Někdo má rád vdolky, jiný pohlednice krkonošských bud. Pro Jaroslava Drtinu to je adrenalin

25. říjen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Poklady ze sbírky pohlednic Jaroslava Drtiny

U mě to začala okolo roku 1973, když jsem začal pracovat v Praze. Tam byla možnost chodit do antikvariátů. A všimnl jsem si, že jsou tam i pohlednice, a to dokonce Krkonoš. Protože pocházím z tohoto kraje, tak mě to zaujalo. Začal jsem je sbírat a říkal jsem si, že by bylo zajímavé sbírat pohlednice s krkonošskými boudami, směje se Jaroslav Drtina.

Jaroslav Drtina ze Dvora Králové sbírá už téměř čtyřicet let pohlednice krkonošských bud. Má jich neuvěřitelných sedm tisíc. Až do 14. ledna 2018 si jeho unikátní „kousky" můžete prohlédnout v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově na výstavě s názvem Sněžka a její okolí na historických pohlednicích.

Kolik je na té výstavě v Trutnově pohlednic? Kolik jich tam máte konkrétně vy?
Na výstavě je 180 pohlednic, je to limitováno počtem panelů, které dává muzeum k dispozici. Výstavu pořádám společně se sběratelem kolegou Michalem Harčádem z Vysoké nad Labem a ten tam má také část pohlednic své sbírky.

Jaroslav Drtina ze Dvora Králové sbírá už téměř čtyřicet let pohlednice krkonošských bud

Co na těch pohlednicích konkrétně je? Protože vy jste se narodil v Poříčí a měl jste tedy Sněžku pořád na očích. Tak co můžeme v Trutnově teď vidět?
Já bych začal asi tak, že v roce 1872, což je 145 let, byla v Pruské boudě na Sněžce otevřena poštovna německé říšské pošty. A odtamtud odešel první korespondenční lístek ze Sněžky. O rok později odešel korespondenční lístek už s takzvaným přítiskem, což bylo malé barevné razítko, které zobrazovalo vrchol Sněžky, Českou Pruskou boudu. A tehdy ještě Boudu svatého Vavřince. A odtud už vedla cesta ke vzniku pohlednic.

Vy jste přinesl také s sebou album. Máte to krásně seřazené. Od těch nejstarších až po ty novější.
Tak výstava v Trutnově ukazuje jednak ty korespondenční lístky, o kterých jsem mluvil, s přítiskem, poté ukazuje další etapu ve vývoji pohlednic, to byly takové jednoduché černobílé litografie. Až po rok 1895 až 1905, toto desetiletí nazýváme zlatou érou pohlednic. To byl vrchol pohledářské tvorby. A nejúspěšnější nebo nejlepší pohlednice, to byly plnobarevné litografie. Jejich nejvýznamnějším tvůrcem byl Oskar Keil z Agnetendorfu, to bylo tenkrát v Německu, dnes je to polský Jagniatków, který vytvářel nejkrásnější krkonošské litografické pohlednice.

Poklady ze sbírky pohlednic Jaroslava Drtiny

Na těch pohlednicích je vidět i ten dopis, nebo vzkaz, od těch, co ji posílali. Čtete si také ty vaše pohlednice?
Pochopitelně, že si je čtu, velmi mě to zajímá. Protože to mi pomáhá potom, když píši texty k výstavám, abych to trošku zpestřil. Aby to nebylo jen takové suchopádné čtení nebo jen jednoduchá historie. K tomu bych chtěl ještě říct, že ty pohlednice se vyvíjely tak, že v roce 1884 bylo v Rakousku-Uhersku povoleno vydávání soukromých korespondenčních lístků i s obrázkem. Ale bylo to tak, že zadní strana byla věnovaná pouze adrese a vepředu byl obrázek. A do volného místa vedle obrázku se mohl psát text pro adresáta.

Takže se psalo vlastně na tu první stranu, k tomu obrázku.
Ano. A to trvalo až do roku 1904. To byly takzvané dlouhé adresy. Teprve od roku 1905 bylo uspořádání takové, jako známe dnes, že zadní strana se rozdělila na polovinu pro adresu a na polovinu pro text pro příjemce.

Poklady ze sbírky pohlednic Jaroslava Drtiny

Vy toho víte hodně o těch pohlednicích. Když ještě zalistujeme tím albem.
Tady jsou litografie, máme zde třeba i nosiče na Sněžku, máme tady interiéry Pruské boudy, České boudy, kaple, máme zde meteorologickou stanici a tak dále. Prostě to, co se týkalo všechno Sněžky.

Je to nádhera. To jsou první fotografie Sněžky?
Ano.

I s tou poštovnou nahoře buď v létě nebo zasněžené, tady nádherné východy slunce. Ttenkrát se také chodilo na Sněžku dívat na ty kouzelné východy slunce.
Ano, v té dobové literatuře se píše, že cesta na východ slunce byla hlavní motivem k návštěvě Sněžky. V té době se na Sněžce mohlo ubytovat asi 100 lidí. Ale když šli na východ slunce, tak jich tam mohlo být až 300, spali prostě na zemi. Na matracích, na lavicích a tak dál. Aby to nezmeškali. Protože to souviselo s romantismem. Lidé chtěli neobyčejné zážitky a emoce. A tohle jim to přinášelo.

