Nevyčerpatelná studna humoru a lásky je můj syn Kuba. On stojí za projektem Pomáhat s radostí

Naším dnešním hostem je Tereza Melišová - Žena regionu roku 2018 za náš Královehradecký kraj, jinak také autorka knížek a blogerka. Ovšem též novinářka, ale hlavně člověk, který díky svému projektu od roku 2016 pomáhá dětem v nemocnicích nebo v dětských domovech.

Tak kdo je tedy přesně vlastně Tereza Melišová? Kdybyste se měla představit, já jsem už toho o vás řekl hodně, ale určitě ne vše.
Já bych asi hlavně řekla, kromě toho, co jste vyjmenoval, že se živím jako PR pracovník, takže jsem vlastně na druhé straně barikády a vás novináře většinou obtěžuji, abyste vydali něco o klientech.

Tereza Melišová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto: Milan Baják

Získala jste ocenění Žena regionu Královehradeckého kraje. Co jste na to říkala? Co to pro vás znamená?
Já jsem z toho byla naprosto upřímně zcela v šoku. Vůbec jsem to nečekala. A všechny ženy, které na tom vyhlášení byly, tak jsou naprosto úžasné a zasloužily si to ocenění všechny do jedné. O to víc to pro mě znamená.

Ženy samoživitelky se často dostanou až na hranici chudoby. A mně to přijde v dnešní době přebytku a nadbytku hrozně líto.
Tereza Melišová, Žena roku 2018 Královéhradeckého kraje

My můžeme říct, že jste to opravdu nečekala. Protože jste úplně zapomněla na předávání ceny.
Ano, seděla jsme v autě a stála frontu na emise, když mi volali. Ptali se, jestli dorazím na předávání ocenění, tak jsem rychle přijela. Všechny ženy byly v krásných šatech a já dorazila v riflích. Ale stálo to za to.

Takže jste to nevěděla dopředu.
Samozřejmě, že ne, to nevěděl nikdo. Byl to omyl, že jsem na to zapomněla. Většinou si spoustu věcí pamatuji a toto mi nějak úplně uniklo.

Pomáhat můžeme všichni. Každý najde někoho, kdo pomoc potřebuje, říká Žena regionu

• Upravit
• Smazat

Vítězkou devátého ročníku prestižního ocenění Žena regionu se za Královéhradecký kraj stala PR manažerka Tereza Melišová. V hlasování veřejnosti obdržela v konkurenci dalších devíti nominovaných aktivních žen kraje nejvíce hlasů. 

Minulý týden jste také jela do Prahy, kde se předávala národní cena Žena regionu. Tak to jste už asi přijela včas.
To jsem si napsala velkou ceduli, abych na to nezapomněla. A organizátorky už asi měly zkušenost, tak mi to několikrát ještě připomněly.

Terezo, co vás motivovalo k tomu, že jste před dvěma lety, tedy v roce 2016, založila projekt, který se jmenuje Pomáhat s radostí?
Vy jste zmiňoval, že mám blog. A já jsem neustále přemýšlela nad tím, jak onu komunitu kolem tohoto blogu využít dál. Aby to mělo nějaký smysl. Protože je mi jasné, že sama pomoci všem nemůžu. A on to za mě nakonec vymyslel Kuba.

Balíčky s pomocí dětem|foto: Archiv Terezy Melišové

Váš syn.
Ano, můj syn. Protože v té době maloval a přišel za mnou s obrázkem. V jedné ručičce obrázek a druhou ručičku natahoval a že korunky. A já si najednou řekla, to zase není tak špatný nápad, to zkusíme. A podařilo se. Díky obecně prospěšné společnosti yourchance, která pomáhá dětem z dětských domovů, se nám podařilo podpořit první dětský domov. A od té doby se to rozrůstá, nabaluje a já jsem strašně šťastná. Že se i díky kolegyním různě po republice podařilo podpořit už stovky dětí a jejich maminky a tatínky.

Já jsem moc rád, že za ten úžasný projekt vlastně může Kuba, váš syn. Protože to jsme v úvodu neřekli, že jste také maminka.
Ano, hlavně.

Pomoc dětem v azylovém domě|foto: Archiv Terezy Melišové

Vy jste začala na mateřské tedy psát blog?
Já jsem na mateřské vlastně v podstatě vůbec nebyla, já jsem musela být na rodičovské. Ale začala jsem psát o synovi, o našem životě. On je nevyčerpatelná studnice radosti a bylo mi trochu líto si to vše nechat jen pro sebe. Tak jsem začala psát nejprve pro přátele a jelikož se to líbilo, tak jsem s tím šla na světlo boží.

To je nádherný příběh. Kuba chtěl dnes přijít s vámi, jsou mu čtyři roky.
Ano, v září mu byly čtyři roky.

Co říkal?
Říkal, že musí jít se mnou, protože vám chce zazpívat. Ale nakonec jsem ho nechala doma, protože jsem se bála, co by vám všechno pověděl. Chtěl zazpívat Jožina z bažin.

