„Někdy stačí tři verše na celý život,“ říká Miloslav Bařina, utajený básník se smyslem pro humor

Miloslav Vařina představuje tzv. kecanej koláč, který patří ke skvostům rodinné  kuchyně
Miloslav Vařina představuje tzv. kecanej koláč, který patří ke skvostům rodinné  kuchyně

V roce 1970 poprvé vstoupil do Nové Paky a hned chtěl zase odjet zpátky do rodného kraje pod Bezdězem. Podkrkonošské městečko tehdy Miloslav Bařina spatřil jako ošklivé a špinavé - a teď už tam žije padesát let. Emeritní ředitel Městského muzea v Nové Pace, publicista a básník vás v rozhlasové Návštěvě zavede na místa, která má rád a dozvíte se také, kdo ho v životě nejvíc ovlivnil.  

Osmnáctiletý Míla Bařina kdysi vkládal pod čedičové kameny na dohled od hradu Bezděz své verše. Když se v roce 1968 schylovalo k vydání jeho sbírky poezie, poměry se změnily.

Unikátní poklady země jsou spolu s expozicí o spiritismu teď v Nové Pace k vidění i v zimě

Zrcadlení ve spiritistické expozici

Vezmete za kliku a bude otevřeno! Už žádné bouchání na dveře a telefonování: Městské muzeum v Nové Pace je ke svým návštěvníkům zase o něco vstřícnější. Od začátku listopadu zahájilo  celoroční provoz i v Klenotnici drahých kamenů, v expozici spiritismu, a také v Infocentru, které v budově klenotnice  sídlí.

Útlá modrá knížka „Úvozy, co nikam nevedou" tak spatřila světlo světa až v roce 2015 díky Věře Kociánové, která ji publikovala v příležitostném peckovském nakladatelství Venkovské dílo.

Bařinovy básně v sobě ukrývají zajímavá setkání a náhody, nad kterými se autor celý život zamýšlí. Jsou to vzpomínky na známé osobnosti, například na K. H. Máchu, Ladislava Zívra, Františka Grosse, ale i na Novou Paku, kde téměř 40 let šéfoval podkrkonošskému muzeu.

Emeritní ředitel novopackého muzea, publicista a básník Miloslav Bařina

Podílel se na instalaci unikátních expozic Klenotnice drahých kamenů a spiritismu, je autorem více než dvou stovek krátkodobých výstav moderního výtvarného umění i vlastivědných. Sepsal drobné regionální publikace a desítky časopiseckých i novinových článků.

Miloslava Bařinu, muže s duší básníka, charakterizuje i poezií okřídlená výmluvnost, svérázné vypravěčství a smysl pro humor.

Miloslav Bařina se narodil 10. května v Dolní Krupé pod tušeným dohledem magického hradu Bezděz. Po maturitě absolvoval studium muzejnictví při Střední knihovnické škole v Praze, v letech 1971 - 1974 studoval dálkově obor etnografie - historie na FF UK, studium nedokončil. Krátce pracoval jako redaktor okresních novin, v letech 1967 - 1969 byl ředitelem Podbezdězského muzea v Bělé pod Bezdězem. Od roku 1970 do roku 2009 pak ředitelem Podkrkonošského muzea v Nové Pace, kde přispěl ke vzniku expozice Klenotnice drahých kamenů a spiritismu, uspořádal více než dvě stovky výstav, publikoval v časopisech a novinách. Je spoluautorem odborných publikací a máchologem. Žije v Nové Pace, ale do rodného kraje se stále vrací.

Jeho dlouholetý přítel Jaromír Zemina, který k Bařinově básnické sbírce napsal doslov, při jejím uvedení řekl: „Mílu k poezii přivedl strýc Vladimír, básník brněnského podzimu, přítel Klementa Bochořáka, Zdeňka Rotrekla i Ivana Blatného. A ještě jednoho pozoruhodného člověka jsem díky Mílovi poznal, jeho krajana a někdejšího spolužáka ze střední školy Miroslava Koloce a láska k Máchovi mě spřátelila i s ním."

Kraj zkamenělých stromů a polodrahokamů získává světový věhlas i díky Geoparku Český ráj

Řez zkamenělým stromem

Novopacko je východní bránou Geoparku Český ráj, který patří do sitě evropských geoparků UNESCO. Jsou tam zařazená výjimečná místa s odkryvy hornin a nálezy vzácných nerostů, zkamenělin nebo část krajiny, která vynikají jedinečností i krásou. 

„Mirek a Míla jsou opravdoví máchologové. Spolu s Jindřichem Mařanem podnikli v roce 1983 rekonstrukci Krkonošské pouti a v roce 1997 i Italské cesty Karla Hynka Máchy," přiblížil Jaromír Zemina důležitou etapu Bařinova života. A byl to právě on, kdo na Miloslava nepřestával naléhat, aby své verše vydal. Básně jsou podle něj výrazně autobiografické, jakoby vytržené z deníku.

„Verše jsem začal psát v roce 1963 postupně do patnácti sešitů. Můj strýc Vladimír Bařina je později četl, škrtal v nich a připomínkoval je. Když jsem se přestěhoval do Nové Paky, přestal jsem psát, nabyl jsem dojmu, že to nemá smysl: hodně jsem toho spálil a vyhodil. Nebýt Věry Kociánové, která ze zachráněných rukopisů básně vybrala, knížka by nevyšla. Ale víte, ony vám někdy stačí tři verše na celý život," rekapituluje Miloslav Bařina, který mimo jiné i moc rád vaří. „Je to mé vnitřní uspokojení. Konečně je za mnou něco vidět."

Spustit audio

Související