Muž s adrenalinem v těle, Standa Motl: Setkání s Katharine Hepburnovou zůstane mým nesplněným snem

Novinář a spisovatel Stanislav Motl (6. března 1952, Ústí nad Orlicí) začal publikovat na počátku 70. let v regionálních novinách, ve kterých působil deset let. Je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards, která je považována za rozhlasového Oskara, získal ho v letech 2010 a opakovaně v roce 2011. Mimo jiné obdržel také hlavní cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran (2003) a hlavní cenu E. E. Kische (2011).

Jaká byla cesta do Hradce Králové? Stále jezdíš vlakem?
Samozřejmě, jezdím vlakem a autobusem, je to pro mne adrenalin. Ale hlavně, udělám po cestě spoustu práce. Čtu si a píšu si, ovšem to bych nemohl, kdybych řídil auto. A cestou se také mohu seznámit s různými lidmi. To je senzační.

Při své práci se držím se citátu z Talmudu: Nikdy nesuď člověka za jeho činy, pokud jsi nebyl na jeho místě.
Stanislav Motl, novinář a spisovatel

Do východních Čech jezdím poměrně často a je to taková nostalgie. Přestože jezdím po celém světě a říkám o sobě, že jsem takový Ahasver bez vlasti, doma bych mohl být téměř všude, ale není to tak úplně pravda. Jsou to vzpomínky, protože tady jsem se takzvaně vyzul z dětských střevíčků.

Čtěte také

Petr Voldán: „Ušima, očima i srdcem kolem světa. Koho jsem potkal, co jsem viděl, zkusil a zažil“

Mám to tady rád a pořád jsou tu lidé, ke kterým se vracím a na které je spolehnutí. To je to nejhezčí přátelství, jaké může být, protože se známe už desítky let.

Co tě v poslední době nejvíc potěšilo?
Dostal jsem od jedné starší paní dopis, kde mi psala, že mne potkává v pražské kavárně Slavia, a že si celou dobu o mne myslela, že jsem takový kavárenský povaleč, ale najednou ke svému úžasu zjistila, že jsem napsal 24 knížek. Tak se mi hluboce omlouvala. To mi tedy udělalo radost.

Které je tvé nejoblíbenější historické období, ve kterém rád pátráš po lidských osudech?
Jak je patrné z mých knih, tak je to především ona prvorepubliková doba. Byť mi pamětníci říkávali, ať si tohle období neidealizuji. Tedy 30. léta minulého století a potom samozřejmě druhá světová válka. To není oblíbený časový úsek, ale hodně v něm pátrám.

Čtěte také

Novinář dělá každý den něco jiného. Já chodila po horách a poznávala spoustu skvělých lidí

S kým by ses chtěl v životě setkat, kdyby to bylo možné?
Teď se budete smát, ale s herečkou Katharine Hepburnovou, když jí bylo 30 let. Ale to se mi už bohužel nesplní. To zůstane mým nesplněným snem.

Který z tvých příběhů ti dal nejvíc zabrat nebo ti zabral nejvíc času?
Jsou to dva příběhy. Ten jeden je příběh Oldy Dolečka, to byl nejmladší odbojář východních Čech, který byl v 15 letech umučen. Po jeho osudech jsem pátral 30 let.

A druhý příběh, který zabral 20 let mého života, to bylo hledání letadla Antoine de Saint-Exupéryho. Ten byl od roku 1944 nezvěstný a já byl doslova posedlý myšlenkou, že to letadlo najdu. Povedlo se mi dostat do jedné francouzské expedice a natočil jsem o tom film. I s pilotem, kterého jsem objevil v Německu, jenž tenkrát v létě roku 1944 slavného spisovatele sestřelil.

Čtěte také

Legenda hradecké žurnalistiky, Jiří Polák. K novinařině se poprvé dostal v královéhradeckém rozhlase

Máš nějakou životní filozofii, které se držíš?
Ano, je to citát z Talmudu: Nikdy nesuď člověka za jeho činy, pokud jsi nebyl na jeho místě.

Napsal jsi už 24 knih a další se rodí. Jakou knížku máš ale teď rozečtenou?
Je to taková velká bichle: François René de Chateaubriand a jeho Paměti ze záhrobí. A protože se učím španělsky, tak čtu Tajemství pražského Golema ve španělštině. V rámci studia se o to tedy pokouším.

Jak relaxuješ?
Já mám takovou dobrou schopnost relaxovat. Hodně běhám, kolem šesté hodiny ráno už jsem někde většinou v parku. Tam se mi krásně uvolní hlava, to je velmi dobrá relaxace. Potom také hodně čtu a výborná relaxace je i setkání s přáteli. Ale s opravdovými přáteli.

Když se řekne východní Čechy, vybaví se ti především Ústí nad Orlicí, kde jsi se narodil?
Samozřejmě, ale já tam mám ještě raději taková krásná městečka v okolí, jako jsou třeba Králíky pod Sněžníkem, Jablonné nad Orlicí nebo Česká Třebová. Tam trávím hodně času dodnes, když mám tu možnost.

Celý rozhovor Lady Klokočníkové se Stanislavem Motlem si můžete poslechnout v našem audioarchivu.