Náchodské muzeum má fantastickou sbírku secesních vějířů, jakými se mohla ovívat i císařovna Sissi

19. srpen 2022

Letošní léto je pro vějíře jako stvořené. Možná se v poslední době na ně už díváme jako na dávno zastaralý dámský módní doplněk, ale Barbora Libřická, kurátorka výstavy Rafinovaná krása vějířů, kterou můžete vidět v Broučkově domě na Masarykově náměstí v Náchodě, vás přesvědčí o tom, že vějíře nebyly zdaleka jen výsadou dam. 

Je pravda, že i pánové se v historii ovívali pomocí vějířů?
Šlo především o záležitost Dálného východu, ale právě tam byly vějíře spíše výsadou mužů. I podle postavení ve společnosti se vějíře nosily a byly také různé typy vějířů.

Barbora Libřická ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Můžeme vůbec vystopovat v historii počátky a kde se vůbec vějíře vzaly?
První zobrazení vějířů se datuje už 3 000 let před naším letopočtem do Egypta, kde je zobrazena a potom i popsána funkce "Nosiče vějíře". Jedná se o ceremoniální vějíř a neměl podobu, jak si vějíře představíme dnes, ony skládací. Byl to vějíř na dlouhé rukojeti, na tyči, kterým oni ovívali panovníka. Byl metr až dva dlouhý s takovou kruhovou výsečí a byl většinou doplněn péřovým listem. U této funkce "Nosiče vějíře" je zajímavé, že bychom si je představili spíše jako otroky, ale naopak, byla to velmi prestižní funkce. Tedy byli to většinou levobočci faraona, princové nebo generálové. Zkrátka poměrně vysoká funkce.

Existuje i vějířová mluva. Rychle se ovívat znamená velmi tě miluji. Přiložení vějíře na pravou tvář znamená ano, na levou potom ne.
Barbora Libřická, kurátorka výstavy Rafinovaná krása vějířů v Náchodě

Nemohl se jen tak někdo stát "Nosičem vějíře".
Ano, "Nosič vějíře" se pohyboval v blízkosti faraona, takže ve výsledku dávalo celkem smysl, že mu panovník musel velmi důvěřovat.

A kde se vzaly ony menší skládací vějíře, které už známe?
Ty se dostaly do Evropy z Dálného východu. První skládací vějíře jsou doloženy v Japonsku a do Evropy se dostaly na počátku 16. století. Je takové teorie, jak k tomu došlo. Údajně mořeplavci přivezli tyto skládací vějíře do Lisabonu a první evropské vějíře jsou tedy z Portugalska. Do Francie se pak dostaly díky sňatku Kateřiny Medicejské.

Čtěte také

Jak jste se k vějířům dostala vy?
V náchodském muzeu mám na starosti sbírky textilu, ale k vějířům jsem se dostala až posléze. A bylo to spíše z toho důvodu, že v covidovém období jsme si měli zvolit i nějakou práci na doma, která by se dala domů přenést. A právě vějíře jsou celkem snadno přenositelné a pro práci doma vhodné. Byla jsem také v kontaktu s paní Kotorovou z plzeňského muzea, díky ní jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací. A čím víc jsem se o vějířích dozvídala, tím víc mně přišly zajímavé. Nejdříve jsem je měla spojené především s doplňkem garderoby dam, ale zjistila jsem, že vějíř je unikátní a ideální zástupce užitného umění, protože na něm naleznete spoustu umělecké lidské činnosti. Je tam řezbářská práce, zlatnická i malba na těch jeho listech.

Kolik vějířů vůbec můžeme na výstavě v Náchodě vidět?
Na výstavě můžete zhlédnout až 70 vějířů plus ještě nějaké další předměty, jako jsou rukavičky nebo etuje na uložení vějířů. Ne všechny jsou naše, máme asi čtyři kousky zapůjčené z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě. Ve sbírce máme v Náchodě něco málo přes 70 vějířů, ale ne všechny jsou vhodné k vystavení.

Čtěte také

Co se na vějířích nejčastěji pokazí? Poláme se?
Povedlo se nám získat dotaci Ministerstva kultury a nechali jsme zrestaurovat soubor 14 secesních vějířů. Většina z nich měla textilní list, takže na nich nejvíc trpěla ona textilie, která je ve většině případů hedvábná, takže ty sklady látce nesvědčí. Proto jsou nyní vějíře uchovávány v rozloženém stavu ve speciálních krabicích z nekyselého papíru, aby už nedocházelo k lomům na látce.

Při té příležitosti jste vytvořili i úžasný katalog vějířů.
Řekla bych, že naše sbírka je zajímavá tím, že máme velký soubor secesních vějířů. Ale kdybych měla zmínit nějaký jeden ze zajímavějších kousků, tak to je skládací vějíř s koženým listem.

Unikátní vějíř s koženým listem

Už samotný ten materiál je zajímavý, ale je na něm ještě vyobrazení zpěvných ptáků. Máme ho ve sbírce, je signovaný a vyrobený firmou, která měla v 19. století ve Vídni obchod s galanterním zbožím a mimo jiné vyráběla vějíře a honosila se titulem dvorního dodavatele pro vídeňský dvůr. Jejími vějíři se ovívala třeba i císařovna Sissi, Alžběta Bavorská. Bohužel, my zrovna k tomuto kousku nemáme doložený původ, jak se do náchodské sbírky dostal. Myslím si, že pravý vějíř císařovny mají ve Vídni.

Čtěte také

Zajímavá je také takzvaná vějířová květomluva, říkám to správně?
O vějířové mluvě nebo květomluvě se hovoří proto, že na vějířích z konce 19. století byly zobrazeny často květiny plus nějaký hmyz. A údajně dámy a pánové mezi sebou tímto způsobem i komunikovali. V 19. století vznikl ve Francii i leták jistého obchodního domu, kde byla zmíněna tato vějířová mluva, ale jednalo se spíše o marketingový tah, který měl zvýšit prodej vějířů.

Dáma také mohla určitým gestem muži něco naznačit. Rozevření a rychlé sklapnutí vějíře třeba prý znamenalo, že je žena rozzlobená. Nebo když žena vějíř upustila, potom to znamenalo, že se chce s mužem sejít o samotě.
Je to tak. Existuje dokonce i takový slovníček, kde je vše vysvětleno. Třeba, rychle se ovívat vějířem znamená velmi tě miluji. Potom dotýkat se pootevřeným vějířem rtů znamená smíš mne políbit. Takže ano, bylo to romantické. Přiložení vějíře na pravou tvář znamená ano, na levou potom ne.

Do kdy bude výstava v Náchodě otevřena?
Původně jsme plánovali výstavu zpřístupnit do 2. října, nyní bude prodloužena až do 23. října, protože jsme ještě k dernisáži výstavy připravili burleskní představení, které se bude konat v restauraci náchodského Beránku.

Jakub Schmidt a Barbora Libřická ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Tak je přijeďte podívat na výstavu Rafinovaná krása vějířů v Broučkově domě na Masarykově náměstí v Náchodě. Zve vás kurátorka Barbora Libřická.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související