Na vesnicích ubývají typické malé hostince. Přitom hospoda bývá i klubovnou nebo kulturním sálem

I pro kraj v Podkrkonoší platí, že někde pomoc obce funguje, ale i tak je stále hodně míst, kde jsou bývalé hospody zavřené. Trend potvrzují statistiky vypracované velkými pivovary. Kde se podařilo venkovské hospody zachránit a kde stále visí cedule zavřeno? Situaci zjišťovala reportérka Kateřina Kohoutová.

Čtěte také

Venkovské hospody jsou často jediným místem, kde se místní ve velkém a pravidelně potkávají

„Stávající provozovatel po 9 letech končí. Máme zveřejněný záměr o pronájmu pohostinství, ale bohužel se nám dosud žádný nový zájemce nepřihlásil,“ vysvětluje nezávislá starostka Levínské Olešnice Zdeňka Nosková.

Vedení obce usiluje o zachování provozu hospody. „Kdyby někdo projevil zájem, jsme ochotní jednat o výši nájmu a dalších podmínkách spolupráce.“

V této vesnice tedy zatím provozovatele pohostinství marně hledají, v Pilníkově se naopak zadařilo. Číšník Jaroslav Rudavský obsluhuje první zákazníky v tamní restauraci. „My chodíme na 11 hodinu, to je pro nás ideální. Je to fajn, že tady hospoda je, ušetří mi to spoustu práce. Mám tak čas na domácnost i zahradu,“ říká paní Jana.

Čtěte také

Správná vesnice má mít kostel, hospodu a školu

Mezitím usedají ke stolům další zákazníci. „Máme stálou klientelu. Chodí lidé často ve stejnou hodinu a sedají se ke stejným stolům. Vracejí se k nám,“ pochvaluje provoz restaurace číšník.

Přestože každý den připravují pět druhů jídel, podle kuchaře Romana Cílera je zapotřebí vařit úsporně. „Vaříme méně porcí, ale raději častěji. Třeba v průběhu dne se dováří, aby nám prostě jídlo nezbývalo.“

„Odjakživa, historicky, v každé vesnici se všechny důležité věci odehrávaly a rozhodovaly právě v hospodě,“ tvrdí nezávislý starosta Pilníkova Josef Červený. Proto radnice neváhala do rekonstrukce a vybavení objektu investovat statisíce korun.

Čtěte také

Vernéřovická hospoda je výjimečná. Těžko se v ní domluvíte česky a navzájem si nerozumí ani personál

Podobným způsobem se snažila zachránit a také zachránila restauraci obec Strážné v Krkonoších. „Pošta, obchod a restaurace, to je v obci vždy to nejdůležitější,“ potvrzuje nezávislý starosta Tomáš Grégr.

Ten také, než obec sehnala provozovatele, často v restauraci sám vypomáhal. „Bylo to hodně náročné zejména na personál a samozřejmě také na to, aby to mělo nějaký ekonomický výsledek. Provoz té restaurace,“ vzpomíná starosta.

Nejvíc zákazníků přichází v turistické sezónně, a to jak v zimě, tak i v létě. V mezidobí je provoz závislý zejména na místních občanech.