Nikdy toho není dost! Michal Slanina z Jičína přeplaval Severní kanál jako čtvrtý Čech v historii
Letos v létě český dálkový plavec Michal Slanina z Jičína úspěšně přeplaval Severní kanál, a stal se tak teprve čtvrtým Čechem v historii, který tento náročný průliv mezi Severním Irskem a Skotskem zdolal. Povedlo se mu to za 12 hodin a 25 minut, přičemž prý posledních několik kilometrů trati bylo ztíženo silným odlivem a proudy.
Blahopřeji k tak úctyhodnému výkonu, stejně jako jsem vám před lety blahopřál, když jste přeplaval kanál La Manche.
Mockrát děkuji. Ano, před šesti lety jsem přeplaval kanál La Manche a nikdy toho není dost, takže jsem si řekl, co dál. A rozhodl jsem se nakonec pro Severní kanál.
Bylo to těžší než La Manche?
Bylo to výrazně náročnější. Jak psychicky, tak fyzicky.
Můžeme Severní kanál představit? Protože kanál La Manche i díky našim borcům, jako byl například František Venclovský, zná snad každý. Ale Severní kanál příliš neznáme.
Severní kanál patří mezi sedmičku oficiálních mořských kanálů, které patří do Ocean Seven. Leží mezi Severním Irskem a Skotskem a jeho délka je zhruba jako La Manche, což představuje zhruba 34,5 kilometru v nejužším místě, kde se plave. Nicméně oproti La Manche tam jsou limitující faktory, jako například teplota vody, která je výrazně nižší než na La Manche. A kromě toho medúzy, odlivy, proudy, zkrátka všechno. Ale máte pravdu, není to tak známý kanál, i když je daleko náročnější na přeplavání.
Po celou dobu cítíte, že je voda chladná a studí. Musíte se na to psychicky připravit, naladit, snažit se co nejméně vnímat teplotu.
Michal Slanina, dálkový plavec a přemožitel La Manche a Severního kanálu
Medúzy jste zmínil. Kosatky tam nejsou?
Kosatky ne, ale myslím si, že během plavby jsem tam potkal tuleně, který pode mnou podplaval. Plaval jsem v noci a tuleni tam určitě mohou být, takže mě to docela vyděsilo. Když najednou dva metry pod vámi něco projede. Příjemné to nebylo, ale dalo se to zvládnout.
Čtěte také
Jak jste se dostal k dálkovému plavání? Vy jste na to šel přes judo, jestli si to dobře pamatuji.
Přesně tak. Ve dvaceti letech jsem skončil s judem ze zdravotních důvodů. Chvilku jsem se rozhodoval co dál, po čase mi začalo chybět soutěžení a závodění. Ale do juda není snadné se jen tak vrátit. Chodil jsem si v Jičíně zaplavat do bazénu a všimla si mě tam trenérka Eva Sochacy a říkala, jestli bych nechtěl zkusit dálkové plavání. Já jsem vůbec nevěděl, že něco takového existuje, že se plave na otevřených vodách. Tak jsem si řekl, proč ne, zkusím to. To byl rok 2015, teď jsem dokončil jedenáctou sezónu a stále mě to baví.
Vy jste také mistr světa v plavání ve studené vodě, je to tak?
Ano. V roce 2018 na 450 metrů v estonském Tallinu. A v roce 2020 jsem ještě získal dva bronzy ve slovinském Bledu na 1000 a 450 metrů.
Studená voda, to znamená, že je teplota lehce nad nulou?
Záleží, jak kdy. Ale skutečně při mistrovství světa v Tallinu měla voda údajně 0,3 °C. Na Bledu byla asi kolem 3 stupňů.
Začátek ve tmě byl velmi těžký, vůbec to neutíkalo. První hodina byla nekonečná, jak člověk prochládal. Prostřední část plavby byla fajn.
Michal Slanina, dálkový plavec a přemožitel La Manche a Severního kanálu
Kolik stupňů měla voda teď v Severním kanálu? Určitě byla studenější než v La Manche, kde je kolem 15 až 17 stupňů.
V La Manche jsem měl vodu o teplotě 17 až 17,5 stupně v průměru. A v Severním kanálu se po celou dobu plavby teplota pohybovala ±13,6 stupně. Takže výrazně nižší a je to cítit. První dvě hodiny jen prochládáte, pak se to nějakým způsobem ustálí, tělo si zvykne. Ale po celou dobu plavby cítíte, že je voda chladná a studí. Musíte se na to psychicky připravit, naladit, snažit se co nejméně vnímat teplotu vody, protože důvodem, proč to většina lidí nedoplave, je podchlazení.
Čtěte také
Proto se plave právě uprostřed léta, kdy je voda nejteplejší?
Můžete plavat klidně v červnu, nicméně to může mít voda třeba jen 11 stupňů. Takže jsem se to snažil směřovat do srpna, kdy se teplota vody přeci jen blíží 14 stupňům, a to už je pro mě plavatelné. Těch 11 stupňů by bylo málo.
Musíme zdůraznit, že jste to plaval opravdu jen v plavkách, žádný neopren, nic takového. Jen koupací čepička.
Přesně tak. Jen kůže, namazání lanolinem, ale to není úplně proto, aby to izolovalo od chladu. Ono se to stejně smyje, takže je to spíše kvůli odření. Tedy jen plavky, čepice a brýle. Nic víc.
