Na úpatí Krkonoš dříve dýmaly nejen dřevěné, ale i kamenné milíře! Povíme si o nich v Hrabačově

14. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tradiční milíř je dnes už jen muzejní záležitost

Dřevěné uhlí z krkonošských milířů proslulo svou kvalitou už ve středověku - a to nejen v místních železárnách. V polovině 19. století ale na tajemném kopci Hamrsku u Hrabačova hořely i milíře kamenné! Téměř neznámou kapitolu dobývání Krkonoš, otevřeli na břehu řeky Jizerky geograf Vlastimil Pilous a redaktorka Eliška Pilařová.

Za námi je silnice na Horní Štěpanice, před námi skoro zamrzlá Jizerka, jdou z ní páry, jak je vidět, voda je dnes teplejší než vzduch. Břehy jsou zapadané a tam jsou i zbytky jezu.

Čtěte také

A naproti se kdysi těžil lupek.
„To je taková hodně tenká břidlice, ale dá se říct, že jde o takové poloviční uhlí. A právě v tomto úzkém, průlomovém údolí mezi Štěpanicemi a Hrabačovem můžeme dodnes ve svazích najít na několika místech pozůstatky starých lomů, kde se povrchově lupky těžily."

„Lupky se využívaly k tomu, že se z nich stavěly milíře. Ty se podpálily a vzhledem k tomu, že v tom byl poměrně vysoký obsah živičných látek, tak už potom dál hořely úplně samostatně. A popel, protože měl velký obsah draselných a fosforečných látek, se používal v 18. století jako hnojivo."

„Výsledný produkt byl často takový hrudkovitý, takže se potom dál roztloukal cepy a prodával se sedlákům, kteří ním hnojili pole."

V milíři dodnes nalezneme spodní nekvalitní vrstvu uhlí, často překrytou jen lehkou zeminou

Dokonce se prý našel podnikavec, který plánoval přímo v Hrabačově stavbu továrny na výrobu lupkového hnojiva.
„Bohužel zdejší sloje živočišných lupků jsou poměrně tenké, tak asi nakonec pochopil, že prosperita zdejšího závodu by nebyla veliká a také by měla pravděpodobně krátkou životnost. Takže z tohoto projektu nakonec sešlo."

Čtěte také

„Ale každopádně je to jedna ze zajímavostí zdejšího kraje. Protože o těžbě zdejších živičných lupků se ví dodnes velmi málo."

Takže tady na břehu Jizerky dýmaly milíře?
„Ony byly nejspíš milíře i tady dole. Ale po těch se bohužel nezachovaly žádné stopy. Protože přeci jen to bylo místo, kde došlo následně k velkým změnám, jelikož je to v blízkosti obce. Tedy z těch spodních milířů, pokud zde byly, se nezachovalo nic. Ale vysoko ve svazích, kde se v lese nachází další lůmek, tam dodnes můžeme vidět dvě takové kupky, což jsou pozůstatky milířů.

Jak by byl v sychravém a studeném počasí dobré. Už bychom se k nim běželi ohřát.

autoři: Eliška Pilařová , baj
Spustit audio

Související

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová