Novoměstská filharmonie slaví 60. narozeniny. Největší úspěch je, že máme z hudby pořád radost!
V rozhlasovém studiu jsme přivítali část Novoměstské filharmonie, které letos slaví šedesáté výročí své existence. Jedná se o jeden z nejstarších mládežnických souborů u nás a velmi úspěšný. Za dobu svého působení na koncertních pódiích získal tento soubor řadu prestižních ocenění včetně ceny Cum Laude z evropského hudebního festivalu v Belgii.
Manažerka Novoměstské filharmonie Eliška Kratěnová a také sólista Martin Štolba jsou našimi hosty. Kolik je vás dohromady?
Eliška Kratěnová: Je nás momentálně 65, takže jsme pořádná tlupa.
Je vždy milé se potkat se zakládajícími členy orchestru. Jsou to kolikrát už babičky a dědečci, kteří krásně vzpomínají na naše těleso.
Eliška Kratěnová, manažerka Novoměstské filharmonie
Za těch 60 let se v orchestru asi vystřídalo hodně muzikantů.
Eliška Kratěnová: Vystřídala se jich velká spousta. Je to mnoho žáků základních uměleckých škol a konzervatoří. Budeme vydávat k výročí brožuru, tak se nám podařilo dohledat spoustu členů, kteří hráli za pana Vrchoslava, který v roce 1960 orchestr založil. Je vždy milé se s těmi lidmi potkat. Jsou to kolikrát už babičky a dědečci, kteří krásně vzpomínají na náš orchestr.
A Martina Štolbu jste si vybrali jak?
Eliška Kratěnová: Martina Štolbu si vybral pan dirigent.
Martin Štolba: Vzpomínám si, že jsme s panem dirigentem kdysi dělali Rybovu Českou mši vánoční. Znám ho ještě z doby, kdy studoval pardubickou konzervatoř. Takže jsme se potkávali, ale tohle bude náš první společný projekt.
Čtěte také
Očividně jste ho jako zpěvák zaujal. Nezapomenutelný lyrický baryton. Spolupracoval jste s brněnskou operou, v roce 2008 jste nastoupil jako sólista operety Národního divadla moravského Ostrava, pak to byla tuším také Opava.
Martin Štolba: Začínal jsem hned po škole v Opavě, potom jsem byl čtyři roky v Brně. Pak jsem šel do Ostravy do Národního moravskoslezského divadla, do operety. A teď jsem zakotvil v Moravském divadle Olomouc.
Máte za sebou výčet krásných rolí. Ale když je potom role opuštěna, tak nastane v hlavě průvan a už tam sypete další roli? Tak to funguje?
Martin Štolba: Nedá se to jinak dělat, protože kdybych si měl neustále pamatovat tu spoustu rolí, tak bych měl hlavu jako meloun. Je pravda, že v Hello, Dolly v Ostravě jsme poprvé stepovali, takže mám takovou vzpomínku na step. Doufám, že teď stepovat nebudeme, protože to je další velká práce a spolkne hodně času.
S orchestrem vystupují i další sólisté?
Eliška Kratěnová: Máme další sólisty, dvě sličné krásně zpívající dámy, jsou to obě sopranistky. Lucia Bildová ze Státní opery v Praze a Václava Hájková, která je už 10 let také violistkou. Tedy bude to určitě takové hezké vyvrcholení těch 10 let pro ni.
Čtěte také
Novoměstská filharmonie je neprofesionální soubor, ale spolupracujete s profesionály. Vždy tomu tak bylo?
Eliška Kratěnová: Myslím, že vždycky ne. Až v posledních letech se to víc rozmáhá. V roce 2019 jsme hráli s Lukášem Vondráčkem, to je jeden z nejlepších pianistů u nás i ve světě. Často u nás hostuje Petr Zdvihal, koncertní mistr Symfonického orchestru Českého rozhlasu. A doufám, že budou i další.
Co považujete za váš největší úspěch?
Eliška Kratěnová: To je těžká otázka. Asi největší úspěch je to, že máme z hudby pořád radost, i po těch 60 letech. Že se vše daří udržet při dobré náladě i přes tuhle těžkou dobu. Rádi vzpomínáme na významné spolupráce. Například na spolupráci s panem režisérem Matějem Mináčem, který natáčel film Nickyho rodina, do kterého náš orchestr nahrával hudbu. Potom to bylo účinkování v Kongresovém centru v Praze, kde byl přítomen i pan Winton. Kdo tohle zažil, tak na to určitě rád vzpomíná.
Na každou sezónu připravujete něco úplně nového?
Eliška Kratěnová: Je to tak. My máme sezónu rozdělenou na poloviny, na jaro a podzim. Každý ten půlrok se snažíme repertoár obměnit a naservírovat našim posluchačům něco nového.
