Novoměstská filharmonie slaví 60. narozeniny. Největší úspěch je, že máme z hudby pořád radost!
V rozhlasovém studiu jsme přivítali část Novoměstské filharmonie, které letos slaví šedesáté výročí své existence. Jedná se o jeden z nejstarších mládežnických souborů u nás a velmi úspěšný. Za dobu svého působení na koncertních pódiích získal tento soubor řadu prestižních ocenění včetně ceny Cum Laude z evropského hudebního festivalu v Belgii.
Manažerka Novoměstské filharmonie Eliška Kratěnová a také sólista Martin Štolba jsou našimi hosty. Kolik je vás dohromady?
Eliška Kratěnová: Je nás momentálně 65, takže jsme pořádná tlupa.
Je vždy milé se potkat se zakládajícími členy orchestru. Jsou to kolikrát už babičky a dědečci, kteří krásně vzpomínají na naše těleso.
Eliška Kratěnová, manažerka Novoměstské filharmonie
Za těch 60 let se v orchestru asi vystřídalo hodně muzikantů.
Eliška Kratěnová: Vystřídala se jich velká spousta. Je to mnoho žáků základních uměleckých škol a konzervatoří. Budeme vydávat k výročí brožuru, tak se nám podařilo dohledat spoustu členů, kteří hráli za pana Vrchoslava, který v roce 1960 orchestr založil. Je vždy milé se s těmi lidmi potkat. Jsou to kolikrát už babičky a dědečci, kteří krásně vzpomínají na náš orchestr.
A Martina Štolbu jste si vybrali jak?
Eliška Kratěnová: Martina Štolbu si vybral pan dirigent.
Martin Štolba: Vzpomínám si, že jsme s panem dirigentem kdysi dělali Rybovu Českou mši vánoční. Znám ho ještě z doby, kdy studoval pardubickou konzervatoř. Takže jsme se potkávali, ale tohle bude náš první společný projekt.
Čtěte také
Očividně jste ho jako zpěvák zaujal. Nezapomenutelný lyrický baryton. Spolupracoval jste s brněnskou operou, v roce 2008 jste nastoupil jako sólista operety Národního divadla moravského Ostrava, pak to byla tuším také Opava.
Martin Štolba: Začínal jsem hned po škole v Opavě, potom jsem byl čtyři roky v Brně. Pak jsem šel do Ostravy do Národního moravskoslezského divadla, do operety. A teď jsem zakotvil v Moravském divadle Olomouc.
Máte za sebou výčet krásných rolí. Ale když je potom role opuštěna, tak nastane v hlavě průvan a už tam sypete další roli? Tak to funguje?
Martin Štolba: Nedá se to jinak dělat, protože kdybych si měl neustále pamatovat tu spoustu rolí, tak bych měl hlavu jako meloun. Je pravda, že v Hello, Dolly v Ostravě jsme poprvé stepovali, takže mám takovou vzpomínku na step. Doufám, že teď stepovat nebudeme, protože to je další velká práce a spolkne hodně času.
S orchestrem vystupují i další sólisté?
Eliška Kratěnová: Máme další sólisty, dvě sličné krásně zpívající dámy, jsou to obě sopranistky. Lucia Bildová ze Státní opery v Praze a Václava Hájková, která je už 10 let také violistkou. Tedy bude to určitě takové hezké vyvrcholení těch 10 let pro ni.
Čtěte také
Novoměstská filharmonie je neprofesionální soubor, ale spolupracujete s profesionály. Vždy tomu tak bylo?
Eliška Kratěnová: Myslím, že vždycky ne. Až v posledních letech se to víc rozmáhá. V roce 2019 jsme hráli s Lukášem Vondráčkem, to je jeden z nejlepších pianistů u nás i ve světě. Často u nás hostuje Petr Zdvihal, koncertní mistr Symfonického orchestru Českého rozhlasu. A doufám, že budou i další.
Co považujete za váš největší úspěch?
Eliška Kratěnová: To je těžká otázka. Asi největší úspěch je to, že máme z hudby pořád radost, i po těch 60 letech. Že se vše daří udržet při dobré náladě i přes tuhle těžkou dobu. Rádi vzpomínáme na významné spolupráce. Například na spolupráci s panem režisérem Matějem Mináčem, který natáčel film Nickyho rodina, do kterého náš orchestr nahrával hudbu. Potom to bylo účinkování v Kongresovém centru v Praze, kde byl přítomen i pan Winton. Kdo tohle zažil, tak na to určitě rád vzpomíná.
Na každou sezónu připravujete něco úplně nového?
Eliška Kratěnová: Je to tak. My máme sezónu rozdělenou na poloviny, na jaro a podzim. Každý ten půlrok se snažíme repertoár obměnit a naservírovat našim posluchačům něco nového.
