmu zazní Sapfiny verše v podání Elišky Dvořákové, ale i úvaha nad knihou z roku 1924, v níž Ferdinand Stiebitz zpochybňuje Sapfinu lesbickou orientaci. Kristýna vysvětluje, že stejnopohlavní vztahy byly v antickém Řecku tolerovány, nebo dokonce podporovány.

Vedle desáté části četby z knihy Bogdana Trojaka Brněnské metro si při příležitosti nedožitého 90. výročí narození balkanologa makedonského původu Ivana Dorovského můžete poslechnout, jak se to má s jeho datem narození a jeho jménem. Jak se vlastně zjišťovalo, kým je, když v roce 1948 přijel do Brna s transportem řeckých dětí? V případě literárního vědce, básníka a profesora Masarykovy univerzity můžeme mluvit o lásce k Jihu, ale i Brnu, které se stalo jeho domovem.