Plave se ze Severního Irska směrem do Skotska?
Ano. Nejčastěji ze Severního Irska do Skotska, ale může se plavat i naopak, pokud by se výrazně změnily podmínky.
Rád bych se vrátil do Anglie a přeplaval Bristol. Tím bych se stal prvním Čechem, který by měl takzvaně anglickou trojkorunu.
Michal Slanina, dálkový plavec a přemožitel La Manche a Severního kanálu
Jak jste se připravoval? A bylo to jednodušší díky vaší zkušenosti z kanálu La Manche?
Věděl jsem, jaké to je, uplavat takovou vzdálenost. Ale samozřejmě příprava byla daleko náročnější, protože jsem se musel připravit na chladnou vodu. To jsem trénoval tady v Hradci Králové v Orlici. Je to úplně něco úplně jiného, ta živá voda, než trénink v bazénu. Jednak teplota vody, ale také, když plavete v bazénu, tak je to ode zdi ke zdi 50 metrů a pomaleji to utíká. Na otevřené vodě to utíká daleko rychleji, tedy v tom je zase živá voda příjemnější.
Čtěte také
Jak se zbavujete třeba strachu z hloubky nebo z toho, co se děje pod vámi?
Já mám z vody také výrazný respekt, pokud nevidím dno a je to hluboké. Samozřejmě na kanále, když vedle vás plave doprovodná loď nebo člun, tak je to příjemnější, cítíte se více v bezpečí. Proto nerad trénuji kdekoliv na otevřených vodách sám, protože z toho mám špatný pocit.
Na Severní kanál jste se tedy nějak speciálně připravoval?
Vyloženě speciální příprava nebyla. Měl jsem naplavené větší objemy než před La Manche, a pak jediná změna byla, že jsem více plaval právě venku v Orlici v době, kdy měla voda teplotu mezi 11 až 15 stupni. Dával jsem si několikahodinové tréninky, abych se trošku adaptoval nebo tělo připravil na to, co mě pak čeká na Severním kanálu.
Den D pak nastal 1. srpna.
Zhruba před půlnocí nebo v půl dvanácté večer jsem vyplaval. Plaval jsem v noci, takže jsem doplaval 2. srpna. Zhruba šest hodin jsem plaval potmě, což také není úplně příjemné.
Čtěte také
Říkal jste, že tam byly medúzy?
Byly tam a za tmy mě požahaly. Je to nepříjemné v tom, že sice víte, že tam být mohou, ale nevíte, kdy to žahnutí přijde. Takže plavete a najednou vás začne pálit ruka nebo rameno. Zkrátka do té medúzy naplavete, nevíte o ní a jen cítíte, jako by vás někdo popálil kopřivou. Takže se trochu leknete, ale není to zase nic, co by vás úplně mělo vypnout.
Nejtěžší byly tedy první kilometry a začátek ve tmě?
Začátek byl velmi těžký. Na La Manche jsem plaval ve tmě necelou hodinu, tady jsem věděl, že mě čeká minimálně šest hodin plavby ve tmě, takže to vůbec neutíkalo. První půlhodina, hodina, to bylo nekonečné, jak člověk stále prochládal. Takže začátek byl nepříjemný a potom zase konec. Prostřední část plavby byla fajn.
Konec byl náročnější právě proudům, které vás táhly zpátky do moře?
Přesně tak, výrazně mě zpomalily. Jedna lodivodka nám říkala, že Severní kanál se nedělí na první a druhou polovinu, ale zhruba na první tři čtvrtiny a poslední čtvrtinu. Jinými slovy, plavete šest hodin a jste třeba ve třech čtvrtinách, ale jste vlastně teprve v polovině plavby. Skotsko už krásně vidíte, ale proudy začnou jít proti vám a pouští vás tam hodně pomalu. V té chvíli jde o to, zvládnout to psychicky a vydržet.
Čtěte také
Jaké to bylo, když jste se dotkl skotského pobřeží? Když jste doplaval do Francie z Británie, tak jste mi říkal, že to byly smíšené pocity.
To si pamatuji, ano, byly to smíšené pocity. Ale tady tím, že to bylo výrazně náročnější, prošel jsem si na rozdíl od La Manche několika relativně velkými krizemi, tak byly pocity daleko příjemnější. Daleko víc jsem si to na skotském pobřeží užíval.
Jaké další podobné výzvy nosí dálkový plavec v hlavě? Severní kanál, kanál La Manche, co teď?
Ještě bych rád přeplaval Gibraltar, jako třetí evropský kanál z těch Ocean Seven. A pak jsem si říkal, že bych se ještě rád někdy vrátil na La Manche a zkusil to tam a zpátky. Což uplaval zatím jediný Čech, David Čech, za nějakých 19 hodin. A ještě bych se rád vrátil také do Anglie a zkusil přeplavat Bristol. Tím bych se stal prvním Čechem, který by měl takzvaně anglickou trojkorunu. La Manche, Severní kanál a právě Bristol.
Naším hostem byl Michal Slanina, český dálkový plavec, kterému se povedlo kromě kanálu La Manche přeplavat i obávaný Severní kanál. Ještě jednou klobouk dolů a velké blahopřání.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
