Na zámku v Hrotovicích najdete Muzeum mobilních telefonů. Jsou jich tam vystavené tři stovky

23. říjen 2022

Mobilní telefon je v dnešní době samozřejmou věcí denní potřeby. Není to ale tak dávno, kdy byla taková věc nedostupná, pro mnohé nepotřebná, a lidé ji používali jen ze zvědavosti. Nebo proto, že si ji mohli dovolit. A protože třicet let jsou pro dnešní technické vychytávky doslova věky, vzniklo na zámku v Hrotovicích na Vysočině dokonce Muzeum mobilních telefonů.

A jaký byl vůbec první telefon v celé sbírce? „Konkrétně to byla Nokia 5110, na té asi všichni začínali,“ vzpomíná sběratel Zdeněk Lukavec s tím, že zná lidi, kteří tento přístroj používají dodnes. „Dají se do něj dokonce koupit baterky, jsou to čínské náhražky,“ dodává. Dnes má ve sbírce přibližně šest set telefonů. Tři stovky těch nejlepších vystavuje na hrotovickém zámku.

Je třeba říct, že všechny mobilní telefony v expozici jsou funkční. Platí to i o nejstarším přístroji ve sbírce. Jde o Dancal 7025. „Je to telefon, ze kterého byl uskutečněn první oficiální hovor v tehdejším Československu,“ říká Zdeněk Lukavec. Starý „mobil“ přitom váží sedm kilogramů a vydržel fungovat nejvýš čtyřicet minut na jedno plné nabití. „Pořizovací náklady toho telefonu byly sto tisíc,“ dodává. Tento přístroj už bohužel nejde připojit do mobilní sítě, je ale možné ho použít jako vysílačku.

Ve sbírce Zdeňka Lukavce jsou i telefony z limitovaných sérií. Mezi největší rarity patří Motorola D460 z edice pro olympijské hry v Atlantě z roku 1996. „Majitel mi ho sám dovezl s tím, že jeho zdravotní stav je vážný, a chtěl, aby ten telefon dělal radost lidem, kteří muzeum navštíví,“ říká sběratel.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová