Napoleon byl člověk obdivuhodný, i když rozporuplný, říká člen Světové napoleonské asociace
Hostem Českého rozhlasu Hradec Králové je dnes doc. PhDr. Jaromír Kovárník, CSc. z Katedry archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové, který se stal nedávno členem mezinárodní napoleonské asociace se sídlem v kanadském Torontu.
Pane docente, gratulujeme nejdříve k členství v organizaci vědců a odborníků na císaře Napoleona, když to tak řeknu. Jak významné je pro vás toto ocenění?
Samozřejmě jako každého člověka takové ocenění potěší, potěšilo i mě. Ale nevnímám to zase až tak jako nejdůležitější záležitost, ale potěšilo to.
Jde tedy, jak jsem říkal, o společenství vědců a expertů, kteří se zabývají Napoleonem a jeho životem?
Ano, máte pravdu, je to tak. Jsou tam samozřejmě jak akademici, to znamená přímo specialisté, kteří se zabývají historií napoleonských válek v Evropě a jejich dopadem, tak jsou tam i další odborníci, například z oblasti vojenství. Musím říct, že jsou tam například i generálové a plukovníci armády USA, Francie, případně Německa, Rakouska a dalších zemí. A navíc je to taková demokratická společnost, protože se mohou stát jejími členy i jiní významní badatelé, kteří se touto tematikou zabývají.
Včetně vás. Vy jste archeolog. Tak jak jste se vlastně dostal k Napoleonovi?
Je to jednoduchá historie. Je to opět přes můj hlavní obor, moje zaměření a to je archeologie. A to díky tomu, že jsem objevil šest hromadných hrobů, což je taková poměrně velká rarita, co se týká napoleonských válek, z bitvy u Znojma z roku 1809 právě na jižním předměstí města.
O Napoleona jste se ale jako o velkou osobnost našich evropských dějin zajímal jistě už předtím.
Ano, samozřejmě jsem se zajímal. Nebo musel jsem se zajímat o tuto osobnost, protože jsem absolvent ještě studia světových dějin a československých dějin na brněnské univerzitě. Tedy to bylo i mou povinností v rámci studia. Mám vystudované obory archeologie a historie, ale archeologií se zabývám profesionálně.
Když vaši práci ocení členstvím v organizaci vědců a odborníků na císaře Napoleona, tak to samozřejmě potěší.
doc. PhDr. Jaromír Kovárník, CSc., archeolog, člen International Napoleonic Society
Mezi archeology je údajně postava Napoleona velice ceněná, protože díky jeho tažením do Egypta se podařilo uskutečnit několik významných archeologických objevů. Například objev tzv. Rosettské desky?
Ano, je to tak. Ono to samotné Napoleonovo tažení do Egypta nebylo až tak úspěšné, ale co se týká památek, tak ano. Protože vzpomeňme Louvre a další muzea. To znamená, spousta památek, což nebylo správné, bylo objeveno a odvezeno do Francie, případně i do jiných zemí a je dodnes chloubou sbírek světových muzeí. A slavná Rosettská deska a samozřejmě jméno Champolliona. To představuje známý nápis v několika jazycích, kde se Champollionovi navíc podařilo rozluštit hieroglyfické písmo.
Probíráte také s kolegy v asociaci, jaký byl Napoleon člověk? Jaké měl povahové a charakterové vlastnosti?
Samozřejmě, jsou tam přímo odborníci, kteří se zabývají výlučně osobou císaře Napoleona. Jeho osobnost mají rozebranou, můžeme říci, do detailu. V každém případě se na něj musíme dívat tak, že to byl svým způsobem člověk obdivuhodný, i když rozporuplný. To znamená, byl to na jednu stranu člověk, který učinil pokrok, co se týká politiky a rozvinutí občanské společnosti ve Francii. O to se zasloužil, ač tedy vytvořil císařství. Byl u toho, když se bortilo království Ludvíka 16. Byl členem spolku jakobínů, radikálních revolucionářů, což mu potom bylo trochu vyčítáno v roce 1794, kdy vznikl Konvent. Potom vlastně začíná jeho hvězdná kariéra, která začala jmenováním do generálské hodnosti v roce 1793, kdy zvítězil a dobyl pevnost Toulon.
Vraťme se pane docente k oné bitvě u Znojma v roce 1809. Je pravdou, že není tolik známá jako ta slavkovská z roku 1805, kterou asi všichni známe.
Ano, bitva u Austerlitz, u Slavkova, bitva tří císařů, je známá, je to legendární záležitost, která se i traduje mezi obyvatelstvem na Moravě a nejen tam. Ovšem i bitva u Znojma je velice důležitá. Bitva u Slavkova probíhala v rámci tzv. třetí protinapoleonské koalice a tato bitva u Znojma byla vyvrcholením tzv. páté protinapoleonské koalice. To bylo tehdy asi tak, situaci Napoleon jako ambiciózní člověk rozehrál skutečně v celoevropském měřítku. Šlo mu mimo jiné o to, aby dosadil na trůn ve Španělsku svého bratra Josefa místo posledního Bourbona Karla IV., a proto tam soustředil určitou část své tzv. velké armády. A jeho odpůrce císař František I. rakouský usoudil, že když Napoleon rozdělil vojenské síly do Španělska a ve Francii, tak je to vhodná doba k jeho porážce. Proto vytáhl se svým vojskem, kterému velel nejzkušenější rakouský vojevůdce, a to byl shodou okolností jeho mladší bratr arcivévoda Karel, do Bavorska. Překročili řeku Inn v dubnu 1809 a dobyli Mnichov. Když to zjistil Napoleon, vysílá proti rakouským vojskům své sbory. Došlo k velkým bitvám v Dolním Bavorsku, kde nastala velká porážka Rakušanů. Pak Napoleon pokračuje ve vítězném tažení podél toku řeky Dunaje až k Vídni. Vídeň padá 13. května 1809 téměř bez bojů. Ovšem nedošlo k totální porážce rakouského vojska, o což Napoleonovi šlo. Jemu uniká se svým vojskem velitel arcivévoda Karel. Neměl tušení, kde se zrovna nachází, a proto podnikal kroky k tomu, aby jej našel a vyvolal nové vojenské střetnutí, které by bylo v podstatě finální.
A ono vojenské střetnutí se odehrálo u Znojma?
A to se odehrálo pak nedaleko Vídně, byly to dvě bitvy, které následovaly ještě v měsíci květnu. 21. května se přesouvá s velkou armádou v počtu asi 134 tisíc a velkého počtu děl z pravého břehu řeky Dunaje na levý břeh severovýchodně od Vídně. Jde o známé bitvy u Aspern a Esslingu. Tam na něj právě čekal se svým vojskem arcivévoda Karel a tam Napoleona porazil. Ovšem arcivévoda Karel zaváhal a neporazil Napoleona nějakým výrazným způsobem. Toho Napoleon využil a jako cílevědomý člověk, vracíme se opět k jeho charakteru, tak po dobu šesti týdnů usilovně pracoval na tom, aby se připravil na rozhodující bitvu a skutečně se mu to podařilo. Protože jinak by ztratil renomé, šlo v podstatě o jeho první porážku v bitvě u Aspern a u Esslingu. A potom došlo k bitvě ve dnech 5. a 6. července u Wagramu. A tam se mu podařilo dobýt velké vítězství nad rakouskými vojsky. Ale rakouská armáda opět uniká. Dobrý vojevůdce bratr císaře Františka arcivévoda Karel podnikl manévr s tím, že naznačoval ústup se svým vojskem směrem k Olomouci, kde byla velká rakouská pevnost. Ovšem průzkum francouzské armády zjistil, že nejde k Olomouci, to znamená směrem na Mikulov, ale že se odchyluje a jde od Vídně směrem na Hollabrunn, Znojmo. Chce pravděpodobně svou armádu zachránit někde v české kotlině.
U Znojma tedy došlo k rozhodující bitvě?
Bitva trvala dva dny, odehrála se 10. a 11. července u Znojma, a skončila vítězstvím Napoleonových vojsk nad Rakouskem. Rakouská armáda byla tenkrát složená především z Čechů, Moravanů a Slezanů. Takže my jsme tam tenkrát padli.
A vy jste tam potom v roce 2014, kdy se zkoumaly válečné hroby, našli spoustu zajímavých věcí. Ale o tom všem si budeme muset popovídat, pane docente, až někdy příště. Ještě jednou gratulujeme k vašemu členství ve Světové napoleonské asociaci, protože jak jsme slyšeli, tak si to opravdu zasloužíte. Víte toho o Napoleonovi opravdu hodně. Moc děkuji a na shledanou.
Děkuji, na shledanou.
Související
-
Jako kluk přečetl všechny Štorchovy knížky. A zrodila se láska k experimentální archeologii
Docent Radomír Tichý si umí plnit klukovské sny. Jedním z nich bylo určitě stát se archeologem. A dalším splněným snem je Centrum experimentální archeologie ve Všestarech,.
-
Malého kluka okouzlil starověk a stal se egyptologem. Český Indiana Jones ve slušivém klobouku
Česká egyptologie si připomíná rovných 100 let velkých úspěchů a objevů. Roku 1919 se historie starověké civilizace na Nilu začala přednášet na Univerzitě Karlově v Praze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
