Můj noční stolek se stohem čekajících knih už připomíná eiffelovku, říká Alena Zárybnická

Jaké byly prázdniny? Předpokládám, že u tebe aktivní…

„Vždycky aktivní. Už bych si skoro přála, aby jednou bylo cosi neaktivního, abych třeba dokázala sama za sebe odpočívat, což se zase letos nepovedlo a byly z velké části prakticky celé pracovní. A jestli se opravdu těším na nějaký týden, kdy budu mít čas sama pro sebe, tak to bude až ve druhé polovině září.“

Říkám si, jestli bys dokázala jet třeba na týden do Egypta s all inclusive, plácnout se k moři a celý týden se opalovat a číst si knížku?

„Tak jestli uzavřeme nějakou sázku a najde se někdo, kdo nás na společnou dovolenou pošle, tak se můžeme o to minimálně pokusit. Jestli to dokážeme, to netuším. A u mě se čtení v poslední době zúžilo na to, že čtu to, s čím se v Záletech potkám. Na mém nočním stolku mi stojí takový štos knih, že už se mu pomalu rozjíždí nohy a začíná vypadat jak eiffelovka, protože je tam tolik knih, které bych chtěla přečíst, že by to na ten týden v Egyptě klidně vystačilo.“

Mám před sebou knížku, která spatřila světlo světa už před prázdninami, ale až teď se k ní pořádně dostáváme. Autorem jsi ty a jmenuje se Alpami na kole, s podtitulem Jedu, abych udržela balanc. Je to 35 tras Rakouskem, Švýcarskem, Itálií a Slovinskem. Je to výpravné, pěkné a muselo to dát moc práce.

„Dalo, a to jsem doufala, že když je něco předpřipraveno, tak uspořádat to do knihy nebude až tak složité, ale samozřejmě jako vždycky jsem to zapomněla vynásobit čtyřmi, což je taková moje velká neřest, se kterou se potýkám. Kdybych chtěla všechno stihnout, bylo by lepší to čtyřmi vydělit. Je pravda, že původně texty byly připravené pro časopis, pak jsme se rozhodli ke knižnímu vydání a důvodem bylo to, abychom to dali do pořádku a našli nějaký společný jednotící prvek. A to právě nabídli v nakladatelství, a proto jsem si mohla troufnout dát tuhle věc do kupy. Předesílám, že mi v šuplíku leží jednou to samé z cest obytným autem. Snad 1. dubna by mohla vyjít druhá část, ale to hodně předjímám, tam je ještě obrovský kus práce přede mnou.“

Co je úplně nejtěžší na psaní knihy? Uspořádat myšlenky, vyfotit to, dohadovat se s nakladatelem, opravovat chyby?

„Nakladatelství bylo naprosto báječné a motivující pro to, abych to dala do kupy. Naopak všechno, co by mohlo znít hodně složitě, byla procházka růžovou zahradou. Všechno běželo tak hladce, že si ani nedokážu představit jednodušší průběh a za to kolegům děkuju. Co se týče fotografování, tak já je měla relativně uspořádané, ale dát tomu jednotnou podobu a vizáž, aby nebylo vidět, že některé jsou pomalu 15 let staré a některé nové, tomu pomohla grafička a grafický návrh od vydavatelství mě nesmírně potěšil. Já jsem si dala takový limit, že když přijde grafický návrh, aby mě to vtáhlo do děje, abych chtěla objevovat na další stránce.“

Kterou část Alp máš nejraději, kterou oblast?

„Jakoukoliv. Já si nevybírám, já jsem vděčná za každý okamžik, který může člověk v horách prožít. Vždycky mě překvapí, jak třeba velmi známé místo může mít své utajené kouty, které běžný turista, který přijíždí třeba v zimě na lyže a v létě na kolo, může přehlédnout, a co všechno překvapivého ten osamocený koutek docela známého údolí může nabídnout a ta překvapení jsou vlastně to, co mě do hor pořád táhne.“