A pak zavoláte Martinovi a řeknete mu, nastuduj Rusalku nebo Carmen, samozřejmě mužské role.
Martin Štolba: Já bych možná raději samotnou Rusalku. Tu bych si hrozně rád zazpíval.
Rolí máte za sebou tolik, že už to v paměti někde musíte mít, ne? Potom samotné zkoušení nemusí být tak intenzivní?
Martin Štolba: Zrovna tady jsme vybrali repertoár, který jsem nezpíval, takže se musím ještě árie naučit ve francouzštině. Jinak další árie jsem už zpíval, takže si je pouze připomenu.
V jakém jazyce zpíváte nejraději? Zmínil jste francouzštinu, ta je libozvučná a hodně oblíbená.
Martin Štolba: Nedávno jsme ve francouzštině dělali v Moravském divadle Olomouc Lovce perel George Bizeta. Je krásná na zpívání, ale těžká na zapamatování. Kód toho jazyka je úplně jiný než němčina nebo italština. Někdy člověk zpívá a musí přemýšlet, jak tam napasovat slovíčka mezi notičky.
Ale většina lidí francouzsky nerozumí, tak se tam dobře improvizuje, ne?
Martin Štolba: Stávalo se, když jsem začínal zpívat, že jsem vystoupil a měl zazpívat něco italsky a najednou jsem zjistil, že vůbec nevím, jak to začíná. Tak jsem začal zpívat nějaká italská slova. Říkal jsem si, že budu muset vymyslet celou árii, ale potom to naskočilo a pokračovalo se dál.
Co filharmonici? Ti asi teď musí také pilně zkoušet.
Eliška Kratěnová: Filharmonici zkouší pilně každou sobotu. Scházíme se jednou týdně, každý víkend.
Čtěte také
Co koronavirus? Zkomplikoval vám nějakým způsobem hraní?
Eliška Kratěnová: Jsme veselí a pozitivní, ale zkomplikoval nám to. Asi jako všem. Teď s odstupem času už všichni vnímají, že kultura chybí, je po ní hlad a je to potřeba.
Kultura je určitě potřeba. Kde vás uvidíme? Co jste připravili na podzimní sezónu?
Eliška Kratěnová: Celou jarní sezónu jsme přesunuli na podzim a ještě jsme si k tomu nějaké věci přidali. Takže podzim je bohatý, budeme mít šest koncertů. Začneme v říjnu třemi koncerty. První bude v Dobrušce, potom v Červeném Kostelci, tam je to benefice pro hospic Anežky České. A podíváme se i do Hradce Králové do filharmonie. Tam budeme hrát v pondělí 26. října, mělo by to být setkání symfonických orchestrů.
Jaké skladby jste připravili?
Eliška Kratěnová: Zrovna tady v Hradci Králové to bude úplně bez sólistů. Takže pokud byste chtěli slyšet Martina, musíte přijít na jiný koncert.
Kde uslyšíme Martina?
Eliška Kratěnová: Martina uslyšíte v Dobrušce, v Červeném Kostelci, potom v České Skalici v listopadu a v Novém Městě nad Metují. Ze skladeb pro Martina je tam asi převážně Mozart, jedna árie z Kouzelné flétny, nějaké árie z Dona Giovanniho a podobně. Takže to bude určitě super.
Novoměstská filharmonie
navazuje na dlouholetou tradici Komorního orchestru působícího při ZUŠ Bedřicha Smetany v Novém Městě nad Metují, který založil roku 1960 dirigent Dušan Vrchoslav. V roce 2011 byl Novoměstský orchestr přejmenován na Novoměstskou filharmonii.
Martin také významně pozvedl obočí jako ve smyslu těším se.
Martin Štolba: Určitě se moc těším. Zejména v Dobrušce to bude taková moje srdeční záležitost, já jsem se tam narodil, pocházím z Dobrušky. Takže se tam vlastně vrátím.
Jak se rozezpíváváte, Martine?
Martin Štolba: Určitě začínám ranní kávičkou.
Novoměstská filharmonie letos slaví šedesáté výročí. Jsme moc rádi, že jste si našli čas a přišli pozvat na vaše koncerty. Dobruškou to všechno odstartuje.
Eliška Kratěnová: Bude to 24. října Dobruška, 25. října Červený Kostelec a 26. října Hradec Králové. Doporučím navštívit naše webové stránky nebo Facebook, protože tam je to určitě přehlednější.
Dobrá hudba a nálada určitě nebudou chybět na žádném z koncertů. Eliška Kratěnová, manažerka Novoměstské filharmonie, byla společně se sólistou Martinem Štolbou hosty našeho ranního vysílání. Děkujeme, ať se vám daří.
Moc děkujeme, těšíme se na vás.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.