Mýty o jedovatých bylinkách. Toxicita léčivých bylin v lidovém léčitelství a také v doplňcích stravy

Na úvod pojďme vysvětlit cizí pojem, co to jsou nutraceutika?
Nutraceutika si můžeme přeložit jako doplňky stravy. Je dobré vysvětlit, jaký je rozdíl mezi fytofarmakem a nutraceutikem. U fytofarmak, podobně jako u jiných syntetických léčiv, je doložen účinek. Častokrát se jedná o standardizované extrakty.

Jakub Chlebek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Naopak na nutraceutika se můžeme dívat jako na potravinu, takže tam není deklarovaný účinek. Neočekávejme předpokládaný účinek. Ano, může pomáhat, ale rozdíl je v tom, že to složení není standardizované. Záleží například, jak se ty extrakty připravují a podobně. A nesmí především škodit. Z hlediska legislativy se jedná tedy de facto o potravinu.

Chceme uvést příklady některých toxických léčivých rostlin při nesprávném užití. Jaký význam vlastně mají toxické látky v bylinách a rostlinách?
Rostliny mají oproti živočichům jednu nevýhodu. Nemohou utéct, rostou na jednom místě a musely se adaptovat na podmínky a také se bránit. Takže produkují látky, které jim pomáhají třeba proti herbivorům, běložravcům a podobně. Ty látky pak na ně působí toxicky, je to tedy jejich způsob obrany.

Čtěte také

Doplňky stravy a léčivé přípravky, jaké jsou v jejich užívání rozdíly? Rady magistry Ivany Lánové

Prostě je to jejich metabolismus. Říká tomu sekundární metabolity, tedy látky, které nevznikají primárně pro tu danou buňku nebo rostlinu jako takovou. Ale složitým mechanismem vznikají různé látky, které mají mimo jiné na starosti bránit se proti běložravcům a podobně.

Zní to jako paradox toxické látky v léčivých bylinách. Jaké může být ale využití těchto látek?
Studium toxických látek může přinášet poznání nejen o funkci regulačních mechanismů v buňkách, ale farmacie i farmaceutické fakulty mohou hledat při studiu toxických látek i potenciální nové léčiva a spoustu přírodních látek, které ve vyšších dávkách působí jako jedy, ale mohou být přínosem při výrobě nových léčiv.

Může být stejná rostlina zároveň léčivá i nebezpečná? A pokud ano, na čem to konkrétně závisí?
Těch příkladů je celá řada. Uvedl bych ty, které patří mezi nejvíce nebezpečné. Například u srdečního selhávání se používá Digoxin, srdeční glykosid z náprstníku vlnatého, který zvyšuje sílu srdečních stahů a zpomaluje tep, čímž léčí chronické srdeční selhání a arytmie. Užívá se ve velice nízkých dávkách. Ta terapeutická šíře je velice úzká. A odchylka může způsobit závažné nežádoucí účinky až smrt. Smrtná dávka je v jednotkách miligramu, tedy opravdu silně záleží na dávce.

Čtěte také

Farmaceutka Lucie Krausová: Příslib účinků doplňků stravy je velký paradox. Neužívejme je bezhlavě

A tady toto tvrzení farmakologicky platí, protože už slavný Paracelsus říká, že v drtivé většině látek závisí hlavně na dávce. Takže tady tato rostlina může pomáhat, ale při překročení třeba i mírném může mít závažné účinky. A intoxikace mohou být třeba i smrtelné.

Jsou i některé běžně užívané rostliny, které v sobě skrývají nebezpečí? Co třeba takový heřmánek?
U heřmánku můžeme zmínit, že málo lidí může být na obsahové látky heřmánku alergickými. Tam je zkřížené reakce i s dalšími rostlinami. Ale těch příkladů je celá řada. Nemusí to být úplně ty vyloženě toxické.

Takže spíše se jedná o nějakou alergickou reakci? Jak velký vliv má na toxické látky a jejich účinky zpracování bylin a to, v jaké formě je použijeme?
Zpracování bylin, to je kritická část z oné mozaiky, abychom mohli předpokládat nějaký účinek. Záleží, jak tu rostlinu zpracováváme. Důležité je, kdy se rostlina sbírá, ve kterém vegetativním období, profil účinných látek se v průběhu roku může měnit. Pak záleží samozřejmě také na tom, jak rostlinu zpracováváte. Jestli ji správně sušíte.

Čtěte také

Také na vitamíny a doplňky stravy pojďte se zdravým selským rozumem. Důležitý je i pohyb a otužování

Tady je kladen veliký důraz na to, aby například sušení probíhalo tak, aby nedošlo k zapaření, zaplísnění a podobně. Protože i plísně produkují metabolity a mykotoxiny, které mohou být toxické. Dokonce dokáží i změnit složení bylinky.

Když už máme hezky a správně vysušenou rostlinu, tak záleží i na tom, jak ty látky chceme do organismu dostat. Jestli připravíme tzv. nálev nebo tinkturu, protože záleží i na chemickém složení látek, které chceme získat. Ony se rozpouští v různých rozpouštědlech.

Některé látky, které třeba nechcete, se rozpouští výborně ve vodě. Když si tedy připravíme tinkturu, tak tam se tam dostávají i látky, které jsou toxické. Celý ten proces musí být komplexní, abychom nějak minimalizovali možnou toxicitu. A to už nemluvím o dávkováním. Tedy je to komplexní proces.

Jakub Chlebek ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Co kopřiva, jitrocel nebo třezalka? Je tam nějaké riziko? Poslechněte si celou radioporadnu s doc. PharmDr. Jakubem Chlebkem, Ph.D. z Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové v našem audioarchivu.