MUDr. Lukáš Svoboda: Budoucnost vidím v aplikaci vakcíny přímo na sliznice, tedy sprejem do nosu
Interní oddělení vrchlabské nemocnice prošlo v poslední době rekonstrukcí. A má také nového primáře, kterým se stal Lukáš Svoboda, lékař s více než čtyřicetiletou praxí. Má rád přírody a hory, dokonce byl v roce 2001 s našimi horolezci i na obávané K2, druhé nejvyšší hoře světa.
Jaký je váš vztah k našim nejvyšším horám? Protože vy nepocházíte odsud z našeho kraje?
Ne, narodil jsem se v Praze a tam jsem pracoval až do roku 2019. Potom jsem strávil dva roky v nemocnici v Sušici a ke stejnému zaměstnavateli jsem potom nastoupil tady ve Vrchlabí. Já mám rád hory a také rád pracuji v prostředí, které se mi líbí.
Aby se virus dál nešířil, potřebujeme vakcínu vytvářející slizniční protilátky. A ty vznikají po aplikaci vakcíny přímo na sliznice.
MUDr. Lukáš Svoboda, primář Interního oddělení Nemocnice Vrchlabí
Kde se ale vzala vaše láska k horám?
Těžko říct, prostě se mi líbilo v přírodě na horách, mám rád zimní sporty. A už jako kluk jsem jezdil do Českého ráje. Tam jsem začal lézt po skalním městě a potom už se mi to prolnulo celým životem.
Čtěte také
Až jste se před 20 lety dostal s českou horolezeckou výpravou na K2.
Ano, to byla první česká větší výprava na K2. Předtím tam byl v roce 1983 úspěšně Josef Rakoncaj. A v onom roce 2001 byl vedoucím výpravy Zdeněk Hrubý. A byl tam třeba také Radek Jaroš, Petr Mašek nebo Soňa Boštíková a další.
Jak na to vzpomínáte?
Určitě to byl velký zážitek. Pro mě to bylo tenkrát ale spojené se zdravotními obtížemi, protože jsem tam jel za výpravou vlastně dodatečně. Takže jsme měl horskou nemoc se vším všudy. A ještě bohužel se mi k tomu podařilo dostat nějaké infekční onemocnění. Tak to nebylo úplně příjemné, ale určitě byl velký zážitek trek po Baltoru, když se přibližujete ke K2 a potom oblast, kde je celkem pět osmitisícovek. To je úžasné.
S jakou vizí jste přišel na internu do Nemocnice Vrchlabí? Měl jste nějakou představu, co zlepšit a jak vše posunout zase dál?
Samozřejmě. Měl jsem už zkušenost z Nemocnice na Homolce, pozici primáře jsem tam zastával pomalu 20 let. A po zkušenosti ze Sušice, když jsem přišel do Vrchlabí, tak jsem to chtěl přizpůsobit tomu, jak jsem byl zvyklý v Sušici. A musím říct, že to oddělení v dobrém stavu nebylo. Řekl jsem si, že buď to chci dělat jinak nebo to nechci dělat vůbec. Ta první varianta nakonec zvítězila.
Co jste prvního udělal jako primář na interně ve Vrchlabí?
Těch kroků bylo víc, nejde říct, co bylo první. Faktem je, že jsme chtěli posílit lékařský tým, což se podařilo. Teď tam nastoupili nově kolegyně s velkou zkušeností z kardiologie a také kolega s velkou zkušeností z různých jiných zařízen i v zahraničí. Ten strávil vlastně celou svou postgraduální éru až do svých 50 let na Floridě. Čili myslím, že tým je odborně velmi posílený.
Čtěte také
Interní oddělení vrchlabské nemocnice také prošlo rekonstrukcí.
Celá nemocnice postupně prochází rekonstrukcí. Nedávno bylo otevřeno nové ortopedické oddělení, chirurgie funguje plně a na internu došlo tedy, řekněme, až teď ke konci, ale zejména v covidu byla interna přeplněná. Teď se zatím naštěstí další vlna epidemie tolik neprojevuje. Já jsem tam spokojen a myslím si, že nemocnice nabrala dobrý směr.
Jak se jako internista díváte na boj s covidem?
K některým opatřením mám výhrady. Samozřejmě očkovat ty, kteří nemoc neprodělali, to je bazální. Zároveň bych přiznal i ochranu těch, kteří onemocnění prodělali, což se pomíjí a myslím si, že to není ekonomicky správně, protože ten, kdo nemoc prodělal, má minimálně podobnou ochranu jako ten, který je očkován. A co se týče šíření viru, tam je jedna věc, kterou bych rád zmínil a která se zatím neobjevila v médiích. A sice, že očkovaní mohou být dál infekční, to už je sice známo, ale je to díky tomu, že očkovací látka, která je vpíchnuta přímo do svalu, obchází přirozenou cestu vstupu, kterým je sliznice dýchacích cest.
Čtěte také
Takže nos a ústa?
Ano, nos a ústa. A máme vakcínu na chřipku, která se dá třeba u dětí aplikovat intranazálně. To znamená přímo do nosu. Myslím, že pro to, aby se virus dál nešířil, potřebujeme takovou vakcínu, která vytvoří slizniční protilátky. A ty vznikají až po aplikaci vakcíny přirozenou cestou, to znamená na sliznice.
To by ale znamenalo sprej nebo kapky?
Ano, sprej, který se aplikuje do nosu. Jedna z amerických firem už měla takový sprej v klinickém zkoušení. Bylo ale ukončeno, protože se ukázalo jako nepříliš účinné. Ale ta cesta, řekněme, je už dána. Záleží jen na tom, kdy bude taková vakcína k dispozici. Potom je šance, že ani očkovaní nebudou dále virus šířit. Virus se nebude pomnožovat na sliznicích, protože bude v uvozovkách zahuben protilátkami, které tam budou po očkování.
Takže to je možná budoucnost. Ale zatím je asi jedinou cestou očkování, aby se zabránilo velkému počtu pacientů v nemocnicích, aby nedošlo k jejich zahlcení.
Rozhodně, samozřejmě je důležité se zaměřit se na ty, kteří nejsou očkováni. Otázkou je, jestli to dělat restrikčním způsobem a příkazem. Asi je skutečně potřeba to vysvětlovat.
Celý rozhovor s lékařem Lukášem Svobodou, primářem Interního oddělení Nemocnice Vrchlabí, si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Horolezecká legenda, devadesátiletý Jan Červinka: Poctivost mi v roce 1970 zachránila život
Jeden z nejvýznamnějších představitelů československého horolezectví 20. století, člen prvního Československého reprezentačního týmu, to je Jan Červinka z Vrchlabí.
-
Vrchlabská nemocnice otevřela pro pacienty poprvé specializovanou lůžkovou ortopedickou péči
Poprvé v historii začalo ve vrchlabské nemocnici fungovat ortopedické oddělení. Skupina Penta Hospitals ho vybudovala v místech bývalého gynekologo-porodnického oddělení.
-
Proč je „dobrý horolezec starý horolezec“? S gratulací za horolezeckou legendou Josefem Rakoncajem
Na cestách s horolezcem Josefem Rakoncajem. Pro mnohé není třeba ke jménu horolezecké legendy dodávat víc. Často unikátními cestami pokořil osm ze čtrnácti osmitisícovek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.