Na cyklistické výpravy do ciziny rád s rodinou a dětmi vyráží ředitel náchodské nemocnice Jan Mach
Představíme vám hosta, který s rodinou vyráží na cyklistické výpravy do zahraničí, třeba do Paříže nebo do Finska. A letos se s rodinou chystá opravdu na nevšední cíl, na ostrov Madagaskar. Jak se s dětmi plánuje výprava na druhý konec světa? A co všechno se po cestě může stát? Na to se ptáme ředitele náchodské oblastní nemocnice Jana Macha.
Nemocnici tentokrát necháme trošku stranou a budeme si povídat o vašem nevšedním cyklocestování. Začala bych drobným srovnáním. Co vás více stresuje? Krizové řízení nemocnice, nebo když třeba někde v dešti nejde postavit stan a vaše děti mají hlad?
Určitě to první. Protože děti jsou na náš rytmus dovolených už zvyklé. Samozřejmě ano, někdy také může být i na dovolené trošku stres, ale my se snažíme, aby to bylo vždy v pohodě.
V posledních letech jsme mapu s sebou neměli, spoléhali jsme na aplikaci v mobilu. Ale na Madagaskar bereme i papírovou mapu.
Jan Mach, ředitel Oblastní nemocnice Náchod a.s.
Začal jste cestovat se ženou ještě předtím, než jste měli děti. Kdy jste se rozhodli, že do cykloturistiky zapojíte i děti?
To přišlo tak nějak samo. My jsme před svatbou absolvovali dvě cesty s manželkou. Větší expediční cesta směřovala na Island v roce 2008, kde jsme projeli vnitrozemí. Jezdíme natěžko, pokaždé si vezeme vše s sebou. A na Island bychom se rádi ještě jednou podívali i s dětmi. A když jsme měli naši dnes už patnáctiletou slečnu Noemi Annu, tak jsme s ní v devíti měsících poprvé vyrazili ve vozíčku přes Alpy. Říkáme, že naše děti nepoznaly žádné jiné dovolené než cyklodovolené. S manželkou tomu samozřejmě musíme uzpůsobit chod domácnosti a to, jakým způsobem můžeme fungovat s dětmi. Postupně, jak děti stárly a zvládaly víc a víc kilometrů, se začalo cestovat dál a dál.
Čtěte také
Kolik je nejmladšímu a kolik kilometrů za den ujede?
Nejmladšímu je deset let a od svých šesti let je schopný ujet denně 100 km.
Vyžaduje to během roku nějakou přípravu?
Na to se nás často lidé ptají a my jim k překvapení říkáme, že žádnou velkou přípravu neabsolvujeme. Ono totiž spíše než o fyzické kondici je to především o hlavě.
Nestává se tedy, že děti během cesty protestují a říkají, že už dál nejedou, že je bolí nohy?
Ani ne. Máme metu zhruba 100 km na den, jak to plánujeme, a děti mají spíše obavy, abychom tu stovku ujeli. Když jsme například jeli do Helsinek a v Pobaltí hodně pršelo, tak měly obavy, jestli i za deště jsme schopni stovku kilometrů ujet. Ale pak velmi rychle pochopí, že i když se šlape třeba v pláštěnkách, tak se stovka nechá vždy ujet.
Je třeba synchronizovat chod rodiny. Abychom jeli stejně, abychom spolu zastavovali na odskočení si, protože jinak bychom nikam nedojeli.
Jan Mach, ředitel Oblastní nemocnice Náchod a.s.
Která cesta vám přišla nejzajímavější?
To je těžké říci. Určitě cesta s manželkou po Islandu byla pecka. To je skutečně nádherná země a my máme rádi přírodu, vyhýbáme se velkým městům, raději se touláme někde mezi nimi. Hodně zajímavá byla cesta do Finska. Vždy vyrážíme z domova a cesta byla plná přírody, severní Polsko, Pobaltí je moc krásné. Třeba v loňském nás cesta vedla do Paříže, kam jsme jeli na olympiádu. Často říkáme, že cesta je cíl, ale v tom loňském roce byla cílem olympiáda a to byl také moc krásný zážitek.