Poklady ze sbírky pohlednic Jaroslava Drtiny

Výstava v trutnovském Muzeu Podkrkonoší bude k vidění až do 14 ledna. Na této fotografii například nesou šerpové na Sněžku klavír.
Ano. Součástí té výstavy je i panel, na kterém jsou vyobrazeni nosiči, kteří až do vzniku lanovky zásobovali Sněžku vším. Potravinami, stavebním materiálem a tak dál. Nosili obrovské náklady. Nejznámější byla rodina Hoferů z Velké Úpy, která se tomu věnovala přes 100 let. A mám tady pohlednici, kde jsou vyfoceni. 7 nosičů, kteří v roce 1929 vynesli na Českou boudu klavír.

Některé pohlednice vyobrazují i úžasnou budoucnost, jak si tehdy představovali, že to jednou bude na Sněžce vypadat. Že tam jezdí vlak, vzducholodě létají.
Dobře, že se to nesplnilo.

Poklady ze sbírky pohlednic Jaroslava Drtiny

Jak vy jste se vlastně dostal ke sběratelství téhle nádhery?
Já jsem měl od malička rád četbu. A pak, když jsem studoval v Praze, chodil jsem si kupovat do antikvariátu knížky. Tam jsem zjistil, že se tam dají koupit i pohlednice. Postupně jsem zjistil, že jsou tam i krkonošské pohlednice a s takovou jistou nostalgií po těch horách, vedle kterých jsem vyrůstal, jsem si začal ty krkonošské pohlednice kupovat. Stýskalo se mi po těch našich horách. Začal jsem to pomaličku sbírat a zjistil jsem, že existují burzy. Na jedné z burz mi poradil jeden starší sběratel, že nemám sbírat pohlednice stylem od Šumavy k Tatrám, že se mám zaměřit na určitou tématiku, zpracovat ji sběratelsky dokonale a důkladně. Tak jsem se začal věnovat stavebně historickému vývoji Krkonošských bud. A jedna část té výstavy v Trutnově je právě věnovaná i 7 boudám, které jsou v nejbližším okolí Sněžky. To je například Obří bouda, která dokonce letos má 170 let od té doby, kdy byla otevřená. A shodou okolností se mi minulý týden podařilo prostřednictvím jednoho velmi dobrého známého získat poprvé po celou dobu, co pohledncie sbírám, interiér Obří boudy z roku 1930.

Jak se vyvinul ten váš sběratelský koníček za ty roky, co to děláte? Protože pohlednice sbíráte skoro 50 let. Dnes se to všechno asi přesouvá na Internet.
Dnes to je všechno na Internetu, zinternacionalizovalo se to. A bohužel ceny pohlednic jsou dnes už někde jinde. Když jsem to začínal sbírat, stála černobílá 50 haléřů. Barevná korunu, o tom si dnes sběratelé mohou nechat pouze zdát. Vytvořit nějakou sbírku desetitisíců pohlednic, je v podstatě dnes pouze pro nějakého skutečně oligarchu, protože ceny některých pohlednic se pohybují i v částkách 20 i 30 tisíc.

Jaroslav Drtina ze Dvora Králové sbírá už téměř čtyřicet let pohlednice krkonošských bud

Ale musí to být ohromně napínavé. Když listujete těmi webovými stránkami na Internetu a najednou objevíte to, co chcete, nebo co vás zaujme?
Je to velmi napínavé, je to zajímavé. Protože pohlednice nejsou katalogizovány jako známky nebo bankovky. Takže vy nevíte, co objevíte. Dnes se tvrdí, že nejstarší korespondenční lístek ze Sněžky je ze 17. července 1873. Ale ta poštovna byla otevřena už v květnu. Může se stát, že v budoucnu ještě přijde lístek z května. Každý večer, zejména v těch zimních měsících, si ten Internet otevřu, venku chumelí, já si uvařím dobrý čaj a koukám se, co se kde v Evropě vyskytuje na burzách.

Když se ptám sběratelů, jaký kousek v té jejich sbírce patří k těm nejvzácnějším, nebo nejcennějším, tak většinou říkají, že se to tak nedá říct. Prostě, že je jich víc.
Nedá, nedá se to říct. Ne, ne, ne.

A třeba nejstarší pohlednice, kterou máte?
Nejstarší pohlednici mám z roku 1880. To jsou pohlednice, ne korespondenční lístky. Jsou zpravidla z té polské strany, protože tam ta turistika byla rozvinutější. Ty boudy byly víc vyobrazené na těch pohlednicích než naše.

Pozvánka na výstavu s názvem Sněžka a její okolí na historických pohlednicích

Vzpomenete si na nějaký příběh, který vás třeba za ta léta nejvíc zaujal, který byl napsán na pohlednici?
Jsou to takové vzkazy, hodně je to v němčině. Ale třeba jedna paní učitelka si prostě na každý pohled dozadu psala přesně popis té boudy, kdy vznikla, co tam bylo a tak dále.

Už máte nějaké ohlasy od lidí, kteří už se byli na výstavě v Trutnově podívat, jak se jim to líbí?
V našem regionu je několik sběratelů, kteří také sbírají tuto tématiku. A toto je třetí výstava, kterou jsme v Muzeu Podkrkonoší díky jeho vedení měli možnost uskutečnit. První výstava byla o vzniku bud a jmenovala se Od boudy k horskému hotelu, druhá byla O zaniklých krkonošských boudách a třetí je tady ta výstava. A potěší vás, když k vám přijde ještě starší sběratel než jsem já a řekne, pane Drtina, klobouk dolů, máte tady krásné kousky. To mě prostě potěší a to mi stačí.

Moc vám děkujeme a musíme popřát mnoho úspěchů v tom vašem sbírání a sběratelství. A ještě jednou vás všechny zveme na výstavu do Trutnova.

autor: jak
Spustit audio