Muzeum války 1866. Bitva u Hradce Králové 3. července 1866 jako pestrá mozaika čtyř lidských příběhů
Přesně 160 let po bitvě u Hradce Králové se letos v červenci veřejnosti znovu otevřelo Muzeum války 1866 na Chlumu. Původní starou expozici nahradila instalace nová, moderní, která propojuje autentické příběhy vojáků a civilistů s digitálními technologiemi, mobilní hrou a rozšířenou realitou.
Do budoucna možná muzeum připravuje ještě jednu, čtvrtou dimenzi návštěvnického zážitku, pachové stopy války. Více už nám řekne ředitel Muzea války 1866 na Chlumu u Hradce Králové Jan Hrubecký. Tak jaké máte ohlasy na novou expozici?
Ohlasy máme ve skrze pozitivní. Ať už je to návštěvnická vlna zájmu, která ale, řekněme, byla očekávatelná, přeci jen je to nová záležitost, která zkrátka v regionu táhne, ale samozřejmě prusko-rakouská válka má své stálé fórum příznivců, které velmi netrpělivě vyhlíželo novou expozici největší bitvy tohoto konfliktu. Takže návštěvnická vlna je značná. My generujeme vyšší přízeň návštěvníků, než je tomu v současné době u ostatních budov Muzea východních Čech, ale samozřejmě víme, že je to opravdu trend navázaný na tento rok. Nicméně nás to velmi těší.
Můžeme zmínit historii toho památníku? Od kdy je na Chlumu muzeum?
Víte, letos se ten letopočet zakulatil, kolem kterého se točily oslavy a hodně se tím zaštitujeme, je to 160 let od těch událostí. Nicméně trochu tady zapadá druhé kulaté výročí a to je 90 let, protože 3. července roku 1936 bylo otevřeno tehdy Válečné muzeum na Chlumu. Byl to výsledek společného úsilí několika subjektů. Tím hlavním hybatelem byl Komitet pro záležitosti války 1866, což byla původně veteránská organizace. Vznikla 1,5 dekády po prusko-rakouské válce a byla iniciována právě samotnými veterány, kteří byli doživotně poznamenáni vážnými zraněními, které utrpěli v bitvě u Hradce Králové.
Válečné muzeum na Chlumu bylo otevřeno před 90 lety roku 1936. Byl to výsledek úsilí zejména organizace válečných veteránů.
Jan Hrubecký, řekne ředitel Muzea války 1866 na Chlumu u Hradce Králové
Tito lidé se rozhodli iniciovat opravdu široce založené úsilí a podařilo se jim provázat struktury státní zprávy, vojenské jednotky, vše prodchnout nadšením a zájmem veřejnosti. Oni dokázali to, že na bojišti nejen vyrostla ohromná škála pomníků, které se nám dodnes dochovaly a které tvoří největší soubor funerální architektury v České republice, ale dokázali také to bojiště zpopularizovat. Za nimi jde dokonce i první turistické značení. Nicméně pak přišla první světová válka, která tu společenskou náladu změnila a zastavila celé tohle úsilí. Komitet ale dále fungoval a vyvíjel systematické snahy, aby vzniklo muzeum, jakási možná trošku vulgárně řečeno pokladnice jeho sbírek. Ale to muzeum mělo velký přesah už tenkrát. A za podpory státu, protože členy komitétu za první republiky byla řada příslušníků jak Československé armády, tak například i četnictva. Ale i za podpory klíčových ministerstev se komitétu podařilo opravdu na 70. výročí bitvy muzeum otevřít.
Čtěte také
Po 90 letech ale už to chtělo inovace, abyste do muzea přitáhli i mladou generaci, aby to lidi lákalo a byl tam zastoupen i svět moderních technologií. Tak jakým způsobem jste expozici předělali?
Musíme si uvědomit, že muzeum je v dnešní době stále paměťovou a edukační institucí, ovšem musí být schopné tu látku prostě atraktivně zpřístupnit široké veřejnosti. To je zaklínadlo cílové skupiny, ze kterého musíme vycházet. Pokud bychom rekonstruovali muzeum do původní podoby, tak by to byla opravdu jakási pokladnice artefaktů. Ono je až neuvěřitelné, že v té funkcionalistické budově, kde je dnes kinosál a expozice, kde návštěvníci uvidí úvodní film, tak bylo přes 420 různých druhů a typů zbraní.
Každá z velkých skupin účastníků bitvy tam má svého zástupce. Rakouská armáda, Pruská armáda a potom to jsou civilisté.
Jan Hrubecký, řekne ředitel Muzea války 1866 na Chlumu u Hradce Králové
To by bylo samozřejmě velmi hezké, ale to dělá depozitář a nikoliv muzeum. Čili před námi stál úkol přiblížit tu látku jinak. A řekli jsme si, že ta doba vlastně není až tak vzdálená. Je to zhruba šest lidských generací a každá ta generace má svůj příběh. Takže jsme šli formou příběhu.
