Nastal čas třešní. Jánovek, Vítovek nebo Márinek

I planý ovocný strom má své místo v krajině. Své o tom vědí v Krkonoších. Například po loukách a na svazích národního přírodního parku jsou plody ovocných stromů často potravou také pro vzácné druhy ptáků. 

A tak se teď vypravíme za Márinkami nebo Vítovkami. Lída Harčariková a Jakub Fišera, odborní pracovníci Správy Krkonošského národního parku. V zahradě augustiniánského kláštera ve Vrchlabí býval sad. Jeho tradici teď obnovili a jsou tam dokonce i některé vzácné třešně.

„Máme tady několik starých odrůd, které byly nalezeny u horských chalup. Častější jsou krajové a místní názvy těchto odrůd. Třeba na Hořicku se říká chrupce pumra. A ta jména odrůd jsou velmi často dávána podle času zrání.“

„Když třešně zrají kolem svatého Jána, tak to jsou Jánovky. Potom jsou také Márinky a moje babička dávala do buchet Vítovky. Na jídlo je to drobnější plod třešní, ale do buchet a povidel byly skvělé, to byste si pochutnali.“

„Vždy si vzpomínám, že v mé rodné vsi paní Šmucrová, ačkoliv měla na zahradě velikánský sad švestek, si chodila pro košíček třešní, aby měla do pouťových koláčů třešňová povidla. Protože jsou zkrátka lepší,“ usmívá se Lída Harčariková.

Horáci si třešní cenili nejméně tak jako jablek. Dokonce i tehdy, když to byly ptáčnice, tedy třešně plané. Jakube, na Strážném máte za sebou velký kus třešňové práce. „Ano, ošetření památné třešně na jižním úbočí kopce Vápenice. Je to velikánský strom, přes 100 let starý.“

Lído, víte, jaká je to třešeň? „Je to ptáčnice. Planá, ale krásná.“

„Silně v posledních letech prosychala. Proto, aby se nerozlomila, tak jsme jí větve odlehčili a bude na tom místě snad ještě pár let růst. Ale abychom měli do budoucna zajištěnou následnou generaci třešní na tomto kopci, tak jsme zde vysázeli čtveřici nových, mladých třešní starých odrůd, které nám napěstovali ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu ovocnářském v Holovousích, kde genofond třešní mají obrovský,“ dodává Jakub Fišera.

Spustit audio

Související