Není nic krásnějšího než dětský úsměv. Pro pěstounku Boženu Kellerovou je největší odměnou

Dětský úsměv a zuby
Dětský úsměv a zuby

Žiji v dobře fungující rodině. Kolik dětí to v dnešní době může s klidem v duši říci? Jistě hodně, ale hodně je i těch, které si mohou o takové rodině nechat jen zdát. Kojenecké ústavy a dětské domovy jsou doslova přeplněné dětmi bez vlastních rodin. Přestože se o ně vychovatelé potažmo stát mnohdy starají jako o vlastní, maminko a tatínku jim děti zkrátka říci nemohou. Najdou se ale mezi námi i tací, kterým osud odložených dětí není lhostejný a stávají se pěstouny.

Stejně jako Božena Kellerová. Na svět přivedla dvě vlastní děti a nyní pečuje o malou holčičku - formou přechodné pěstounské péče.

Dávám lásku a péči. Jako vlastní rodině.Pěstounka Božena Kellerová

Přechodný pěstoun funguje místo ústavu, aby dítě nemuselo třeba do kojeneckého ústavu.

Pěstounská péče se týká dětí od malých miminek z porodnice až po zletilá dítka. Nejvíce jsou umisťované děti nejmenší.

Čtěte také

Zní to neuvěřitelně, ale v naší republice je tolik odložených dětí, že počet pěstounů nikdy poptávku neuspokojí.

Pro pěstouny neexistuje věková hranice. Mají povinnost přijmout jakékoli dítě
„Mám za povinnost kdykoli a okamžitě přijmout dítě, které potřebuje pomoc - dočasnou péči. Proto se této péči také říká péče profesionální. Pokud se zrovna o žádné dítě nestarám, jsem tzv. osoba v evidenci - stabilně doma, stále připravena přijmout dítě a čekám na telefon. Jakmile zazvoní, musím zařídit vše potřebné a přijmout dítě, pro které byla naše rodina vybrána jako nejvhodnější," vysvětluje Božena Kellerová.

Miminko

Vystudovala Střední zdravotnickou školu, obor Všeobecná sestra. Pracovala v nemocnici na lůžkovém oddělení AROJIP, poté jako terénní sestřička v Domácí péči. Je vdaná a s manželem má dvě děti.

Mezi její koníčky patří hlavně rodina, se kterou nejraději tráví svůj volný čas v přírodě. Ráda cestuje, seznamuje se s novými lidmi, kulturami, myšlenkami. Její motto zní: Cesta je cíl.

Jak by povzbudila lidi, kteří uvažují o pěstounské péči?
„Důležité je nenechat se odradit. Když si budete myslet, že to je právě ta vaše cesta, po které se chcete vydat, tak bojujte a věřte, že to stojí za to," to jsou slova Boženy Kellerové.