„Někdy stačí tři verše na celý život,“ říká Miloslav Bařina, utajený básník se smyslem pro humor

20. červen 2019

V roce 1970 poprvé vstoupil do Nové Paky a hned chtěl zase odjet zpátky do rodného kraje pod Bezdězem. Podkrkonošské městečko tehdy Miloslav Bařina spatřil jako ošklivé a špinavé - a teď už tam žije padesát let. Emeritní ředitel Městského muzea v Nové Pace, publicista a básník vás v rozhlasové Návštěvě zavede na místa, která má rád a dozvíte se také, kdo ho v životě nejvíc ovlivnil.  

Osmnáctiletý Míla Bařina kdysi vkládal pod čedičové kameny na dohled od hradu Bezděz své verše. Když se v roce 1968 schylovalo k vydání jeho sbírky poezie, poměry se změnily.

Unikátní poklady země jsou spolu s expozicí o spiritismu teď v Nové Pace k vidění i v zimě

Zrcadlení ve spiritistické expozici

Vezmete za kliku a bude otevřeno! Už žádné bouchání na dveře a telefonování: Městské muzeum v Nové Pace je ke svým návštěvníkům zase o něco vstřícnější. Od začátku listopadu zahájilo  celoroční provoz i v Klenotnici drahých kamenů, v expozici spiritismu, a také v Infocentru, které v budově klenotnice  sídlí.

Útlá modrá knížka „Úvozy, co nikam nevedou" tak spatřila světlo světa až v roce 2015 díky Věře Kociánové, která ji publikovala v příležitostném peckovském nakladatelství Venkovské dílo.

Bařinovy básně v sobě ukrývají zajímavá setkání a náhody, nad kterými se autor celý život zamýšlí. Jsou to vzpomínky na známé osobnosti, například na K. H. Máchu, Ladislava Zívra, Františka Grosse, ale i na Novou Paku, kde téměř 40 let šéfoval podkrkonošskému muzeu.

Emeritní ředitel novopackého muzea, publicista a básník Miloslav Bařina

Podílel se na instalaci unikátních expozic Klenotnice drahých kamenů a spiritismu, je autorem více než dvou stovek krátkodobých výstav moderního výtvarného umění i vlastivědných. Sepsal drobné regionální publikace a desítky časopiseckých i novinových článků.

Miloslava Bařinu, muže s duší básníka, charakterizuje i poezií okřídlená výmluvnost, svérázné vypravěčství a smysl pro humor.

Miloslav Bařina se narodil 10. května v Dolní Krupé pod tušeným dohledem magického hradu Bezděz. Po maturitě absolvoval studium muzejnictví při Střední knihovnické škole v Praze, v letech 1971 - 1974 studoval dálkově obor etnografie - historie na FF UK, studium nedokončil. Krátce pracoval jako redaktor okresních novin, v letech 1967 - 1969 byl ředitelem Podbezdězského muzea v Bělé pod Bezdězem. Od roku 1970 do roku 2009 pak ředitelem Podkrkonošského muzea v Nové Pace, kde přispěl ke vzniku expozice Klenotnice drahých kamenů a spiritismu, uspořádal více než dvě stovky výstav, publikoval v časopisech a novinách. Je spoluautorem odborných publikací a máchologem. Žije v Nové Pace, ale do rodného kraje se stále vrací.

Jeho dlouholetý přítel Jaromír Zemina, který k Bařinově básnické sbírce napsal doslov, při jejím uvedení řekl: „Mílu k poezii přivedl strýc Vladimír, básník brněnského podzimu, přítel Klementa Bochořáka, Zdeňka Rotrekla i Ivana Blatného. A ještě jednoho pozoruhodného člověka jsem díky Mílovi poznal, jeho krajana a někdejšího spolužáka ze střední školy Miroslava Koloce a láska k Máchovi mě spřátelila i s ním."

Kraj zkamenělých stromů a polodrahokamů získává světový věhlas i díky Geoparku Český ráj

Řez zkamenělým stromem

Novopacko je východní bránou Geoparku Český ráj, který patří do sitě evropských geoparků UNESCO. Jsou tam zařazená výjimečná místa s odkryvy hornin a nálezy vzácných nerostů, zkamenělin nebo část krajiny, která vynikají jedinečností i krásou. 

„Mirek a Míla jsou opravdoví máchologové. Spolu s Jindřichem Mařanem podnikli v roce 1983 rekonstrukci Krkonošské pouti a v roce 1997 i Italské cesty Karla Hynka Máchy," přiblížil Jaromír Zemina důležitou etapu Bařinova života. A byl to právě on, kdo na Miloslava nepřestával naléhat, aby své verše vydal. Básně jsou podle něj výrazně autobiografické, jakoby vytržené z deníku.

„Verše jsem začal psát v roce 1963 postupně do patnácti sešitů. Můj strýc Vladimír Bařina je později četl, škrtal v nich a připomínkoval je. Když jsem se přestěhoval do Nové Paky, přestal jsem psát, nabyl jsem dojmu, že to nemá smysl: hodně jsem toho spálil a vyhodil. Nebýt Věry Kociánové, která ze zachráněných rukopisů básně vybrala, knížka by nevyšla. Ale víte, ony vám někdy stačí tři verše na celý život," rekapituluje Miloslav Bařina, který mimo jiné i moc rád vaří. „Je to mé vnitřní uspokojení. Konečně je za mnou něco vidět."

Spustit audio

Související