Čtěte také
Vaše letošní výprava má velké ambice, Madagaskar. To zní jako opravdová expedice. Co všechno jste si museli připravit a zvážit?
Začalo to samozřejmě letenkami. V momentě, kdy máte letenky, znáte i termín. A začali jsme řešit očkování. Tak to začalo. A potom samozřejmě plánujete, co na tom Madagaskaru vidět, protože ten ostrov je obrovský. Čtvrtý největší ostrov světa. Pro představu, je to zhruba od severu Čech až po jih Sicílie, tak veliký je Madagaskar. Je velmi chudý, je to devátá či desátá nejchudší země na světě, žije tam zhruba 25 milionů obyvatel. Jsou tam určitě obrovské rozdíly mezi městy a venkovem. Takže se soustředíme na to, abychom se dostali k pitné vodě, je potřeba mít s sebou nějakou dezinfekci a filtrační láhev. Pak je otázka, jakým způsobem se dostaneme k jídlu, protože mimo města tam fungují jen trhy.
Jak řešíte samotnou logistiku, spaní, jídlo, voda, trasy jízdy. Sednete si celá rodina u stolu nad mapou a bloumáte nad tím?
Mapa zrovna přišla asi předevčírem. V posledních čtyřech či pěti letech jsme mapu s sebou neměli, vždy jsme se spoléhali na aplikaci v mobilním telefonu. Nicméně pro jistotu si na Madagaskar bereme i klasickou papírovou mapu.
Čtěte také
Říkal jste, že vše si berete s sebou. Jak vypadá balení? Věřím, že čím méně toho budete mít, tím to pro vás bude lepší. Ale na druhou stranu, aby vám něco nechybělo.
V minulém týdnu došlo k zásadní věci, že jsme odsunuli gauč, aby vznikl velký prostor. Celkem s sebou můžeme vzít do letadla 250 kg zavazadel včetně kol. Takže prostor je limitovaný tím, co jsme schopni uvést v našich brašnách. Dnes už prostřední dítě, kluk Sebastián, a nejstarší Noemi mají brašny, vezou většinou spacáky. Manželka má také brašny a já mám kromě brašen za kolem vozík, který pojme 70 až 80 litrů nákladu. Takže když přijde nějaký kopec, tempo jízdy se prudce snižuje. Jsme tedy obrašnovaní, jak tomu říkáme, plus já mám vozíček.
Čtěte také
Vaším cílem není jen urazit co nejvíce kilometrů, ale také toho cestou spoustu vidět a zažít. Jak vypadá váš den na cestách?
My máme raději přírodu než památky a velká města. Tam je to spíše komplikace a velký provoz. Nicméně musím říci, že naše děti už i ten provoz zvládají bravurně. Když s nimi člověk jede po noční Paříži, kde cyklisté jezdí běžně na červenou, tak se samozřejmě musí velmi rozhlížet. Je potřeba synchronizovat chod rodiny. Abychom jeli stejně, abychom spolu zastavovali na odskočení si, protože jinak bychom nikam nedojeli. Takové základní pravidlo zní, že jíme po 30 km. Samozřejmě v případě, že se jede v horách a rychlost klesá k 8 či 5 km/h, tak je to i častěji. Ráno vstáváme, jak se vyspíme, někdy v sedm, jindy v 7:30. Pokud jedeme třeba až do 10 hodin večer, zvláště v severských zemích je dlouho světlo, tak děti necháme vyspat i déle.
Kde se inspirujete pro plánování vašich cest?
Není to nic obtížného. Je potřeba vždy vymyslet destinaci, kam pojedete. Buď máte nějaký cíl, jako jsme chtěli třeba dojet z domova do Helsinek, nebo na olympiádu v Paříži, či teď jsme si vybrali Madagaskar. A pak začnete brouzdat po internetu a shánět informace. Vybíráte takové to top ten a zhruba se orientujete, jaké národní parky by se daly navštívit, jak to tam funguje. Takže základ je internet.
Naším hostem byl Jan Mach, ředitel náchodské oblastní nemocnice a také velký fanoušek cyklocestování.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
