Někdo má chalupu dřevěnou, jiný betonovou. Mattasovi koupili a opravují pěchotní bunkr v Pavlišově
Rodina Mattasových si místo půvabné roubené chaloupky někde v horách, kam by jezdila na víkendy, pořídila pevnostní pěchotní srub v Pavlišově na Náchodsku, o který se teď stará. Trošku za to prý může zájem o historii a koníček jejich šestnáctiletého syna Davida. Ten přijel k nám do studia s maminkou, Pavlínou Mattasovou.
Jaká byla cesta k vašemu bunkru? Protože neznám moc lidí, kteří by si koupili bunkr. Tak kdo za to může?
Pavlína Mattasová: Cesta to byla zajímavá. V Davidovi se, ač nevíme jak, zrodil zájem o československé opevnění. Samozřejmě předcházely tomu ještě nějaké další zájmy nebo koníčky, které má. A my jsme zjistili, že to je moc fajn koníček a že ho v tom chceme podporovat.
Takže David si vyhlédl bunkr a vy jste ho koupili?
Pavlína Mattasová: Ano, vyhlédl si bunkr. Přišel s tou myšlenkou, ukázal nám ho a my jsme mu na to hned řekli, že se asi zbláznil, že betonárku nevlastníme. Ale pak jsme se jeli podívat přímo na to místo a řekli jsme si, proč ne. Spíš tedy manžel řekl, že to zvládneme a půjdeme do toho. A mně se také líbilo, v jakém to je místě, je tam hezký výhled, takže proč to nezkusit.
Chtěli bychom ho dát do stavu, abychom ho mohli lidem ukázat. A znát jeho historii. Na 24. září plánujeme malý den otevřených dveří.
Pavlína Mattasová, vlastník objektu N-S 93a v Pavlišově na Náchodsku
Váš zájem o československé opevnění potom nějak dál pokračoval? Začali jste jezdit do pohraničí?
Pavlína Mattasová: Ano. David začal přicházet s tím, že by chtěl jezdit do pohraničí, kde je československé opevnění, ony bunkry. Začal je postupně fotografovat a natáčet si videa. Stále víc a víc ho to zajímalo. A nás vlastně také.
Čtěte také
Davide, jak se přihodilo, že tě začala zajímat historie československého opevnění?
David Mattas: Mě obecně moc baví historie. Měl jsem ve škole strašně rád dějepis a táhle mne to ke druhé světové válce. Začal jsem se o to víc zajímat a potom to sklouzl k onomu pohraničnímu opevnění a už mě to nepustilo.
Už jsi projel všechny pevnosti?
David Mattas: Orlické hory a Náchodsko mám pečlivě projeté. Na ostatní, jako třeba na Moravě a podobně, bude ještě určitě čas.
Pavlína Mattasová: Každá naše dovolená musí být tam, kde jsou nějaké bunkry.
Většinou to bývá v rodinách tak, že rodiče inspirují své děti. Ale u vás je to obráceně.
Pavlína Mattasová: Ano, nás David inspiruje k tomuto koníčku a k tomuto zájmu.
Čtěte také
Tak pojďme k tomu vašemu bunkru. Jak je velký? Je to malý řopík?
David Mattas: Ne, je to pěchotní srub. Řopík je objekt, který neměl žádné kanony, měl pouze lehké kulomety. To byly objekty, kde bylo jen kolem sedmi osob. Ale pěchotní srub, tak je samostatně stojící, má vlastní studnu, zásoby na nějakých 14 dní a vojáci by v něm vydrželi po celou dobu v neustálém boji. Měl osazené kanony, různé pancéřové prvky a podobně.
Vůbec jsem netušil, že se dají takové bunkry koupit. Jak vy jste na to přišli?
David Mattas: Ministerstvo obrany pro to má přímo odbor. Je to konkrétně Odbor pro nakládání s nepotřebným majetkem Ministerstva obrany. A tam se tyto objekty dají zakoupit. Na webových stránkách je seznam několika nabídek a tam se v dražbě dají tyto objekty zakoupit.
Mattasovi hledají dobové fotografie a pamětníky, od kterých by získali nějaké informace o objektu. Můžete jim napsat buď na jejich facebookovém profilu nebo na email: ns93a@seznam.cz
Takže je vás víc, kdo vlastní bunkr?
David Mattas: Ano, jen já jsem asi jeden z nejmladších.
Čtěte také
V jakém je bunkr stavu?
Pavlína Mattasová: Prostě někdo vlastní chalupu dřevěnou, druhý potom chalupu betonovou. Ale tady je ještě zapotřebí trochu toho betonu přidat.
David Mattas: Objekt je po betonáži v roce 1938, následně v něm byly provedeny německé zkoušky po zabrání pohraničí, které ho patřičně znetvořily jak zvenku, tak i zevnitř. Uvnitř byla odpálena munice ve vstupní chodbičce, kde prakticky chybí podlaha. A zvenku byl postřelován nejspíš nějakými tajnými zbraněmi nebo něčím podobným. Ještě jsme nedokázali přesně určit, co to bylo. Ale poničili dostatečně na to, aby vypadal tak, jak vypadá dnes. A zároveň byl vytržen také pancéřový zvon. I obě střílny hlavních zbraní, což byl kanon plus dvojče těžkých kulometů.
Pochopil jsem, že vás čeká hodně práce. Do jakého stavu byste to chtěli dát?
Pavlína Mattasová: Jsme realisté. Určitě to nebudeme dávat do původního stavu, to prakticky ani nejde. Ale chtěli bychom to dát do stavu, abychom tam někoho mohli provést, někomu to ukázat. Potřebujeme dohledat nějaké informace, čím to bylo zničeno, abychom případně o tom mohli lidem povídat. Abychom znali jeho historii. Ten objekt také několik let sloužil jako místní skládka. Takže teď nás čeká opravdu spousta práce, ten terén i samotný objekt nějakým způsobem vyklidit. Na 24. září plánujeme takový malý den otevřených dveří spojený s brigádou. Kdyby se chtěl kdykoliv za námi přijet podívat, tak určitě může.
Vy máte ještě jednoho mladšího syna. Nebojíte se, s čím přijde on?
Pavlína Mattasová: Tak ten už s tím dokonce přišel. Řekl, že až mu bude 18 let, tak si pořídí řopík. Tak nevím, jestli další objekt projde. Ale on to bere jako investici.
Objekt N-S 93a v Pavlišově na Náchodsku nám představili jeho majitelé Pavlína a David Mattasovi. Hodně štěstí, držím vám palce.
Související
-
Víte, kolik korun stál na začátku druhé světové války ruční granát? Stejně jako dámské lodičky
Objekty Běloveského pevnostního skanzenu jsou během prázdnin otevřené každý den. V pěchotním srubu Lom si navíc můžete prohlédnout novou expozici platidel.
-
David Beneš vyrábí kovový nábytek do bunkrů československého opevnění. Věci, které už nejsou
Na turistickou sezonu se připravují nejen velká historická místa, ale i ta menší. Platí to také o objektech československého opevnění, o které se starají skupiny nadšenců.
-
Pevné zdi pevnosti Stachelberg, obra na úpatí Krkonoš, dovedou vyprávět i silné lidské příběhy
Pevnost Stachelberg je prý největší dělostřeleckou tvrzí v Čechách, je to v podstatě takový dvanáctipatrový panelák otočený do země. Naším průvodcem je Pavel Holzknecht.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
