Na trampský život v osadě Habeš u rybníka Špinka už starousedlíci jen s nostalgií vzpomínají

„Já chci držet tradici starých trampů. Což už ti mladí neumí.“ S Františkem Venclem sedíme v Tábořišti Špinka nedaleko Červeného Kostelce na Náchodsku. Trampové tady stanovali už před sto lety.

8 fotografií

Pětasedmdesátiletý František sem s rodiči poprvé přijel v roce 1953, na chatě postavené mezi prvními tráví několik měsíců v roce. Má v ní má suchý záchod, pro vodu musí k asi padesát metrů vzdálené pumpě.

Čtěte také

Někteří lidé našli svůj druhý domov v osadách a kempech. Tráví tam třeba i polovinu roku

V téhle staré části osady je asi čtyřicet chat. Dávno pryč jsou podle Františka doby, kdy jejich majitelé trávili čas společně, teď má navíc prakticky každá chata jasně ohraničený pozemek. „Dřív si tady lidi byli rovnější. Teď se udělaly pozemky a někdo říká, ty mi tady chodit nebudeš.“

Společných akcí chatařů je minimum, už jen vzpomínky mu zůstaly třeba na každoroční tajné výlety. „Tehdy měli svoji trasu muži a jinou ženy. Chlapi šli kratší cestou rovnou do hospody, tam se hrálo na kytary. A pokaždé to byla jiná hospoda.“

Teď už se tady lidé schází jen na Velikonoce. Letos podle Františka Vencla koledovaly desítky lidí. „S dětmi jich bylo tak 70. Bývá jich někdy i stovka.“

Na trampský život v osadě Habeš u rybníka Špinka už starousedlíci jen s nostalgií vzpomínají|foto:Václav Plecháček, Český rozhlas

Františkovi ale zůstaly osobní zvyky, jedním z nich je koupání v pár metrů vzdáleném rybníku Špinka, za každého počasí. „Odjíždím v listopadu nebo prosinci, a i tak dělám díru do ledu a jdu se ráno koupat.“

Čtěte také

Sbalit si pořádně usárnu nebo tele, to je opravdové umění, usmívá se skalní tramp Jiří Fred Jedlička

Podobně je na tom i další senior Aleš. Také on tady prakticky vyrůstal a teď U Špinky tráví velkou část roku. "Jdu do vody.“

Momentálně bere do ruky ručník a za pokynů starostlivé manželky Věry míří k vodě. „Alešku, ale prosím tě, nenamáčej hlavu. Ještě je brzo.“

Věra a Aleš mají chatu v novější části osady. Původně měla 16 metrů čtverečních, nedávno ji přístavbou zvětšili na dvojnásobek. V jedné z místností přibyla i kamna.

Čtěte také

Jak se žije lidem, kteří dobrovolně tráví život v maringotce? Luboš s Týnou vám to poví a ukáží

„Můžeme tady být déle a zjara zase dřív,“ vysvětluje Věra a vede mě do skleníku postaveného vedle chaty. „Rajčata, kedlubny, saláty, ředkvičky.“ Na chatě si žijí sami pro sebe, stýkají se hlavně s rodinou.

O pár kroků vedle je další chata. Patří Haně s manželem. K rybníku Špinka jezdí víc než padesát let, za tu dobu se okolí změnilo k nepoznání. „No určitě, tady byla původně jen louka.“

I tihle senioři si žijí už jen hlavně pro sebe. Nedaleko chaty přitom mají dva kiosky, ve kterých během léta není nouze o nejrůznější společenské akce. K pospolitému životu dřívějších osadníků to má ale podle starousedlíků daleko.