Tak nás krátce muzeem proveďte. Kde se to ocitneme? Je to tedy příběh čtyř fiktivních osob, které by teoreticky mohly bitvu u Hradce Králové v roce 1866 prožít?
Je to tak. Každá z velkých skupin účastníků bitvy tam má svého zástupce. Je to zástupce Rakouské armády, který je etnicky Čechem. Je to také samozřejmě zástupce Pruské armády a potom také velká množina, která nám absentovala v bývalé expozici, a to jsou civilisté. Široký autorský tým, kde byli kolegové, pedagogové, archeologové i historici, přišel s tím, že se dal dohromady z dostupných pramenů opravdu plastický příběh každého z těch zástupců. Takže prostřednictvím mobilní aplikace a částečně prostřednictvím paneláže, vás oni provázejí svýma očima tou osudnou bitvou u Hradce Králové 3. července 1866.
Čtěte také
Vyšli jsme také vstříc trendu autenticity, dali jsme si záležet na výstrojních součástkách, na vzhledu figurín, kde jsme vycházeli z antropologických nálezů padlých na bojišti, ale na druhou stranu jsme se snažili, aby návštěvník si odnesl svůj vlastní vjem. Čili pokud procházíte dioramatem bojů v lese Svíb, tak kolem vás je velmi působivá, ale umělecká licence s prvky autenticity po stránce vzhledu vojáků a vedle můžete vidět fotorealistickou rekonstrukci prostřednictvím krátkého filmu. Totéž je z hlediska prožitku civilistů, který byl opravdu děsivý. Snažili jsme se přiblížit jejich role zejména ve finálních fázích onoho dne a dnech následujících. To znamená ošetřování obrovského množství zraněných.
V podstatě lze říct, že nikoliv ve Versailles, ale u Hradce Králové se zrodilo moderní Německo a s ním tedy i dějiny Evropy.
Jan Hrubecký, řekne ředitel Muzea války 1866 na Chlumu u Hradce Králové
Co pachy války? Údajně by to mohla být do budoucna další dimenze expozice, která by zážitek návštěvníků ještě umocnila?
A vyrostl by na tom hezký slogan: Vnímejte muzeum všemi smysly. Já si myslím, že je to určitě záležitost zajímavá. My v tomto směru spolupracujeme s Univerzitou Hradec Králové. A uvidíme, jaká z toho vzejdou technologická a konkrétní řešení. Ale pach je skutečně něco, co si člověk instinktivně zapamatuje a identifikuje. Mohou to být různé pachy, třeba pach slámy, díky obrovskému využití jezdectva v té době. Může to být ale bohužel třeba i pach krve, co se týká improvizovaných operací a podobně.
Můžeme se také třeba přenést z muzea i na nedalekou rozhlednu, abychom tam i díky mobilní aplikaci uviděli rozložení vojáků a armád před bitvou v krajině, jak to tenkrát bylo.
Ano. Od začátku jsme řešili takový problém, jak propojit exteriér bojiště, který je stejně důležitý jako interiér muzea, jako samotná expozice. A odpověď je právě ona mobilní aplikace s rozšířenou realitou, kde přes svůj telefon vnímáme okolní svět. Návštěvník tak může vidět zrekonstruované polní fortifikace, jak vypadaly, může se jimi projít, ale může si udělat i představu o rozložení sil toho 3. července 1866.
Muzeum války 1866 je oddělením Muzea východních Čech, které sídlí nedaleko míst zásadního významu pro vývoj Evropy ve druhé polovině 19. století. Bitva u Hradce Králové, která se odehrála 3. července 1866, byla nejen největší polní bitvou na území dnešní České republiky, ale také bodem obratu na geopolitické mapě soupeření Pruska a Rakouska i ve vývoji českých zemí.
Jak na nové technologie lidé reagují? Co se jim nejvíce líbí, co je zaujalo?
Jak jsem říkal, ohlasy jsou velmi pozitivní. Je to určitě celkové scénické řešení, je to ta tísnivá atmosféra, kterou expozice generuje. Je to ale i důraz na optiku lidských očí, které to všechno vnímají. A je to i zamyšlení na závěr, protože ten konflikt měl ohromné geopolitické dopady. V podstatě lze říct dobovým jazykem roku zřízení muzea, že nikoliv ve Versailles, ale u Hradce Králové se zrodilo moderní Německo a s ním tedy i dějiny Evropy. Čili i to závěrečné zastavení je jakýmsi mementem a spíše nabádá k zamyšlení, než aby jen předkládalo strohá fakta. Můžete se přijet podívat i teď v září, máme zatím otevřeno každý den, kromě pondělí, od 10 do 18 hodin.
Pozval vás vedoucí Muzea války 1866 na Chlumu Jan Hrubecký. Moc děkuji za rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
