Nejdřív se musíte naučit brzdit. To je základ, směje se skibobová mistryně světa

3. červen 2019 11:35

Stanislava Preclíková, mistryně světa ve skibobech, je dnes hostem ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové. A přišla v dobré náladě. 

Já se hned na úvod přiznám, já jsem si myslela, že závodíte v takové té raketě a on to je bob.
Ano, to jsou boby.

A vy máte, když to řeknu lidově, kolo na sníh.
Ano, dá se to tak říct. Je to vlastně kolo s lyžemi, když to řekneme hodně lidově.

Takže čtyři lyže, dvě na onom takzvaném kole a dvě kratinké máte na nohou.
Přesně tak.

Pavla Kindernayová a Stanislava Preclíková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Letos jste ovládla Mistrovství světa v Rakousku, vyhrála jste slalom.
Ano.

Musíme dodat, že Češi zářili celý šampionát, vyhráli všech osm disciplín. To jsme byli vždy ve skibobech tak úspěšní?
Skiboby se dají považovat za nejúspěšnější neolympijský sport v České republice už po mnoho let. Čeští skibobisté jsou velice úspěšní.

Když na to dohlíží rodiče, tak dětem svůj skibob klidně půjčím. Budu ráda, když se k nám nějací malí závodníci připojí.
Stanislava Preclíková, mistryně světa ve skibobech

Škoda, že to není olympijský sport.
To je veliká škoda.

Je nějaká šance, že by se závody ve skibobech dostaly na zimní olympijské hry?
Bohužel, nevypadá to, že bychom se v brzké době měli stát olympijským sportem.

Oni se bojí, že bychom těch medailí měli možná příliš.
To bude určitě ten hlavní důvod. (smích)

Muzeum zim. sportů Emericha Ratha, skiboby

Každopádně díky úspěchům na skibobu jste se stala i sportovcem Královehradeckého kraje. Obsadila jste druhé místo v této prestižní anketě. Před vámi byl jen mistr volantu Jan Kopecký. Čekala jste takový úspěch?
Ne, že bych ho úplně čekala, ale každopádně jsem z něj měla ohromnou radost. Protože si myslím, že každého sportovce potěší, když někdo ocení jeho úspěchy a jeho námahu, kterou do toho sportu vkládá.

Vy jste velmi úspěšnou sportovkyní. Kolik máte medailí? Dá se to odhadnout? Vy už to asi ani nemáte kam dávat.
Opřímně musím říct, že už musím vymýšlet, kam s těmi poháry a medailemi. Tomuto sportu se věnuji už 19 let a za ty roky jsem nasbírala tedy spoustu pohárů a medailí. Je toho opravdu hodně.

Máte na ně speciální vitrínu nebo po stěnách visí medaile a diplomy?
Udělala jsem to tak, že medaile a poháry, kterých si cením za skibobovou kariéru nejvíc, jsem vystavila pěkně v obýváku a některé ostatní mám u rodičů, u trenéra, nebo v jiných pokojích. Mám to tak všude rozházené.

Sportovec roku, cena od kraje, ta má čestné místo?
Ano, ta tam má místo hnedka vedle medaile z posledního šampionátu.

Stále jezdíte za klub v Dobrušce?
Ano, přesně tak, Skibob klub Dobruška.

Proč jste si vybrala skiboby a ne lyže?
Já jsem vlastně na skibobu začala jezdit dříve než na lyžích. Upřímně, myslím si, že na lyžích mi to úplně tak nejde, to se přiznám. Jak jsem tedy sedla poprvé na skibob, tak už celou zimní sezónu věnuji jen tomuto sportu. Na lyže se dostane jen, když si chce člověk trošičku odpočinout. Se skibobem začala u nás v rodině jezdit moje starší sestra a starší bratr. Oni tedy potom skončili a já jediná jsem u toho zůstala.

Mám informaci, že skiboby se začaly objevovat v průběhu 19. století a patentovat si je nechal americký vynálezce Stevens v roce 1891. První veřejný závod se uskutečnil roku 1914 u nás v Liberci. Řekněte, jakou rychlostí jedete po svahu? Počítá se to?
U nás na závodech rychlost nepočítáme, ale někdy jsou i měřené úseky. Vím, že se to i zkoušelo při těch rychlostních disciplínách. Tuším, že to bylo i kolem 90, 100 kilometrů za hodinu.

To tedy už nezní moc bezpečně. Posadila byste dítě na skiboby?
Teď začala jezdit moje nejmladší sestra, které je 9 let, ale samozřejmě, musí se začínat opatrně, nemůžete hned děti posadit a rovnou hurá z kopce dolů. Všeho s mírou. První je, že je musíte naučit brzdit. To je základ všeho. A potom postupně všechno.

Brzdit a ještě si tak vzpomínám třeba na bruslích, že se učí vstávat po pádu. Tady těch pádů snad tolik není?
Také bývají.

Skiboby jsou takový netradiční zimní sport. To znamená, že v létě máte volno?
V létě sice máme volno od závodů, ale je potřeba pořád udržovat fyzickou kondici v nějakém chodu.