To je škoda, že jste ho nevzala s sebou. Tak nám teď aspoň zahrál Jožina z bažin Ivan Mládek. Hlavně pro Kubu, vašeho syna.
Určitě měl radost a doma zpíval i tančil.

Tereza Melišová se svým synem Kubou|foto: Archiv Terezy Melišové

Vraťme se k vašemu projektu Pomáhat s radostí. Komu je primárně určen?. Je to jen pomoc dětem?
Není to jen pro děti, ale je to především pro malé děti, které potřebují pomoc. Ale samozřejmě je to zaměřené i na jejich rodiče. Většinou mámy samoživitelky, které potřebují pomoci. Je to prostě strašně smutné, ale spousta případů je takových, že se ty ženy dostanou až na hranici chudoby. A kolikrát samy třeba nejedí, aby mohly něco dopřát svým dětem. A mně to přijde v dnešní době přebytku a nadbytku hrozně líto.

Můžeme říct, jak to funguje? Jak ta pomoc vypadá, jestli je materiální nebo finanční?
Primárně jde o materiální pomoc. Já sama jsem máma samoživitelka, ale nemám to slovo moc ráda, spíš jsem svobodná maminka. Protože se mi zatím ještě nepodařilo založit neziskovou organizaci, tak vlastně nemůžeme finančně pomáhat. Ale všechno je v plánu a už jsou ty kroky nastavené, snad to brzy klapne. Proto je tedy pomoc materiální. Ale abychom mohli pomáhat i finančně, tak jsem zmiňovala obecně prospěšnou společnost yourchance, s kterou jsem se spojila, aby to bylo právní cestou všechno v pořádku. Díky několika aukcím se tak podařilo dětem z dětských domovů pomoci i finančně.

Pomoc v Azylovém domě pro matky s dětmi v Hradci Králové|foto: Archiv Terezy Melišové

Máte nějakou statistiku, kolik dětí za ty dva roky, protože jste začala v roce 2016, našlo vaši pomoc?
Jsou to opravdu stovky dětí, protože pomáháme v různých organizacích, v různých, nazvu-li to ošklivě, ústavech, čímž myslím třeba dětské domovy, Klokánky, nemocnice, azylové domy, kde právě podporujeme třeba i maminky. Úplně stoprocentně přesně, kolik těch dětí je, nevím. Ale pomáhali jsme i přímo konkrétně jednotlivým dětem, které jsou vážně nemocné a které tu pomoc potřebují.

Obálka knížky Svět podle Kuby|foto: Archiv Terezy Melišové

Začala jste tedy blogem a dnes už z toho jsou dvě knížky. Ty jsou pro děti nebo pro jejich maminky?
Pro děti, si myslím, že nejsou. Nevím, nejsem si jista, pro maminky ano. Ale nejsem si vlastně jistá, jestli jsou pro lidi, kteří ještě děti nemají. Protože mám takový pocit, že jsou to knížky lehce antikoncepční. Ne, to si dělám srandu, samozřejmě je to fajn, protože mi potom lidé píší, že je to uklidňuje, že je v podstatě to mateřství všude stejné. Že ty scény, a nemyslím to teď jen v negativním slova smyslu, probíhají v podstatě naprosto totožně a že v tom nejsme samy.

Jsou to tedy takové postřehy ze života s vaším synem Kubou. Už od malička. Jsou dvě ty knížky. První se jmenuje?
Dítě jménem Kuba.

A druhá?
Svět podle Kuby.

A ta je úplně nová, protože právě vyšla.
Ano, ta vyšla teď 15. října.

Takže by to mohl být možná i pěkný dárek pod stromeček, ne?
Určitě. Kuba může i něco nakreslit.

Čtěte takéPomáhat s radostí

Slyšel jsem, že vaše první knížka se stala na chvíli i takovým bestsellerem v nakladatelství, kde jste ho vydala. Že se ocitla takříkajíc na bedně, hned vedle Joanne Rowlingové a příběhů o Harry Potterovi. Jaký to je pocit pro spisovatelku?
Mne většinou takové věci šokují, stejně jako mě šokovala výhra Ženy regionu. Protože to nejsou záležitosti, které nějak očekávám a které beru jako normální. Takže ze všech těchto věcí jsem překvapena a jsem za ně hrozně ráda a vděčná.

O čem tedy ony knížky vlastně jsou? Jsou o Kubovi?
Jsou především o Kubovi, jsou o našem životě, o mateřství, ale především o tom, že ve chvíli, kdy to člověk bere s humorem a s láskou, tak prostě jde vše zvládnout v pohodě.

Tereza Melišová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové spolu s Jakubem Schmidtem|foto: Milan Baják

Takže s humorem a s láskou vám přejeme, Terezo, ať to všechno dál zvládáte. A hodně takových milých překvapení, o kterých jsme dnes spolu mluvili.
Moc děkuji. Na shledanou a mějte se hezky.