Nejlepší nůž je ten, který je po ruce, když ho potřebujete. Nejhorší je tupý nůž, říká sběratel nožů

Co nás tedy v sobotu čeká, co jste připravili?
V sobotu nás čeká krásná výstava. Myslím si, že všichni, co přijdou, budou spokojeni. Protože se nám podařilo sehnat nožíře ze sedmi států. Bylo náročné je vybrat, každý nožíř musel zaslat prezentaci své práce a my jsme se rozhodovali, koho na výstavu pustíme. A podařilo se nám vybrat z těch, co se přihlásili, ty nejlepší.

Miroslav Rybář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Letos to bude už 12. ročník Hradeckého nože, takže velká tradice. Jak to vše před lety začalo?
Já jsem nože sbíral, ale už toho bylo tolik, že když jsme stavěli s manželkou dům, tak jsem prodal veškerou sbírku a za ty peníze jsme pořizovali materiál. Začínali jsme tak, že jsem jednou vzal batoh a jel jsem na výstavu do Prahy. Tam jsem zašel za každým nožířem a řekl jsem, že jsem nějaký ňouma z Hradce Králové a prosím vás, nepřišli byste vystavovat do Hradce? Někteří se usmáli, nicméně první výstava se podařila, přijelo tenkrát 17 nožířů.

Dnes mohu říct, že mám s nožíři nadstandardní vztahy. Oni jsou mistři svého oboru, umí spousta věcí, člověk jim musí závidět.
Miroslav Rybář, ředitel výstavy Hradecký nůž

Takže vy jste přemlouval kováře a nožíře, aby přijeli do Hradce Králové na výstavu.
Bylo náročné je přesvědčit, protože oni samozřejmě každému nevěří. Kdo začíná, musí je přesvědčit. A potom jim na výstavách musíte vytvořit servis tak, aby oni byli spokojeni, aby byli také spokojeni návštěvníci, aby vše klaplo na jedničku. Všechno je především o osobních vztazích. Dnes mohu říct, a jsem za to velmi vděčný, že mám s nožíři nadstandardní vztahy. Oni jsou mistři svého oboru, umí spousta věcí, člověk jim musí závidět. Protože kdo chce vyrábět nože, musí mít strašně moc znalostí.

Čtěte také

Pes je nejlepší, ale nůž nejstarší přítel člověka. Nádherný dar, co se dědí z otce na syna i vnuka

Na začátku jste tedy přemlouval vy nožíře, aby přijeli, a teď si vybíráte ty, kteří budou mít tu čest pod hlavičkou Hradeckého nože vystavovat.
Je to tak. Dnes, kdo chce u nás vystavovat, musí zaslat prezentaci své práce a na základě jejího posouzení, jestli se hodí na výstavu, jestli je nožíř opravdu šikovný, může návštěvníkům nabídnout krásné výrobky, my rozhodneme a jeho účast chválíme nebo zamítneme. Opravdu je to už tak, že si Hradec vybírá, na jedno výstavní místo máme dva zájemce. Letos budeme ukazovat nožíře ze 7 států na 80 stolech. Přihlásili se na poslední chvíli ještě zájemci z Rakouska a z Německa, ale já jsem je bohužel musel odmítnout, protože už nemáme místo. Ale budou tam nožíři z Arménie, Gruzie, Litvy, Polska, Ukrajiny, naši kamarádi ze Slovenska a samozřejmě ti nejlepších z Čech.

Na začátku jsem přemlouval nožíře, aby přijeli. Teď si vybíráme ty, kteří budou mít tu čest pod hlavičkou Hradeckého nože vystavovat.
Miroslav Rybář, ředitel výstavy Hradecký nůž

Kdo umí nejlépe udělat nůž? Švýcaři? Když si vzpomeneme na švýcarské nože.
To se nedá tak říct. Švýcarský nůž je samozřejmě famózní výrobek, Švýcaři to umí, je to kapesní nůž, nestojí tolik peněz, to znamená, že si ho může pořídit mnoho lidí. Nicméně já zůstanu na domácí scéně, mám tam zrovna dva nožíře, který patří mezi světovou elitu. To je pan Tesařík a pan Rusňák. Pak máme třeba Martina Vasilů ze Slovenska nebo mého výborného kamaráda Standu Mátlů, který dělá famózní kuchyňské nože. Věřím českým ručičkám. Říkám českým ručičkám, ale beru v potaz i slovenské nožíře.

Čtěte také

S noži se pojí stará pověra, neměl by být darován za nic. Buď za něco oplátkou, nebo aspoň za korunu

Pamatuji si, že když jste byl malý kluk, tak ve vás dědeček zažehl tuhle vášeň pro nože.
Byl to opravdu můj děda Karel Kuřátko. To byl takový univerzální člověk, který pracoval pro spoustu lidí, vyráběl nože, ze srnčích pacek dělal střenku a čepel byla z pilky. To musel mít každý zálesák. Postupem času, jak jsem se vyučil strojním zámečníkem, tak jsem zjistil, že si můžu sám vyrobit nůž. Takže jsem je vyráběl pro spoustu kamarádů. A impuls k výstavě nožů přišel od mé úžasné ženy. A potom to byla samozřejmě chlapská lenost, protože lenost já považuji za stabilizační prvek. Každý chlap dělá věci tak, aby dosáhl výsledku s co nejmenší námahou. Tak jsem si řekl, proč bych jezdil po výstavách, když můžu výstavu udělat doma. Proč budu jezdit za nožíři, já si je pozvu.

Chlapskou lenost považuji za stabilizační prvek. Každý chlap dělá věci tak, aby dosáhl výsledku s co nejmenší námahou.
Miroslav Rybář, ředitel výstavy Hradecký nůž

Jaké nože by měl mít člověk doma? A jak se o ně správně starat, aby co nejdéle vydržely?
To je velmi složitá otázka, jaké mít doma nože. Nejlepší nůž je ten, který zrovna máte po ruce, když ho potřebujete. To znamená, doma to jsou kuchyňské nože a samozřejmě ten, kdo jezdí do přírody, tak si může vybrat lovecký nůž. Sběratelé nože sbírají, mají jich stovky, opravdu v té sbírce mají majetek a jsou moc šťastní vždy, když koupí něco pěkného. Pro běžné používání je zavírací nůž, protože dnes je i legislativa taková, že těžko budete po městě chodit mezi lidmi s velkým nožem. Zavírací nůž je v kapse a nikoho neobtěžuje.

A to broušení?
Pokud to neumíte, svěřte to odborníkům. Já třeba brousím nože pro mnoho lidí, koupil jsem na to diamantovou soupravu. Ale i ten diamant se časem obrousí, takže musím neustále kupovat nové a nové. Ale i pro laika dnes existuje spousta pomůcek. Ale kdo brousit neumí, tak by to měl nechat na nožíři. Výhodou naší výstavy také je, že každý nožíř, který vám prodá svůj výrobek, tak vám také umožní si u něj nůž nabrousit. Protože nejhorší je tupý nůž.

Miroslav Rybář ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naším hostem byl sběratel a ředitel výstavy Hradecký nůž Miroslav Rybář. Děkuji za rozhovor.