Na křivdy z dětství člověk nezapomíná, říká pedagožka a výtvarnice Helena Peštuk-Sedláčková

Ke svým studentům se snaží být maximálně spravedlivá, nikdy neshazuje, naopak vždy posiluje sebevědomí svých svěřenců a snaží se je pochopit s respektem k jejich rozdílnosti.

Některé i bývalé studenty nazývá svými adoptivními dětmi. Umí sdělovat, propojovat, inspirovat a pomáhat. A to nejen ve své škole. Říká, že když člověk má v životě dary, tak je povinen z nich rozdávat.

Múza a kočičí babička s velkým srdcem a elánem

Syn Tomáš o ní napsal: „Někteří přátelé z řad umělců jí přezdívají múza, někteří příbuzní jí říkají růžová teta a její vnuk Toníček jí říkal kočičí babička. Je to nebojácná žena s neskutečně velkým srdcem a elánem, neutuchajícím často i sebekritickým humorem.“

Vzácný člověk, doktorka filozofie a pedagogiky, Helena Peštuk-Sedláčková byla hostem ve studiu Českého rozhlasu Olomouc.