A pak zavoláte Martinovi a řeknete mu, nastuduj Rusalku nebo Carmen, samozřejmě mužské role.
Martin Štolba: Já bych možná raději samotnou Rusalku. Tu bych si hrozně rád zazpíval.
Rolí máte za sebou tolik, že už to v paměti někde musíte mít, ne? Potom samotné zkoušení nemusí být tak intenzivní?
Martin Štolba: Zrovna tady jsme vybrali repertoár, který jsem nezpíval, takže se musím ještě árie naučit ve francouzštině. Jinak další árie jsem už zpíval, takže si je pouze připomenu.
V jakém jazyce zpíváte nejraději? Zmínil jste francouzštinu, ta je libozvučná a hodně oblíbená.
Martin Štolba: Nedávno jsme ve francouzštině dělali v Moravském divadle Olomouc Lovce perel George Bizeta. Je krásná na zpívání, ale těžká na zapamatování. Kód toho jazyka je úplně jiný než němčina nebo italština. Někdy člověk zpívá a musí přemýšlet, jak tam napasovat slovíčka mezi notičky.
Ale většina lidí francouzsky nerozumí, tak se tam dobře improvizuje, ne?
Martin Štolba: Stávalo se, když jsem začínal zpívat, že jsem vystoupil a měl zazpívat něco italsky a najednou jsem zjistil, že vůbec nevím, jak to začíná. Tak jsem začal zpívat nějaká italská slova. Říkal jsem si, že budu muset vymyslet celou árii, ale potom to naskočilo a pokračovalo se dál.
Co filharmonici? Ti asi teď musí také pilně zkoušet.
Eliška Kratěnová: Filharmonici zkouší pilně každou sobotu. Scházíme se jednou týdně, každý víkend.
Čtěte také
Co koronavirus? Zkomplikoval vám nějakým způsobem hraní?
Eliška Kratěnová: Jsme veselí a pozitivní, ale zkomplikoval nám to. Asi jako všem. Teď s odstupem času už všichni vnímají, že kultura chybí, je po ní hlad a je to potřeba.
Kultura je určitě potřeba. Kde vás uvidíme? Co jste připravili na podzimní sezónu?
Eliška Kratěnová: Celou jarní sezónu jsme přesunuli na podzim a ještě jsme si k tomu nějaké věci přidali. Takže podzim je bohatý, budeme mít šest koncertů. Začneme v říjnu třemi koncerty. První bude v Dobrušce, potom v Červeném Kostelci, tam je to benefice pro hospic Anežky České. A podíváme se i do Hradce Králové do filharmonie. Tam budeme hrát v pondělí 26. října, mělo by to být setkání symfonických orchestrů.
Jaké skladby jste připravili?
Eliška Kratěnová: Zrovna tady v Hradci Králové to bude úplně bez sólistů. Takže pokud byste chtěli slyšet Martina, musíte přijít na jiný koncert.
Kde uslyšíme Martina?
Eliška Kratěnová: Martina uslyšíte v Dobrušce, v Červeném Kostelci, potom v České Skalici v listopadu a v Novém Městě nad Metují. Ze skladeb pro Martina je tam asi převážně Mozart, jedna árie z Kouzelné flétny, nějaké árie z Dona Giovanniho a podobně. Takže to bude určitě super.
Novoměstská filharmonie
navazuje na dlouholetou tradici Komorního orchestru působícího při ZUŠ Bedřicha Smetany v Novém Městě nad Metují, který založil roku 1960 dirigent Dušan Vrchoslav. V roce 2011 byl Novoměstský orchestr přejmenován na Novoměstskou filharmonii.
Martin také významně pozvedl obočí jako ve smyslu těším se.
Martin Štolba: Určitě se moc těším. Zejména v Dobrušce to bude taková moje srdeční záležitost, já jsem se tam narodil, pocházím z Dobrušky. Takže se tam vlastně vrátím.
Jak se rozezpíváváte, Martine?
Martin Štolba: Určitě začínám ranní kávičkou.
Novoměstská filharmonie letos slaví šedesáté výročí. Jsme moc rádi, že jste si našli čas a přišli pozvat na vaše koncerty. Dobruškou to všechno odstartuje.
Eliška Kratěnová: Bude to 24. října Dobruška, 25. října Červený Kostelec a 26. října Hradec Králové. Doporučím navštívit naše webové stránky nebo Facebook, protože tam je to určitě přehlednější.
Dobrá hudba a nálada určitě nebudou chybět na žádném z koncertů. Eliška Kratěnová, manažerka Novoměstské filharmonie, byla společně se sólistou Martinem Štolbou hosty našeho ranního vysílání. Děkujeme, ať se vám daří.
Moc děkujeme, těšíme se na vás.
-
Hradecké minuty
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