Běháte, plavete?
Neběhám, to se přiznám, že zrovna není úplně můj šálek kávy. Ale snažím se jezdit na kolečkových bruslích. To mě velice baví, horolezectví mě baví, hraji badminton, snažím se dělat různorodé sporty. Ne, že bych šla do posilovny a tam dřela s činkami.

Možná také šetříte kolena či zápěstí. Co ve vašem sportu dostává nejvíc zabrat? V souvislosti s lyžováním se právě mluví o kloubech. Vy to máte méně náročné na skibobu?
Na skibobu se sice sedí, ale je to velká zátěž na kyčle, protože sice sedíte, ale snažíte se mít nohy pořád nahoře. Takže dostávají zabrat kyčle, také kolena a ramena. Zápěstí se dá říct, že také.

Muzeum zim. sportů Emericha Ratha, skibob 1937

Nějaký úraz jste už také měla?
Naštěstí musím zaklepat, že nic vážného.

Co je podle vás na tomto sportu nejpřitažlivější? Proč se ráda vracíte na svah?
Na tomto sportu mě hrozně moc baví to, že je takový netradiční. Lyžařů je hrozná spousta, snowboardistů také, ale skibobistů zase tolik není. A myslím si, že je to velice hezký sport na pohled pro diváky, když se přijdou na kopec podívat.

A chodí diváci? Máte nějakou fanouškovskou základnu?
Úplně bych neřekla fanouškovskou základnu, to je spíš základna rodičů a příbuzných. Ale určitě tam diváci také chodí.

Vzhledem k tomu, jak jste úspěšní, by si skibob určitě zasloužil větší pozornost. Řekněte, zkoušela jste i nějaké blbiny, když to řeknu laicky, na onom sněžném kole?
Myslím, že každý skibobista, když byl mladší, tak si vyzkoušel třeba skákat na skokáncích, ne na můstcích, ale jakoby na skokách.

Historické skiboby v Deštném

Nějaké saltíčko?
Saltíčko to úplně nebylo, já jsem byla ráda, že jsem skočila jen tak sama od sebe, ale blbiny byly.

Lyžování má freestyle, tak mě v té souvislosti napadá, jestli je něco takového i u skibobu?
Feestyl úplně není. Vím, že kluci na Deštné v Orlických horách, tam se konají závody, na skibobech také skákali na těch skokách a i otočky o 360 stupňů zkoušeli. A myslím, že jim to vyšlo.

České děti stále méně sportují. V Deštném v Orlických horách to chtějí napravit

České děti stále méně sportují. Škola v Deštném v Orlických horách to chce napravit

Podle odborníků české děti stále méně sportují. Negativní trend se pokouší zvrátit Ministerstvo školství testovacím programem Hodina pohybu navíc. 3. hodinu tělocviku v týdnu přidala dětem v rámci školní družiny i Základní Škola v Deštném v Orlických horách.

Kolik vám je roků?
Je mi 26 let.

Stále jste mladá. Myslím, že můžete ještě zkoušet. Co vybavení na skibob, určitě není nejlevnější?
Skiboby máme vyfasované od klubu. Takže si je nemusíme kupovat. Ale samozřejmě lyže na skibobu, ty se lámou docela často, když to tak řeknu. Závodník musí mít těch párů na sezonu hodně. A ty si pořizujeme vlastní.

A jsou to výrobky z Česka?
Teď používáme českého výrobce, skoro všichni.

Nestalo se vám, že přišla nějaká maminka a prosila, jestli byste skibob jejímu dítku nepůjčili, že by si to rádo zkusilo?
Občas se to stává. Tak je půjčím, samozřejmě. Když na to dohlížejí rodiče a my také, tak v tom nevidím vůbec problém. My budeme jedině rádi, když se k nám nějací malí závodníci připojí.

Máte nějakého svého servismana? Kdo se vám stará před závody o skluznice? Nebo jste na všechno sama?
Zzájemně si všichni pomáháme.

Pavla Kindernayová a Stanislava Preclíková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Mistryně světa se o své skluznice stará sama. Po těch letech možná sama nejlépe víte, co vaše sněžné kolo potřebuje. My vám samozřejmě držíme palce, aby se vám dále dařilo, abyste v počtu vyhraných šampionátu dohnala třeba i Alenu Housovou, která získala 30 titulů mistryně světa a 10krát vyhrála Světový pohár. Je to váš vzor?
Musím říct ano, protože já jsem s Alenou také ještě chvíli jezdila. Ona skončila vlastně kvůli mateřské. Byla jsem moc ráda za to, že jsem s ní mohla trávit čas a získat od ní nějaké zkušenosti. Bylo to moc fajn.

A jít v jejích šlépějích.
Přesně tak.

Mistryně světa na skibobu Stanislava Preclíková byla naším hostem. Ještě jednou hodně štěstí, mějte se hezky.
Děkuji moc, na shledanou.

Spustit audio

Související